„Uberte zápasů a nepaktujte se se Saúdy!“ Rozhovor s hráčkou, která chce chránit fotbal a štve tím Fifu i Inter

Začalo to tím, že se s rodiči jako malá dívala na zprávy, a když jí bylo sedmnáct, její země pořádala klimatickou konferenci OSN. O mnoho let později se postavila před své spoluhráčky v kabině a s prezentací v PowerPointu jim vysvětlovala vědecké poznatky. Tedy že vedra při zápasech či průtrže mračen a zaplavená hřiště budou stále častější, dokud svět neskončí se spalováním uhlí, ropy a plynu. „I tahle snaha být co nejvíc slyšet mě hnala v kariéře kupředu,“ vysvětluje netradiční motivaci Pedersenová. Rozhovor vznikl těsně před startem ženského mistrovství Evropy, které ve Švýcarsku začalo právě v doznívající vlně veder.

Ty jsou i pro fotbal čím dál větší problém. Ženské Euro začalo upozorněním od UEFA, jak se chránit při návštěvě zápasů v horkých dnech. Na mistrovství světa klubů v USA to bylo ještě extrémnější – i kvůli časům výkopů. Náhradníci Dortmundu dokonce sledovali část jednoho zápasu radši v šatně než na rozpálené střídačce. Vlny veder budou stále častější a intenzivnější. Co to znamená pro fotbal a pro hráče?

Je to opravdu problém. Myslím, že to má obrovský dopad. Nejenom na mé výkony, stížnosti na horko slýchám i od spoluhráček. Hra se s přibývajícím horkem prostě zpomaluje. Nejsme pak schopní běhat tolik úseků ve vysoké intenzitě, jak je dnes ve fotbale potřeba. Takže si myslím, že kvalita hry vlivem horkého počasí opravdu utrpí. A samozřejmě je to problém i pro zdraví hráčů. Mně osobně se začalo stávat, že před sebou vidím černé skvrny, když je třeba 36 stupňů. Zatočí se mi hlava a musím přerušit trénink. Takže ano, hrát a trénovat v horku je opravdu složité. A ani si nedokážu představit, jak těžké to bude v budoucnu, až vln veder ještě přibyde.

Mluví se podle vás o tomhle problému ve fotbalovém prostředí dostatečně, řeší se to?

Ne. Asi ne tak, jak by mělo. Třeba když o tom mluvím se spoluhráčkami, že je to důsledek klimatické změny a že to v budoucnu bude normální, tak přikyvují, že tu souvislost chápou. Ale myslím, že si to ve skutečnosti stále úplně neuvědomujeme, takže je potřeba o tom mluvit – jaké riziko to pro fotbal do budoucna znamená.

Horko samozřejmě zvyšuje riziko zdravotních problémů, a to i u fanoušků nebo u amatérských hráčů. Vy profesionálové se na tyto podmínky připravujete s odborníky. Jaké jejich doporučení byste předala dál?

Základ je pít velké množství vody, zvlášť pokud během vln veder sportujete. Takže hodně vody, možná i trochu minerálů, aby se voda v těle udržela. To je základní rada, kterou můžu dát. Ale i tak je to těžké. Já i když piju hodně vody před výkonem i po něm, pořád s horkem opravdu bojuju. Takže ano, hodně pít, to můžete udělat, ale opravdu bychom měli klimatické změny zmírnit. To by byl nejlepší způsob, jak se těmto problémům vyhnout.

UEFA i FIFA se sice samy od sebe přihlásily k tomu, že chtějí snižovat emise skleníkových plynů a dodržovat podmínky Pařížské dohody, ale v rozporu s tím stále rozšiřují kalendář. Bývalý kapitán Finska Tim Sparv v rozhovoru pro Football Club zmínil, že hráči nemají sílu a moc, aby tento trend zvrátili. Jaká je podle vás pozice hráčů?

Myslím, že hráči opravdu mají omezené pravomoci. Projevilo se to třeba, když jsme loni s ostatními víc než 130 fotbalistkami z 27 zemí poslaly Mezinárodní fotbalové asociaci dopis, kterým jsme protestovaly proti tomu, že se jejím novým sponzorem stala ropná společnost Saudi Aramco (jeden z největších producentů skleníkových plynů na světě – poznámka autora). O tom problému s neúnosným počtem zápasů ale mluví čím dál víc hráčů a aktivní je také FIFPro, mezinárodní hráčská unie. Myslím, že je to jen začátek. Stále doufám, že tahle debata nějaké změny přinese. Počet zápasů je obrovský problém a my jsme ochotní zajít daleko, aby se to změnilo, aby nám mocní naslouchali. Je to ale těžký boj, protože v sázce je mnoho zájmů.

