Retrofotbal: Legendární Bomber slaví 61! Připomeňte si ve videu jeho slavné zápasy i skandály

Když se řekne Tomáš Skuhravý, jedné generaci se okamžitě vybaví dlouhé vlasy, mohutná postava a salta po gólech na mistrovství světa 1990. Jiným především červenomodrý dres Janova a přezdívka Bomber. Spoustě také různé skandály během kariéry, ale hlavně po jejím skončení.

Skuhravý se narodil 7. září 1965 a s fotbalem začínal v Přerově nad Labem. Už jako teenager zamířil do Sparty, kde se dostal do rukou trenérům generace kolem Václava Ježka. Ligový debut si připsal ještě v sedmnácti letech, skutečně velké evropské představení ale přišlo krátce po osmnáctých narozeninách.

Osmnáctiletý kluk proti Realu

Bylo 28. září 1983. Sparta přijela k odvetě prvního kola Poháru UEFA na Santiago Bernabéu s náskokem 3:2 z Prahy. Real vedl 1:0 a Pražané navíc hráli od začátku druhého poločasu v deseti.

Trenér Ježek poslal do zápasu mladého Skuhravého. V 74. minutě dostal míč od Jana Bergera a vyrovnal na 1:1. Sparta senzaci ubránila a Real vyřadila. Pro osmnáctiletého útočníka to byl první velký podpis pod evropským fotbalem.

Jeho cesta vzhůru přitom nebyla úplně přímočará. Dva roky základní vojenské služby strávil v Rudé hvězdě Cheb, za kterou v lize odehrál 58 utkání a dal 17 branek. Po návratu na Letnou už se stal jedním z hlavních útočníků dominantní Sparty druhé poloviny osmdesátých let.

Se Spartou získal pět mistrovských titulů – v letech 1984, 1987, 1988, 1989 a 1990 – a třikrát také domácí pohár. V československé lize nasbíral celkem 200 startů a 76 gólů, z toho 59 ve sparťanském dresu. Nejdůležitější turnaj jeho života však teprve přicházel.

Pět gólů a životní mistrovství světa

Československo odjíždělo v létě 1990 na světový šampionát do Itálie a právě tam se ze Skuhravého definitivně stala mezinárodní hvězda.

Hned v prvním utkání proti USA se při vítězství 5:1 trefil dvakrát. V osmifinále proti Kostarice pak předvedl výkon, který má dodnes místo v historii světových šampionátů. Československo vyhrálo 4:1 a Skuhravý zaznamenal hattrick, všechny tři góly hlavou. Stal se prvním hráčem v historii mistrovství světa, kterému se něco takového podařilo; až o dvanáct let později ho napodobil Miroslav Klose.

Ve čtvrtfinále zastavili Československo pozdější mistři světa ze západního Německa, ale Skuhravý končil turnaj s pěti brankami. Více jich dal jen domácí Salvatore Schillaci se šesti.

Pro čtyřiadvacetiletého útočníka to byla nejlepší možná reklama. Navíc na ideálním místě: právě Itálie měla být jeho dalším domovem.

Z Prahy rovnou mezi Maradonu, Van Bastena a Baggia

Po šampionátu přestoupil ze Sparty do FC Janov. Vstoupil tak do Serie A v době, kdy italská liga soustřeďovala mimořádné množství nejlepších fotbalistů světa. Diego Maradona hrál za Neapol, Marco van Basten a Ruud Gullit za AC Milán, Lothar Matthäus za Inter a Roberto Baggio právě přestoupil do Juventusu. A Skuhravý mezi nimi nezapadl.

Hned v první sezoně 1990/91 nastřílel 15 ligových gólů. Stejný počet přidal jeho uruguayský spoluhráč Carlos Aguilera a Janov skončil čtvrtý – šlo o nejlepší ligové umístění klubu od doby před druhou světovou válkou. Dvojice mohutného, 193 centimetrů vysokého Čecha a malého pohyblivého Uruguayce se stala symbolem jednoho z nejslavnějších janovských týmů moderní historie.

Následující sezona přinesla další vrchol. Janov se v Poháru UEFA dostal až do semifinále. Ve čtvrtfinále dvakrát porazil Liverpool, nejprve doma 2:0 a poté na Anfieldu 2:1. Stal se tak vůbec prvním italským klubem, který na slavném stadionu Liverpoolu vyhrál soutěžní utkání. Skuhravý dal během pohárového tažení tři góly, včetně dvou proti Realu Oviedo. Stopku Janovu vystavil až pozdější vítěz soutěže Ajax.

