Dream Team padl na Letné. Jak Sparta hrála o finále Ligy mistrů

Byl to gól, který Spartě dával reálnou naději na finále Ligy mistrů. Psal se 1. duben 1992, když na Letné porazila Barcelonu 1:0. Vstřelil ho Horst Siegl v 65. minutě a byla to jedna z jeho dvou životních tref, které v té sezoně dal.

„Petr Vrabec z přímáku trefil spojnici a míč se dostal na pravý kraj vápna, kde byl Pavel Černý. Zbavil se obránce, dal míč před branku. Já jsem se pohyboval na správném místě a překonal jsem Zubizarretu. Byl to můj typický gól,“ vzpomíná Siegl na rozhodující okamžik utkání, které sparťanští fanoušci v roce 2017 vyhlásili zápasem století.

Nemuselo na něj ale vůbec dojít.

Sparta si účast v Poháru mistrů evropských zemí, jak se Liga mistrů naposledy právě v ročníku 1991/92 jmenovala, musela vybojovat výhrou v lize. I když se ze zpětného pohledu zdá, že v 90. letech minulého století měla tituly předplacené, sezona 1990/91 pro ni byla komplikovaná.

Po úspěšném mistrovství světa v roce 1990 v Itálii, Spartu opustilo mnoho opor: třeba Tomáš Skuhravý šel do Janova, Michal Bílek do Betisu Sevilla, Ivan Hašek do Štrasburku nebo Jan Stejskal do Queens Park Rangers.

Spartě do Turecka odešel i trenér Jozef Jarabinský, který ji v předchozích dvou letech dovedl k titulu. Na jeho místo už byl domluvený Vladimír Táborský, který se Spartou vyhrál titul v roli hlavního trenéra už v polovině 80. let, toho ale nakonec nepustil jeho tehdejší řecký zaměstnavatel Panseraikos Serres. Na půl roku se tak vedení sparťanského áčka ještě jednou a naposledy z nouze ujal Václav Ježek.

Podzim se letenským nepovedl a v půlce ligy byli pátí. První o tři body (tehdy se ještě za vítězství dávaly body dva) před Spartou byl Union Cheb. Překvapivého půlmistra vedl Dušan Uhrin starší a Sparta si ho v zimě stáhla k sobě. S Chebem měla dobré vztahy, posílala tam na vojnu své mladé hráče. S Uhrinem se do Sparty z vojny vrátil Michal Horňák a po sezoně i Lumír Mistr, který si pak na apríla 1992 dělal s barcelonskou obranou, co chtěl. Předchozí sezonu v Chebu odkopal i Horst Siegl.

Angažování trenéra Uhrina se Spartě povedlo a ligu v sezoně 1990/91 po vydařeném jaru vyhrála o bod před Slovanem Bratislava. Titul v československé lize byl přímou vstupenkou do Poháru mistrů evropských zemí, který hrálo 32 mistrů evropských lig od obrů z Itálie či ze Španělska až po trpaslíky z Lucembursko nebo Islandu.

Ročník 1991/92 byl v mnohém historický. Kromě jiného se v něm zrcadlil rozpad komunistického bloku. Naposledy tak nejprestižnější evropskou soutěž hrál mistr Sovětského svazu (Dynamo Kyjev) a také dva němečtí mistři: z východu Hansa Rostock a ze západu Kaiserslautern a oba shodou okolností vyřadila Barcelona.

Rozpadala se také Jugoslávie a tamní válka nedovolila hrát obhájcům titulu z předešlého ročníku poháru mistrů své domácí zápasy v Bělehradě. Crvena zvezda v sestavě třeba se Sinišou Mihajlovićem hostila své soupeře v Maďarsku a Bulharsku a i tak skončila stejně jako Sparta stupínek pod finále - ve druhé čtvrtfinálové skupině za Sampdorií Janov.

Po šestileté absenci se do soutěže vrátil také anglický mistr. Anglické týmy dostaly v roce 1985 pětiletý distanc z evropských pohárů kvůli násilnostem a následné tragédii při bruselském finále poháru mistrů mezi Liverpoolem a Juventusem. Liverpool měl trest ještě o rok delší a tak jako mistr Anglie z roku 1990 měl smůlu a pohár mistrů se hrál ještě další rok bez Angličanů. V sezoně 1991/92 se pak při obnovené premiéře Angličanů dostal Arsenal do druhého kola, kde vypadl s Benfikou v prodloužení.

