Hradec po třiceti letech do Evropy? Vlkanova věří historické šanci a myslí na rekord i reprezentaci

Jak hodnotíte aktuální sezonu Votroků? Je nejlepší, kterou jste v Hradci zažil?

Myslím si, že je to určitě nejlepší sezona. Zatím nám sice pořád chybí dojít tam, kam chceme, ale týmově je to rozhodně nejlepší sezona pro Hradec Králové za dobu, co tu hraju. Po osobní stránce, co se týče čísel nebo herního projevu, jsem ale asi měl i lepší sezony.

Je to nejsilnější tým, co jste v Hradci zažil?

Řekl bych, že je to asi nejzkušenější tým, jaký jsem tady zažil. Máme hodně ostřílených hráčů a celkově je to dobře namíchané. Myslím si, že nám to sedlo. Jen je škoda začátku sezony. Když jsme se na to zpětně dívali, v prvních pěti kolech jsme měli asi tři červené karty a získali jen dva body. Kdybychom ten začátek zvládli, mohlo to být ještě mnohem lepší. Postupně si to ale sedlo. Tým se sehrával, dávali jsme dohromady způsob, jakým chceme hrát, a teď to funguje. Je super, že jsme tam, kde jsme, a chceme jít po pohárech.

Když zmiňujete začátek sezony, asi málokdo v týmu věřil, že by to nakonec mohlo takhle dobře dopadnout?

Po tom začátku to asi opravdu nikdo nečekal. Podle mě tam byla i trochu panika, ale ukázali jsme sílu, kterou v týmu máme. Potvrdilo se, že jsou tam zkušení hráči a že nás takový začátek nepoloží. Pak už se to šlo lépe, takže to podle mě ukázalo i vnitřní sílu týmu.

To je zajímavé, protože kluby si většinou dávají konkrétní cíle. Myslíte, že vás vedení nechtělo dostat pod tlak? Že jste vnitřně měli vyšší ambice, ale nikdo je oficiálně neřekl navenek?

Je to možné. Zároveň se v té době řešil prodej klubu a spousta dalších věcí, takže si myslím, že nikdo nechtěl vyhlašovat nějaké výrazné cíle. Spíš šlo o to zvedat si je postupně během sezony podle toho, jak bude vypadat situace a jak budeme hrát. Tím to bylo trochu ovlivněné. Celkově se řešilo, kam bude klub směřovat.

Ovlivnil prodej klubu nějak vás jako hráče a celý tým? Nebo jste nic nepocítili a všechno jelo dál v zaběhlých kolejích?

Tyhle věci šly mimo nás. Samozřejmě se člověk něco doslechl, ale my jsme pořád stejně museli chodit na hřiště, hrát a trénovat. V tomhle pro nás žádné změny nebyly, protože realizační tým i hráči zůstali stejní. My jsme jen pokračovali dál a čekalo se, co se stane.

Co je podle vás hlavním game changerem aktuální sezony?
Určitě nám pomohl Vláďa Darida tím, že k nám přišel. Má teď bodově nejlepší sezonu, dává spoustu gólů, což nikdy předtím nedával. Nevím, jestli jich ještě někdy dá tolik, ale nám to určitě strašně pomohlo.

Celkově si to pak sedlo. Přestali jsme dostávat góly, hlavně teď ve druhé půlce sezony. Myslím, že právě na tom to bylo hodně založené. Tolik jsme neinkasovali a dokázali jsme vyhrávat zápasy třeba 1:0. Díky tomu se to zvedlo. Hlavní byla asi defenziva celého týmu a Vláďa nám určitě hodně pomohl i zkušenostmi, o které se můžeme opřít.

Síla týmu je vidět i na tom, že dlouho chyběl Tomáš Petrášek, který je jedním ze základních pilířů. Přesto ho spoluhráči v obraně dokázali velmi dobře nahradit, že?

Jo, kluci se toho chytli. Fanda Čech, Kuba Uhrinčať, který nám zase dal rychlost do obrany. Jsem strašně rád, že si to takhle vzadu sedlo.

V čem je nejtěžší bojovat o poháry s týmem, který na to není zvyklý každou sezonu?

Tohle teď vůbec neřešíme. Myslím si, že máme tolik zkušených hráčů, kteří už evropské poháry zažili, že to pro nás není něco, čím bychom se nějak zvlášť zabývali. Teď se tam prostě chceme probojovat a hlavně to přinést fanouškům.

Dlouho tady žádné poháry nebyly, naposledy někdy v roce 1995. Pro všechny by to bylo skvělé a zároveň další motivace do práce. I pro fanoušky, aby chodili čím dál víc, a my jsme jim za to dali odměnu. Chceme si za tím jít a uvidíme, co z toho bude.

