Diego Maradona do Barcelony dorazil v roce 1982 po účinkování na mistrovství světa konaném ve Španělsku. S klubem pak vyhrál tři trofeje, ale konec jeho působení rozhodně nebyl takový, jaký by si představoval. Jeho poslední vystoupení v rudomodrém dresu bylo finále španělského královského poháru na madridském stadionu Santiaga Bernabéua v roce 1984, kde se blýskl v líté bitvě proti hráčům Bilbaa. Na dalších řádcích se tomuto zápasu pokusíme dodat kontext.
Psal se začátek 80. let 20. století a Barcelona měla pocit, že se jí Real Madrid, odvěký rival v souboji o to, který z klubů bude ve Španělsku nejvýznamnější, stále vzdaluje. Za posledních dvacet let – tedy od roku 1960 – vyhrál katalánský klub jen čtyři trofeje: ligový titul v sezoně 1973/74 a třikrát Copa del Rey (v letech 1963, 1968 a 1971). Naproti tomu Bílý balet si trofejí připsal hned dvacet, a z toho ještě ke všemu dvakrát titul vítěze Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů), což byla pocta, jež Kataláncům – kteří mimochodem tento dluh splatili až v roce 1992 – celé ty roky citelně chyběla.
Čekání trvající 25 let je u konce. Jeden z nejtradičnějších britských klubů se vrací do Premier League. Takřka pohádkový příběh ale nemá s pohádkou skoro nic společného. Jaká byla cesta svěřenců vysmívaného Franka Lamparda?
Fotbal žije novou větví nedávno propuknuté korupční kauzy. Na veřejnost se přes web Odkryto.cz dostal odposlech z roku 2024, ve kterém se šéf komise rozhodčích Libor Kovařík baví s obviněným karvinským šéfem Janem Wolfem o přikryté penaltě nebo o nasazování rozhodčích. Jak si jejich slova vyložit? V komentáři to zkouší znalec fotbalového zákulisí Luděk Mádl.
Pro mnoho Nizozemců skončila druhá světová válka až 21. června 1988. V Hamburku, po semifinálové výhře 2:1 nad Západním Německem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
