Diego Maradona do Barcelony dorazil v roce 1982 po účinkování na mistrovství světa konaném ve Španělsku. S klubem pak vyhrál tři trofeje, ale konec jeho působení rozhodně nebyl takový, jaký by si představoval. Jeho poslední vystoupení v rudomodrém dresu bylo finále španělského královského poháru na madridském stadionu Santiaga Bernabéua v roce 1984, kde se blýskl v líté bitvě proti hráčům Bilbaa. Na dalších řádcích se tomuto zápasu pokusíme dodat kontext.
Psal se začátek 80. let 20. století a Barcelona měla pocit, že se jí Real Madrid, odvěký rival v souboji o to, který z klubů bude ve Španělsku nejvýznamnější, stále vzdaluje. Za posledních dvacet let – tedy od roku 1960 – vyhrál katalánský klub jen čtyři trofeje: ligový titul v sezoně 1973/74 a třikrát Copa del Rey (v letech 1963, 1968 a 1971). Naproti tomu Bílý balet si trofejí připsal hned dvacet, a z toho ještě ke všemu dvakrát titul vítěze Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů), což byla pocta, jež Kataláncům – kteří mimochodem tento dluh splatili až v roce 1992 – celé ty roky citelně chyběla.
České fotbalové kluby můžou sbírat mezinárodní úspěchy i mimo zelené trávníky. Sparta se stala druhým klubem po Atlétiku Madrid s certifikátem za přístupnost pro handicapované fanoušky.
Slovensko čekají dva klíčové zápasy v kvalifikaci na mistrovství světa 2026 v USA, Mexiku a Kanadě. Jaké jsou na jeho úspěch vypsané kurzy? A můžeme se u východních sousedů poučit?
Taky se vám po posledních výkonech národního týmu začalo stýskat po Jaroslavu Šilhavém? Ještěže Čechům nedochází humor, jinak by reprezentační výkony byly k pláči.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