Co by případná Evropa změnila pro Hradec jako klub?

Nejvíc by se to pravděpodobně projevilo v počtu zápasů. Samozřejmě je těžké říct, jestli by se tým potom dostal až do základní skupiny, ale na víc zápasů je potřeba širší kádr. V tom by se to třeba mohlo změnit. Necháme se překvapit, co se bude dít. S tím už já samozřejmě nemůžu nic udělat, ale myslím, že by třeba mohlo přijít víc hráčů. Těžko říct, co bude, pokud se to stane.

A logicky by se asi zvedla prestiž celého klubu.

Určitě. I hráči by se potom mohli lépe prodávat, protože by se ukázali na evropské scéně. Třeba s Plzní jsme šli od druhého předkola a vím, že jsou tam hratelné týmy. Samozřejmě záleží, na koho narazíte a jakou máte zrovna formu, ale jsou to soupeři, které Hradec může porazit. Doufám, že se tam dostaneme a užije si to celé město.

Pro vedení klubu musí být náročné připravovat tým na obě varianty. Když se do Evropy postoupí, je mezi kvalifikací a případnou skupinou poměrně krátké období na doplnění kádru...

Jo, určitě. Věřím, že už se na tom teď pracuje a řeší se obě varianty – kdyby to vyšlo, nebo nevyšlo. Snad už se to nějak hýbe a nikdo nečeká na poslední chvíli.

Dá se na evropské poháry připravit, nebo je hráč musí zažít? Tím spíš, že v Evropě se hraje jiným stylem než v české lize.

Paradoxně si myslím, že v Evropě je to často víc o fotbale. Je tam víc prostoru a hraje se trochu jinak, takže se na evropské poháry možná zvyká líp, než kdyby někdo přišel rovnou do české ligy. Samozřejmě nezvyk je spíš v tom, že se musí cestovat, případně se hraje častěji. To jsou věci, na které si hráč bude muset zvyknout.

Vy už jste evropské poháry zažil s Plzní v Lize mistrů. Byl to pro vás dosud vrchol kariéry, nebo řadíte výš starty za národní tým?

Výš je pro mě určitě reprezentace a to, že jsem se do ní vůbec dostal. Dlouho jsem se vracel po zranění a už jsem ani nevěřil, že by se mi někdy mohlo povést zahrát si za reprezentaci nebo v Lize mistrů. Obojího si samozřejmě hodně cením, ale reprezentace je pro mě nejvýš.

Je vám 31 let. Myslíte, že máte šanci ještě nakouknout do repre?

Když vidím, že se tam teď zase vrátil Vláďa, tak pokud bude forma a budu mít čísla, vždycky se to může stát. Určitě to nebude teď na mistrovství, ale proč by to nemohlo být příští rok? Kdyby se dařilo a dával bych góly, tak proč ne.

Když srovnáte Ligu mistrů a reprezentaci, na které zápasy vzpomínáte nejraději?

Určitě jsem si užil první start v reprezentaci. Byl to takový první velký moment. Liga mistrů ale byla zase jiná v tom, že jsem v ní vždycky hrál od začátku. I proto jsem to bral trochu jinak, navíc se mi tam povedlo dát gól (Bayernu při domácí prohře 2:4). Na tyhle zápasy vzpomínám rád, ale celkově je pro mě reprezentace víc.

Řešil jste po příchodu do reprezentace sebevědomí? Přece jen v Plzni jste pravidelně hrál, zatímco reprezentace je zase jiná úroveň.

V tu chvíli jsem to neřešil. Dařilo se mi, věřil jsem si a chtěl jsem hrát co nejvíc a pomoci týmu. Zároveň jsem ale věděl, že to nebude jednoduché. Chtěl jsem si užít, že tam jsem, protože jsem nevěděl, jestli se to ještě někdy bude opakovat. Ale že bych měl problém s tím, jestli si věřím, nebo nevěřím, nebo že bych to vnímal jako něco úplně jiného, tak to asi nebylo.

Máte za sebou angažmá v Plzni, Ligu mistrů, reprezentaci i Polsko. Vnímáte, že v Hradci máte kromě fotbalové role i roli osobnosti, která má ostatním ukazovat, jak se zvládají těžké zápasy?

Asi to tolik neřeším. Nikdy jsem nebyl ten, kdo by před ostatními mluvil v šatně a vedl motivační proslovy. Tuhle roli se spíš snažím plnit na hřišti – povzbuzovat, chválit a pomáhat přímo během zápasu. Mimo hřiště je to spíš o osobním přístupu. Jdu třeba za kluky, pobavím se s nimi o tom, jak se cítí, a to i s těmi, kteří tolik nehrají. Aby cítili podporu i od nás zkušenějších. Ale nikdy jsem nebyl a asi nikdy nebudu ten, kdo by dělal velké řeči přede všemi.