Modla Janova

Ze Skuhravého mezitím nebyl jen povedený zahraniční nákup. Stal se jednou z ikon klubu. Za pět sezon v Serii A odehrál za Genoa 155 zápasů a nastřílel 57 branek. V jednotlivých ročnících jich zaznamenal 15, 11, 10, 9 a 12. Jeho 57 gólů představuje dodnes rekord Janova v Serii A.

Zájem o něj podle Skuhravého měly AC Milán, Bayern Mnichov nebo Olympique Marseille. V jednom ze svých pozdějších rozhovorů vzpomínal, že k přestupu do Milána už bylo blízko, majitel Janova Aldo Spinelli ale po jeho dalším povedeném výkonu zvýšil cenu. Nakonec ho nepustil vůbec.

K italským rokům patřila i Skuhravého pověst fotbalového bohéma. Právě spojení výjimečného talentu, fyzické síly, bezprostřednosti a života mimo hřiště z něj vytvořilo postavu, která výrazně přesahovala běžnou škatulku zahraničního útočníka.

Koleno, Sporting a rychlý konec

Poslední roky kariéry už tak veselé nebyly. Od roku 1993 se Skuhravý potýkal s vážnými problémy s kolenem, podstoupil několik operací menisku a chrupavky. Přesto dál nastupoval a v sezoně 1994/95 dal v Serii A ještě dvanáct gólů. Ani ty ale Janov před sestupem nezachránily.

V následujícím ročníku odešel do Sportingu Lisabon. Portugalské angažmá se však prakticky rozpadlo dřív, než mohlo pořádně začít. V lize nastoupil jen čtyřikrát, dál ho limitovalo koleno a dostal se rovněž do sporu s vedením klubu. Pozdější pokus o návrat do českého fotbalu už jeho kariéru znovu nenastartoval.

Za československou a později českou reprezentaci odehrál dohromady 49 zápasů a vstřelil 17 branek. Za Československo měl bilanci 43 utkání a 14 gólů, za samostatné Česko šest startů a tři zásahy. Ještě v roce 1995 pomáhal v kvalifikaci na EURO 1996, mimo jiné gólem při klíčové výhře 3:1 nad Nizozemskem.

Tomáš Skuhravý nebyl nejúspěšnějším českým fotbalistou podle počtu trofejí ani reprezentačních startů. Přesto zůstává jedním z těch, jejichž kariéra má výjimečný evropský rozměr. V osmnácti skóroval na Bernabéu, ve čtyřiadvaceti nastřílel pět branek na mistrovství světa a následně se prosadil v konkurenci nejslavnějších útočníků své doby.

A hlavně: více než třicet let po odchodu z Janova tam jeho 57 gólů stále nikdo nepřekonal. Bomber je v Ligurii dodnes Bomberem.

Ve stínu

Velké góly ale v Skuhravého životopise od začátku doprovázela také pověst bohéma a řada průšvihů. V době největší slávy se netajil divokým životním stylem, slabostí pro noční podniky ani rychlá auta, kterých během let několik naboural. Jeden z nejbizarnějších incidentů se odehrál v roce 1992 před pražským Discolandem Sylvie, kde se během konfliktu s německým párem vrhl na jejich vůz a holou rukou prorazil boční okno; přesná příčina potyčky ale z dostupných zdrojů spolehlivě doložit nejde.

Bouračky ho provázely i v Itálii, kde například zdemoloval sportovní Mitsubishi 3000, které dostal od prezidenta Janova Alda Spinelliho. Ještě vážnější následky měla nehoda po skončení kariéry na pražském Smíchově: Skuhravý vjel do protisměru a narazil do jiného auta, přičemž mu policie naměřila 1,89 promile alkoholu. Dostal vysokou pokutu a na tři roky přišel o řidičský průkaz. Problémy ho dostihly i finančně – v květnu 2026 mu soud povolil oddlužení poté, co se jeho závazky vyšplhaly zhruba na 8,5 milionu korun. Bouřlivá povaha a život na hraně se tak staly stejně neoddělitelnou součástí příběhu Bombera jako jeho góly a fotbalová sláva.