I kdyby se kalendář zkrátil, největším problémem, co se týče emisí fotbalu, stále zůstane doprava fanoušků i týmů. Jaká řešení se podle vás nabízejí? Víme, že pořadatelé některých turnajů vyzývají k cestování vlakem. To byl loni případ mužského Eura v Německu i letošního ženského ME ve Švýcarsku. Je pro hráče únosné cestovat vlakem, když je potřeba dbát i na pohodlí, únavu a podobně?

Myslím, že cestování vlakem je velmi pohodlné. Samozřejmě je to obtížné, když máte jeden den zápas a tři dny poté další. Chápu, že je to krátká doba. Ale na menší vzdálenosti by se běžně mělo jezdit vlakem nebo autobusem. V malé zemi jako Švýcarsko je to i mnohem rychlejší. Ale je taky potřeba smysluplně plánovat skupiny při turnajích. Ne jako při mistrovství světa 2023, kdy jsme coby dánský tým hráli na západě Austrálie v Perthu, pak letěli přes celou zemi do Sydney a na třetí zápas zase zpátky do Perthu. Takové rozpisy jsou špatně, to by vůbec nemělo být možné. Skvělý nápad je naopak veřejná doprava zdarma pro fanoušky se vstupenkami jako letos ve Švýcarsku nebo loni na mužském Euru v Německu. Osobně jsem to zažila taky při návštěvě nedávného finále mužské Ligy mistrů mezi Interem a PSG v Mnichově. Je chytré motivovat fanoušky, aby používali veřejnou dopravu.

Zákaz od Interu

Bývá někdy změna klimatu tématem v hráčské šatně? Vím, že vy jste pro své spoluhráčky uspořádala několik přednášek na tohle téma, které dlouhodobě sledujete…

Dělala jsem třeba prezentaci o změně klimatu pro své spoluhráčky z dánské reprezentace rok před mistrovstvím světa 2023. Dvacet minut s prezentací v PowerPointu. Tam jsem cítila opravdu obrovskou podporu. Ale i spoluhráčky z klubů se o to zajímaly. Mají obavy a chtějí, aby se s tím problémem něco dělalo. Jenže je to obtížné – vždycky nás pak pohltí každodenní činnosti a zůstáváme u svých starých zvyků. Zase si koupíme tu plastovou láhev, místo abychom si natočili z kohoutku, abych dala banální příklad. Každý taky víme, že když změníme jen naše vlastní chování, nic moc se nezmění. Potřebujeme systémové změny shora. Takže se může zdát, že je možná jednodušší to neřešit a soustředit se pořád jen na fotbal a svůj běžný život. Ale k těm systémovým změnám je zas potřeba, aby se lidi ozývali. Proto je důležité, abychom udrželi i ten tlak zdola.

Vy k tomu můžete využít i svou popularitu a dosah. Ale ještě mě zajímá, jak to náročné a nepříjemné téma přinášíte do fotbalové šatny. Jak to vypadalo, když jste o změně klimatu vyprávěla v kabině Juventusu nebo Interu? Počítám, že to bylo jiné než v Dánsku, kde je povědomí o změně klimatu velké…

Ano, prezentaci jsem dělala i pro svůj tým v Interu Milán a taky předtím v Juventusu. Reakce byla: „Wow, to je šílené, co se děje. Chceme urychlit zelenou transformaci, abychom to zastavili.“ I tam o změně klimatu už věděli, ale přece jen to pro ně bylo trochu víc nové, protože u nás v Dánsku se o tom problému hodně učí a píše.

Dokázala jste z toho udělat téma celého klubu? Byla jste s tou přednáškou třeba i v šatně mužských týmů Juventusu a Interu?

Ne, v mužských kabinách jsem přednášku neměla.

A kluby jako takové se k téhle vaší aktivitě stavěly jak?

V Juventusu o mé prezentaci zveřejnili příspěvek na sociálních sítích. V oblasti klimatických opatření jsou tam docela daleko. Mají svůj tým pro udržitelnost, který se snaží, aby klub snižoval své dopady na klima. Řekli mi, že jsou rádi, že se někdo z hráčů k tomuto tématu ozval.

Vy jste ale kromě toho také vedla kampaň proti sponzorování fotbalu firmami obchodujícími s fosilními palivy. Mezi hlavními sponzory Interu je třeba stát Katar, jeden z velkých vývozců fosilních paliv a jeden z největších producentů emisí skleníkových plynů na hlavu. Jak na to tedy Inter reagoval, že se jeho hráčka pustila do něčeho takového?

Inter nebyl moc nadšený, když jsem ostře vystoupila proti FIFA s tím dopisem proti sponzorství od Saudi Aramco a taky proti saúdskoarabským úřadům kvůli porušování lidských práv. Před prosincovým rozhovorem pro Guardian mi zakázali kritizovat Fifu a Saúdskou Arábii. Takže nebylo to bez rizika a není to dobrý vývoj. Myslím, že je šílené, že se stalo kontroverzní mluvit o potřebě řešit změnu klimatu a zastavit porušování lidských práv.