Je na tohle spíš Vláďa Darida?

Vláďa to před zápasem tak určitě má. Jinak si ale většinou vezme slovo trenér, případně Patrik Vízek, který to v sobě prostě má, nebo Tomáš Petrášek. Jsou hráči, kteří to dávají víc a častěji ven, a další zase promluví jednou za čas.

V čem se dnes liší Adam Vlkanova od Adama Vlkanovy před odchodem do Plzně?

Teď mě začíná trochu víc věcí bolet. Už jsem starší.

Přijde mi, že vzhledově jste pořád stejný, vůbec nestárnete.

Taky si připadám pořád mladě. Když přemýšlím, v čem jsem jiný, určitě mám zase trochu větší nadhled. Do doby, než jsem odešel do Plzně, jsem vlastně nikdy nezažil, že bych třeba seděl. V Plzni pak přišel půlrok, kdy jsem chodil z lavičky.

Člověk tím nahlédne na fotbal i z jiné strany. Když je větší konkurence a najednou nehrajete, dokážete potom víc pochopit hráče, kteří teď třeba také nehrají. Umíte se s nimi o tom bavit, protože jste si to sám prožil a cítil. Takže to pro mě bylo hlavně nabrání zkušeností a možnost podívat se na fotbal i z dalších stran.

Čeho byste ještě rád během kariéry dosáhl?

Jednu metu mám. Dal jsem si sám pro sebe, že bych chtěl mít nejvíc startů za Hradec. Ještě mi k tomu docela chybí, ale věřím, že se to dá zvládnout. V asistencích už mám nejvíc, ideálně bych chtěl být nejvýš i v gólech, ale hlavně bych chtěl překonat Pavla Černého staršího v počtu startů. Ještě nějakou chvíli budu muset vydržet.

Kolik startů vám chybí?

Myslím, že asi osmdesát. Mám nějakých 250 startů a rekord je kolem 330. Takže minimálně tři plné sezony. Doufám, že vydržím ještě déle a překonám to o víc, ale člověk nikdy neví, jak na tom bude zdravotně.

Mění se u vás s věkem regenerace nebo příprava na zápas oproti tomu, jak to bylo před pár lety?

Určitě už víc využívám regenerační věci, masáže a podobně. Chodím na ně častěji než dřív. Předtím jsem tam v podstatě nechodil vůbec, teď už se to mění. Člověk se o sebe musí starat víc.

Pomáhá vám v tom i zázemí nového stadionu? Na tom starém takové možnosti asi nebyly, že?

Na starém stadionu nebylo skoro nic. Byl tam jeden napuštěný bazén a jedna káď se studenou vodou. Teď jsou podmínky úplně jiné a vůbec se to nedá srovnávat.

Co vás dnes drží u fotbalu nejvíc: kabina, zápasy, soutěživost, fanoušci, nebo pocit, že pořád máte co dokázat?

Určitě soutěživost a to, že fotbal mám pořád rád. Kdyby to bylo naopak a nedělalo mi to radost, asi bych začal přemýšlet, jestli to má ještě smysl. Já se ale pořád těším, fotbal mě strašně baví a naplňuje. Doufám, že budu hrát co nejdéle.

Vláďa Darida v rozhovoru pro Football Club říkal, že česká kabina je velmi specifická, skoro až rodinná. Vnímáte to stejně?

Jo, je to tak. Můžu to říct i po zkušenosti z Polska, i když jsem tam byl krátce. Tam to bylo spíš tak, že člověk přišel na trénink, ale aby se někdo scházel i mimo fotbal, to moc nebylo. Tady se sejdeme, jdeme si zahrát třeba i jiné sporty, kluci jezdí i na výlety. Je to podle mě víc rodinné a všichni se spolu hodně baví. Musím říct, že tohle v Hradci vždycky bylo, a jsem rád, že se to pořád drží a pokračuje.

V minulém roce jste se stal novou tváří značky Decathlon. Jak spolupráce vznikla?

Končila mi smlouva s Pumou a zrovna jsem se o tom bavil s kamarádem, který pracuje v Decathlonu. Říkali jsme si, že by bylo fajn to nějak spojit. Sedli jsme si pak i s mým manažerem, řekli jsme si moje představy i jejich představy o tom, jak bychom to chtěli udělat, a zjistili jsme, že máme podobné cíle a podobný pohled hlavně na děti a sport. Aby děti co nejvíc sportovaly venku. Nakonec jsme se dohodli, že to takhle spojíme, a zatím si myslím, že to vyhovuje oběma stranám. Teď jsme smlouvu prodlužovali a budeme společně pokračovat dál.

