Vstup do klubu prémiového čtení

V zahraničí člověk chodí spíš do práce. Česká kabina je unikát, říká Darida

06. květen 2026
Sdílejte:
Dvanáct let byl v Německu a Řecku. Loni v létě se Vladimír Darida vrátil do české ligy a říká, že ho život v zahraničí utvrdil v tom, že se tady máme dobře. S FC mluví o své cestě z Plzně přes Bundesligu a Soluň až do Hradce Králové, řeč je také o zvládání tlaku, fotbalové kabině nebo jídelníčku.
Vladimíru Daridovi se návrat do české ligy vyvedl.Foto: FC Hradec Králové

Kdybys měl říct jednu až tři věci, které ti v mládí nejvíc pomohly k tomu, aby ses dostal na top level, co by to bylo?

To je těžké. Řekl bych, že to byla moje zarputilost, láska k fotbalu a také štěstí. To jsou tři věci, které mě teď napadají.

Myslíš si, že je dneska pro mladé hráče v Česku lehčí, nebo těžší se prosadit? Změnilo se za poslední dekádu něco?

Obě doby mají svoje pro a proti. Na jednu stranu je dnes asi lehčí prezentovat se jako hráč díky sociálním sítím. Zároveň myslím, že sítě umí být pro psychiku mladých hráčů hodně náročné. Dneska může kdokoliv a cokoliv okomentovat, napsat si co chce. A ti hráči to určitě vidí, koukají na to. V tomhle je to asi těžší.

Možná to ale má i druhou stránku. Když je dnes někdo opravdu zapálený do fotbalu, má mentalitu, sílu a chuť u něj vydržet, může to pro něj být v něčem trochu lehčí. Tolik dětí jako dřív už totiž bohužel nesportuje, existuje extrémní množství lákadel, která je od sportu odtahují. Ten, kdo u toho vydrží, může mít možná větší šanci se prosadit.

Takže obě doby měly svoje pro a proti. Nakonec asi platí, že kdo fotbal miluje, baví ho to, má nějaký přirozený talent a zároveň podmínky od rodiny, může se do velkého fotbalu dostat.

Když se ohlédneš za svou kariérou, vybaví se ti moment, který tě jako hráče změnil úplně nejvíc?

To bylo asi moje působení po boku Pavla Horvátha, když jsme spolu hrávali v Plzni. Od něj jsem se naučil opravdu hodně, jak na hřišti, tak mimo něj.

A kdybych měl vybrat ještě jeden konkrétní moment, který podle mě hodně změnil moji kariéru, byl to domácí zápas Ligy mistrů s AC Milán v prosinci 2011. Bylo to poslední utkání podzimní části. Petr Jiráček měl podepsáno ve Wolfsburgu a vědělo se, že v zimě bude odcházet. V tomhle zápase se ale zranil a já jsem ve 20. minutě nastoupil. Zápas skončil 2:2, mně se nějakým způsobem povedl a myslím, že trenérovi Pavlu Vrbovi i panu Šádkovi ukázal, že na to mám. Na jaře jsem pak dostal větší příležitost hrát a chytil ji za pačesy.

Související články

Rozhodčí

Musí fotbalista spadnout, aby byla penalta? Liverpool zuří po prohře s Arsenalem. Ptáme se: jak to vidíte vy?

Rozruch vyvolala situace, při níž obránce Jurriën Timber zatáhl v pokutovém území za dres Alexandera Isaka. Švédský útočník nespadl a rozhodčí nechal pokračovat ve hře. Trenér Andoni Iraola teď tvrdí, že bude muset své hráče nabádat k pádům. Pískli byste penaltu? Dejte nám vědět v anketě uvnitř textu.

Kopačky

Historický víkend ženské ligy. Tři trenérky, nečekaný gól a derby na obzoru

Předposlední kolo před tříměsíční zimní pauzou nabídlo hned dva pamětihodné góly. Důležitý milník navíc Fortuna liga zaznamenala i na trenérských lavičkách. Ve světě se rozdávaly Zlaté míče a ženskému fotbalu se dostalo ocenění také z rukou prezidenta republiky. Jsou tu nové Kopačky.

Ryan Naderi

Z dřeváka hrdinou. Naderi znovu rozhodl a ve Skotsku přesvědčuje další pochybovače

Když přišel z německé třetí ligy do Rangers, mnozí pochybovali, zda na tak velký klub vůbec má. Český reprezentant Ryan Naderi ale kritikům postupně bere argumenty. Rozhodl slavné derby s Celticem, začal pravidelně střílet góly a teď jedinou trefou poslal Rangers do finále ligového poháru.

Popup se zavře za 8s
Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.

Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty! 

Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.