Stojí právě obava z reakcí klubů, sponzorů a podobně za tím, že se fotbalisti a fotbalistky ozývají k těmto tématům spíš výjimečně, i když ti nejlepší mají desítky milionů sledujících na sociálních sítích a jejich slova mají vliv?

Ano, myslím, že jedním z důvodů je určitě to, že to hráči považují za příliš riskantní. Nechtějí se plést do politiky, protože – co by řekli sponzoři? Co by řekly kluby? Když jsme pracovali na dopisu pro Fifu, od mnoha kolegů jsem slyšela, že s tím souhlasí, ale neodvážili se připojit. Hráči slýchají, že by se měli soustředit na fotbal a držet se mimo politiku. Myslím, že to je jeden z hlavních důvodů, proč se neozývají. A taky proto, že komunikovat o klimatické změně je obtížné. Myslím ale, že od hráčů stačí věta jako: „Podívejte, taky se obávám změny klimatu. Chci planetu, kde by moje děti mohly vyrůstat.“ I tohle od velkého fotbalisty směrem k fanouškům může mít vliv. Nemusíte být expert na klima, ani já nejsem.

A nemají fotbalisté taky strach z toho, že je lidi budou považovat za pokrytce, pokud by se hlásili k ochraně klimatu, když sami hodně létají a obecně žijí emisně náročný život? Co vy odpovídáte na tuto kritiku, pokud se s ní setkáváte?

Vždycky říkám, že je fér mě kritizovat. Kritiku musím umět přijmout. Ale můj argument proti tomu je, že pokud by člověk musel být uhlíkově neutrální, aby mohl mluvit o ochraně klimatu, pak by to v naší části světa nesměl dělat nikdo. I proto považuju za důležité, abych stále byla slyšet a požadovala systémové změny, které by mi umožnily při mé práci třeba právě méně létat. Myslím, že nemusíme být dokonalí, abychom se mohli ozývat ke změně klimatu.

Vy jste mimo jiné také investorskou firmy, která vyrábí udržitelné kopačky. Proč jste se pro to rozhodla?

Sokito je značka, kterou založili a vedou dobří lidé, co chtěli, aby kopačky měly menší dopad na planetu. Tedy najít ty nejlepší materiály a nejudržitelnější způsob výroby kopaček. To je hlavní myšlenka. A samozřejmě víme, že bychom v těch kopačkách měli být schopni hrát. Takže nemohou být například moc těžké. Myslím si ale, že vyrobili dobré kopačky, které jsou nejudržitelnější na trhu. Mně osobně opravdu skvěle padnou. A taky od všech ostatních investorů a ambasadorů slyším, že je to nejlepší bota, jakou kdy měli. Moc se mi líbí ta myšlenka – spojení vášně a idealismu v kombinaci s kvalitou. Proto jsem se pro to rozhodla a jsem ráda, že jsem součástí Sokito jako investorka a ambasadorka.

Možná jsem se na to měl zeptat hned na začátku, ale když už teď víme, kam až vás fotbalová kariéra zavedla, povězte – kde se ve vás vlastně vzal ten zájem o problém změny klimatu?

Odmala mě zajímala mezinárodní politika. Pamatuju si, jak jsem se s rodiči dívala na zprávy, když mi bylo tak osm, devět, deset let. Vždycky mě to zajímalo. A v roce 2009, kdy se u nás v Kodani konala COP 15, klimatická konference OSN, tak jsem se začala klimatických změn opravdu obávat. V posledních šesti sedmi letech jsem si pak opravdu uvědomila, jak obrovskou platformou je fotbal. Jak může přispět ke změně na celosvětové úrovni. A že taky já, i když nepatřím k nejslavnějším hráčkám či hráčům světa, tak tu platformu můžu využívat. Hrála jsem za velké kluby a za národní tým, takže už jen to mi dává možnosti se ozvat a být slyšet.

Myslím, že přispět ke zmírňování klimatických změn musíme svým dílem každý. Nejen snižováním vlastní uhlíkové stopy, ale také tím, že využijeme svůj hlas k volání po potřebných systémových změnách. Myslím, že obě věci jsou důležité. Vlastně i tohle je pro mě hnací síla v mé fotbalové kariéře, protože vím, že čím lepší fotbalistkou se stanu, tím silnější bude můj hlas, když se vyjadřuju k těmto důležitým věcem. Uvědomila jsem si, že tohle je to, co zmůžu já. Není to tak, že bych tomu fotbalovou kariéru obětovala. Naopak si myslím, že moje touha podporovat ochranu klimatu mě posouvala k tomu, abych ze sebe coby hráčka vymáčkla to nejlepší.

Další díl Football Club podcastu o ženské lize je s Jiřím Vágnerem, trenérem Slavie. Co mu řekl Petr Rada, když od něj odcházel do Fortuna ligy. A proč bude u slávistických žen pokračovat, i když měl nabídky na návrat do mužského fotbalu. I to se dozvíte...