A památná byla sezona 1991/92 i z organizačních důvodů. Říká se jí nultý ročník Ligy mistrů. Poprvé se v této sezóně hrály skupiny a byl to také poslední ročník pod starým názvem. Skupiny ale nepřišly hned na úvod soutěže, došlo na ně až v jejím prostředku – místo čtvrtfinále byly dvě skupiny, ze kterých vítězové šli rovnou do finále.

Sparta se tenkrát dostala až těsně pod vrchol. Cestou k Barceloně ale byla dvakrát blízko vyřazení. V prvním kole narazila na Glasgow Rangers. Doma vyhrála nepovedeným centrem Josefa Němce 1:0. V Glasgow jí to Skotové stejným výsledkem oplatili. Hned po třech minutách prodloužení dostala druhý gól a nevypadalo to dobře.

O pět minut později ale přišla první velká chvíle Horsta Siegla. Na rohu malého vápna si nabíhal na přízemní centr od Lumíra Mistra, obránce Scott Nisbet byl o trochu rychlejší a míč si srazil do vlastní brány. Byl to postupový gól pro Spartu. „Já si ten gól ale připisuji. Kdybych tam nebyl, nedá si ho,“ říká Siegl.

„Byl to pro mě památný zápas. Ještě chvíli před zápasem byl Ibrox Park skoro prázdný, ale při výkopu bylo najednou plno. Byla tam asi nejlepší atmosféra, co jsem kdy zažil,“ vzpomíná Siegl na jeden ze svých prvních zápasů v evropských pohárech.

Od Sparty tenkrát nikdo v Evropě moc nečekal. Měla za sebou několik let, kdy v poháru mistrů vypadávala brzy. Před rokem například hned v prvním kole po dvou prohrách 0:2 se Spartakem Moskva. A nyní navíc narazila na tenkrát zřejmě nejlepší evropský tým, na Olympique Marseille. Ten v předchozím ročníku prohrál ve finále poháru mistrů na penalty s CZ Bělehrad a v následující sezoně vyhrál první Ligu mistrů, když ve finále porazil AC Milán.

Ve Francii šlo nejdřív vše podle plánu. Po gólu Chrise Waddla a dvou od Jean-Pierra Papina prohrávala Sparta po hodině hry 0:3. A to ještě Petr Kouba chytil Papinovi na konci prvního poločasu penaltu. Marseille ale polevila, jako by už měla hotovo a Sparta na Stade Vélodrome po dvou penaltách Petra Vrabce a Romana Kuklety dokázala snížit na nadějných 2:3.

Odvetu pak na našlapané Letné, kde se sešlo přes 32 tisíc lidí, rozhodly životní góly sparťanských dvojčat. Martin Frýdek na konci prvního poločasu poslal Spartu do vedení a dal tak jeden ze dvou gólů, které v rudém dresu v evropských pohárech vstřelil. Dvacet minut před koncem pak Frýdek už ve své obvyklé roli přiťukl na půlce míč Sieglovi a děli se velké věci. Útočník, který jinak skóroval hlavně uvnitř šestnáctky, přešel přes protihráče, navedl si míč před vápno a nechytatelně vypálil pod břevno.

Byl to nejhezčí Sieglův gól? „Asi ano. Po pravé straně šel Lumír Mistr, po levé Martin Frýdek a křičeli na mě, ať přihraji. V takovou chvíli máte několik myšlenek a já se rozhodl pro tu nejlepší. Říkal jsem pak klukům, že jistota je jistota. Jako to říkal Bican: proč to budu dávat do strany, když můžu dát gól,“ směje se střelec vítězného gólu.

Abédi Pelé těsně před koncem dal ještě Marseille naději, ale to bylo všechno. Sparta zvítězila 2:1 a byla ve čtvrtfinálové skupině s Barcelonou, Benfikou a Dynamem Kyjev.

„Sparta hrála krásně, zatímco Olympique klopýtal a ztrácel svůj lesk. Češi prokázali odhodlání a houževnatost, které vyvolávaly obdiv. Nátlak, zrychlování, krátké pasy, měnění křídel. Sparta zkrátka dominovala,“ chválil letenské například list Le Quotidien de Paris.

Skupinu, ze které postupoval jen jeden tým, začala Sparta v Barceloně. S čím šla do skupiny s týmy, které vedly trenérští velikáni Johan Cruyff (Barcelona), Sven-Göran Eriksson (Benfika) a Valerij Lobanovskyj (Dynamo Kyjev)? Přemýšleli sparťané o tom, že měli šanci celou soutěž vyhrát? „Po výsledcích, které jsme předtím udělali, to bylo na místě,“ říká Siegl.