Spojené státy máme zaškatulkované jako nefotbalovou zemi. To už dávno neplatí. A že je v zámoří fotbal populární až v posledních letech? To je pravda tak napůl. Kultura socceru a jeho historie říkají o Americe mnohem víc, než by si chtěla připustit.
Tohle je čistá krása. Pusťte si čistě pro radost ukázku fotbalové geniality brazilského krále z mexického mistrovství světa v roce 1970, kde se Pelé s Brazílií stali potřetí mistry světa.
Kdysi si finalisté přinesli každý svůj míč a pohádali se, se kterým se bude hrát. Dnes je balon jedním ze symbolů turnaje, marketingovým artiklem za miliony a technologickým nástrojem pro VAR. Historie míčů na světových šampionátech je vlastně malou historií fotbalu samotného.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Přesně před 22 lety se v Lize mistrů stalo něco, co dnes působí skoro nemožně. Porto porazilo ve finále Monako 3:0, ovládlo Evropu a z Josého Mourinha se stala trenérská hvězda. Nebyla to ale jen pohádka outsidera. Byl to triumf dokonale připraveného týmu.
Jedni potřebovali dát na Anfieldu druhý gól, jinak bude mistrem Liverpool. Druzí v nastavení finále Ligy mistrů prohrávali s Bayernem. Přesto oba zápasy skončily stejně: výbuchem radosti, který se ve fotbale připomíná dodnes. Datum 26. května má v anglickém fotbale mimořádné kouzlo.
V kariéře dokázal téměř vše, co profesionální fotbalista může. Ale byl jeden večer, kdy všechno bylo nepochopitelně proti němu. Přesně před 21 lety se v Istanbulu stal zázrak. Italský playmaker Andrea Pirlo byl na jeho špatné straně. Tady jsou jeho vzpomínky.
Příběh Rangers ze sezony 1971/72 je o jediném vítězi evropského poháru, který na cestě za trofejí prohrál penaltový rozstřel.
„Byly jsme jen holky, co chtěly hrát fotbal,“ říká v exkluzivním rozhovoru Patricia Gregory, zakladatelka anglické ženské fotbalové asociace. Během své nedávné návštěvy Prahy mluvila o tom, jak na konci 60. let bojovala za právo žen hrát fotbal, i o tom, co pro ni dnes znamená pohled na zaplněné Wembley.
Jsou kluby, které sídlí stále na jednom místě. Jsou kluby, které se stěhovaly každou chvílí. Slavia je někde mezi. Hlubší kořeny zapustila dvakrát. Na Letné i v Edenu hrála přes padesát let. A jen málokdy byla se svým stadionem spokojená.