Jste hlavní tváří kopaček Kipsta CLR Elite. Zapojoval jste se do vývoje, nebo už jste je dostal hotové?

Dostal jsem je už hotové. Jediné, na čem jsme se domluvili, bylo, že je musím nejdřív vyzkoušet, abych zjistil, jestli mi sedí. Byly různé druhy kopaček. Ty dřívější byly trochu širší, což mi vyhovovalo víc než třeba některé novější modely. Vím, že se teď chystají ještě lepší verze. Nejdřív jsem si je ale musel vyzkoušet, a když jsem zjistil, že mi sedí, teprve potom jsme se domluvili na spolupráci. Myslím si, že se pořád zlepšují, a je to cítit s každým modelem víc a víc.

A jsou oproti konkurenci v něčem jiné?

Když to porovnám, tak si myslím, že teď už jsou ty kopačky podobné konkurenci. Na začátku to tak možná ještě úplně nebylo, ale teď mi přijdou srovnatelné. Jsem strašně zvědavý na novou, ještě lepší řadu. Zatím jsem ji jen viděl. Kopačky vypadaly lehčí a modernější.

Fotbalisté bývají u kopaček hodně konzervativní. Jak dlouho vám trvalo, než jste si řekl: v tomhle můžu hrát ligu?

Myslím, že kopačky potřebovaly tak dva tři dny tréninku, aby si na ně noha zvykla a trochu si je vyšlápla. Netrvalo mi to ale nijak dlouho. Musím říct, že mi opravdu sedly. Zároveň vím, že třeba někteří kamarádi, kteří ani nehrají profesionálně, si je zkoušeli a nesedly jim. Třeba kvůli tvaru kopačky. Jiní mi zase psali, že v nich hrají. Každý má prostě jinou nohu, jinak širokou, takže někomu sednou a někomu ne.

Je ale fajn, že to Decathlon dělá tak, aby byly kopačky cenově přístupnější pro děti a rodiče. Tohle je podle mě dobrý směr – že je chtějí zlepšovat a zároveň dětem dávat větší možnost si takové kopačky pořídit.

Používáte nějaké triky, aby vám kopačka lépe sedla?

Jo, máme v podstatě takovou troubu na kopačky. Když jsou nové, určitě si je tam dám na chvíli nahřát třeba před tréninkem, aby se lépe vytvarovaly a bylo pro nohu příjemnější si na ně zvyknout.

Decathlon spolupracuje nejen s vámi, ale i s klubem FC Hradec Králové. Vypadá to, že do sebe všechno ideálně zapadlo, viďte?

Jo, zapadlo to hezky. Nějakou spolupráci spolu mají, i když to asi ještě není tak velké, že by Decathlon vybavoval celý klub. Možná to jednou přijde, ať už v Hradci, nebo s nějakým jiným týmem. Myslím si, že už by to dokázali. Každá taková spolupráce je ale fajn.

Mohou se fanoušci těšit na nějaké novinky ohledně vaší spolupráce?
Ano, teď přišli s tím, že by chtěli udělat můj merch. Myslím, že 21. května máme v Decathlonu tady v Hradci akci, kde bychom měli představit mikiny, trička a další věci s merchem. Půjde o omezený počet, aby se vidělo, jestli o to lidé budou mít zájem. Jsem na to strašně zvědavý. Mně se líbí, jak to udělali. Připravili víc návrhů, já jsem si z nich vybral, co se mi líbilo nejvíc, a teď uvidíme, jak se to bude líbit lidem.

Je to úplně něco jiného než kopačky, že? Pořád jde o stejné sportovní prostředí, ale zároveň o úplně jiný typ spolupráce.

Určitě. Je to něco jiného a je fajn, že je to moje osobní věc, která je s nimi spojená. U kopaček je to přece jen tak, že je dělají hlavně hráči jako Antoine Griezmann, kteří jsou u jejich vzniku a dělají si je podle sebe. Myslím si, že abychom se na vývoji kopaček tady v Česku nějak výrazně podíleli, na to asi není moc velká šance. Spíš to budou dělat největší hráči, hlavně Griezmann, který je hlavní tváří Decathlonu.

Jste první český hráč, který má s Decathlonem vlastní limitovanou edici?

Asi ano. Neviděl jsem, že by měl někdo jiný podobný merch nebo něco takového. Jsem strašně zvědavý, jestli se to bude lidem líbit, jestli o to budou mít zájem a budou to kupovat.

Takže 21. května to bude v Hradci na pobočce Decathlonu a fanoušci se s vámi budou moct potkat?

Mělo by to tak být. Bude to moderované, měl by dorazit Vláďa Darida a také Adam Zadražil. Proběhne autogramiáda, bude představen merch a lidé se nás možná budou moct i na něco zeptat.