Diego Maradona do Barcelony dorazil v roce 1982 po účinkování na mistrovství světa konaném ve Španělsku. S klubem pak vyhrál tři trofeje, ale konec jeho působení rozhodně nebyl takový, jaký by si představoval. Jeho poslední vystoupení v rudomodrém dresu bylo finále španělského královského poháru na madridském stadionu Santiaga Bernabéua v roce 1984, kde se blýskl v líté bitvě proti hráčům Bilbaa. Na dalších řádcích se tomuto zápasu pokusíme dodat kontext.
Psal se začátek 80. let 20. století a Barcelona měla pocit, že se jí Real Madrid, odvěký rival v souboji o to, který z klubů bude ve Španělsku nejvýznamnější, stále vzdaluje. Za posledních dvacet let – tedy od roku 1960 – vyhrál katalánský klub jen čtyři trofeje: ligový titul v sezoně 1973/74 a třikrát Copa del Rey (v letech 1963, 1968 a 1971). Naproti tomu Bílý balet si trofejí připsal hned dvacet, a z toho ještě ke všemu dvakrát titul vítěze Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů), což byla pocta, jež Kataláncům – kteří mimochodem tento dluh splatili až v roce 1992 – celé ty roky citelně chyběla.
Sedí to, nebo si vymýšlíme? Postavíme před vás jedenáct výroků o skvělých českých fotbalistech, na vás bude poznat, jestli jsou pravdivé. Jak dobře znáte naše hvězdy?
Atlético – Arsenal 1:1. V semifinále Ligy mistrů padly oba góly z penalty. A hosté se po zápase zlobili, že měli kopat ještě jednu, kterou jim sebral VAR. Jak to vidíte vy?
Dnes je Liverpool globální fotbalová značka. Před 125 lety hledal pevnou půdu pod nohama a definitivně ji našel 29. dubna 1901 na hřišti West Bromwiche Albion. Vyhrál 1:0 a slavil svůj první anglický titul z dvaceti dosud získaných.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
