Co se děje v zákulisí La Ligy? Na to vám Netflix neodpoví, i když to slibuje

Dalo by se říct, že aktuálně žijeme ve zlaté éře sportovních dokumentárních sérií, jakkoli je jejich množství částečně vykoupeno častou průměrností. Trend se vyrojil a standardizoval s rokem 2016, kdy Netflix vydal Last Chance U sledující univerzitní tým amerického fotbalu a Amazon Prime odhalil zákulisí týmu NFL Arizona Cardinals v All or Nothing.

V rámci sportovní dokumentaristiky šlo o zcela odlišné pojetí, které se od standardizovaných mluvících hlav a archivních záběrů přesunulo dovnitř klubových struktur. Napříč epizodami mapují týmové dění v průběhu jedné sezony. Nejsme tak pouhými outsidery, k nimž se dostane finální produkt v podobě zápasu, vidíme i veškerý proces, který kláním předchází. Ať už jde o trénink, vztahy mezi spoluhráči, pravidelný režim či osobní život, série nám dávají komplexní obrázek o chodu daného klubu. Svým pojetím mají blízko ke konceptu Reality-TV.

Oba seriály v nadcházejících sériích sledovaly další kluby, All or Nothing své pole rozšířil na hokej, rugby a právě fotbal, kdy zmapoval Manchester City, Arsenal, Tottenham či Juventus. Strhující série od Netflixu Dycky Sunderland pak neslouží jako pouhý pohled do zákulisí rozpadajícího se anglického klubu, ale zároveň nabízí pronikavou sociologickou sondu do života města a jeho obyvatel.

Dalším proudem jsou pak pořady, kde sledujeme fotbalové kluby, v zásadě z nižších profesionálních lig, po finanční injekci během kompletní přestavby. Z tohoto ranku je Class of '92: Out of Their League a Class of '92: Full Time, kde legendy Manchesteru United řídí otěže týmu Salford City, i populární Vítejte ve Wrexhamu, kde herci Ryan Reynolds a Rob McElhenney investují do stagnujícího velšského klubu.

Nový projekt Netflixu LALIGA: All Access se konceptuálně snaží přiblížit populární sérii F1: Touha po vítězství, jež se nesoustředí na jeden konkrétní klub, ale zachycuje kolorit elitních jezdců v rámci jedné sezony. Ve stejných mantinelech se drží i golfové a tenisové odnože Full Swing a Break Point. Nutno však mít na paměti, že série jsou ve své podstatě dobré jen tehdy, když do produkce nemluví portrétované organizace. I když jsou filmaři součástí jejich takřka intimního prostoru, musí k nim mít kritický odstup.