Slovan Liberec jako reality show. Ambice, třecí plochy a příběh, který má zatím víc otázek než odpovědí

Dokumentární série ze sportovního zákulisí jsou stále vyhledávanějším a populárnějším subžánrem. Už nejde jen o pouhý doplněk k samotnému sportu, nýbrž plnohodnotnou součást, jež rozšiřuje a někdy i utváří obraz konkrétních sportů, soutěží, klubů i jednotlivců. Soukromí hráčů a vnitroklubové machinace jsme dřív mohli konzumovat takřka výhradně skrz rozhovory, jež jsou už ze své podstaty v určitém ohledu autocenzurované, případně investigativní novinařinu. Dnes kluby cíleně pouští mediální štáby do svého soukromí a mohutně z toho benefitují.

Stačí se podívat na hit od Netflixu F1: Touha po vítězství, který je jedním z aspektů, proč sledovanost nejprestižnější automotorové soutěže stoupá. Je to svěží, sexy, vypjaté a především vtahující. Hranice mezi divákem a dřív exkluzivní realitou sportovního průmyslu se stírá, sportovci díky sociálním sítím získávají vlastní autonomii a větší kontrolu nad rozvíjením potenciálního hvězdného obrazu. Realizace dokumentárních sérií pak spoléhá na maximální důvěru mezi štábem a klubem, hranice mezi svérázným audiovizuálním dílem a propagačním pamfletem však může být velice tenká.

Z fotbalových sérií zmiňme především brilantní Dycky Sunderland, kde se původní ambice sledovat návrat tradičního britského klubu do první ligy zvrhl v pád o patro níže, přičemž tvůrci oscilovali k zevrubnějšímu sociologickému řezu danou oblastí a fotbalovou kulturou obecně. Druhou kontinuitu pak představuje série All or Nothing, kdy filmaři sledují jednu sezonu vždy jiného klubu, v minulosti šlo o Arsenal, Manchester City nebo Tottenham. O komplexní obraz se zaostřením na vícero klubů a ligu jako takovou pak nepříliš úspěšné pokoušela třeba LaLiga: All Access.

Fanouškovský servis

Variaci tohoto modelu v českém kontextu dosavadně využívaly především samotné týmy, přičemž pohled do kabiny sloužil především ve prospěch propagace. Průkopníky jsou ty neslovutnější a ekonomicky nejsilnější – dvojice pražských „S“. Slavia své úspěchy zakonzervovala sériemi Totáln! sezona, Totáln! hattrick a celovečerním The Masterplan, Sparta si pak budovala značku série Up&Down. Jde však o kontrolovaný obsah určený pro fanoušky. Objektivita je jen zdánlivá, konfrontační momenty absentují.

Slavia svůj audiovizuální obsah dává zdarma, Sparta jej jako první tuzemský tým zpoplatňuje. Ve šlépějích druhého zmiňovaného a mezinárodních trendů obecně, neb v zahraniční už je tento propagační přístup formou předplatného u různorodých týmů standardní, se snaží kráčet i Slovan Liberec pod vedením Ondřeje Kanii. Mladý podnikatel ve vzdělávání loni odprodal podíl své firmy a stal se majoritním vlastníkem Slovanu. S jeho příchodem přišla nová vizuální identita, nový realizační tým, exkluzivní audiovizuální platforma pro fanoušky a především nový styl komunikace s médii.

Od ledna totiž Slovan sice novinářům dává novinářské akreditace a zve je na zápasy, rozhovory s vedením a hráči však zamítá a „šetří“ si je pro vlastní obsah. Kania se jeví jako cílevědomí boss, který chce mít mediální obraz plně pod kontrolou. Do Slovanu přišel s vizí transformace v dobře fungující klub s pravidelnou účastí v evropských pohárech, ale především s mladou a svěží fanouškovskou základnou. I z toho důvodu na propagaci spolupracuje například s největším českým streamerem Vojtěchem „Agraelem“ Fišarem.

Nový začátek

Právě Kaniovým energickým vstupem do českého fotbalu začíná i nová dokumentární série Slovan Liberec: Zpátky na vrchol. Evidentně šlo o jeden z prvních kroků libereckého majitele, opět ve snaze klub přiblížit moderním trendům. Sérii natočila produkční společnost Barletta, která je známá především pro své žánrově fluidní seriály Dcera národa, To se vysvětlí, soudruzi! nebo Iveta. Pod záštitou platformy Oneplay mapování první Kaniovy revoluční sezony režíroval Michal Samir, podepsaný například pod dokumentárním portrétem Karlos.

Projekt od začátku budí především otázky, nakolik dá v určitém ohledu „control freak“ Kania štábu volnou ruku. První epizoda je rámovaná Kaniovým příchodem a motivem nového začátku, zatímco druhá zaostřuje na trenéra Kováče. Narace si tak udržuje chronologii, každá z deseti epizod by však měla být rámovaná i konkrétním tématem. Záběry z kabiny pak doplňují klasické rozhovory ve formě mluvících hlav, kdy hlas fanoušků ztělesňuje Ladislav Hampl, v roli nezávislého experta pak vystupuje Zdeněk Folprecht.

Právě tyto rozhovorové pasáže působí především nadbytečně a mechanicky, obecně by dokumentu stran výběru respondentů slušela větší rozmanitost. Přesto tvůrci načrtávají množství podnětných otázek, ať už je to rozkol mezi starými a novými pořádky, jenž zatím zůstává spíš v pozadí, nebo stále odlišnější nároky na chod klubu. Pokud je v něčem série cenná, tak především v zachycení komplexity, s níž je třeba tým vést. Kania totiž nad klubem uvažuje podnikatelsky, klade důraz na mediální vizibilitu.