Diego Maradona do Barcelony dorazil v roce 1982 po účinkování na mistrovství světa konaném ve Španělsku. S klubem pak vyhrál tři trofeje, ale konec jeho působení rozhodně nebyl takový, jaký by si představoval. Jeho poslední vystoupení v rudomodrém dresu bylo finále španělského královského poháru na madridském stadionu Santiaga Bernabéua v roce 1984, kde se blýskl v líté bitvě proti hráčům Bilbaa. Na dalších řádcích se tomuto zápasu pokusíme dodat kontext.
Psal se začátek 80. let 20. století a Barcelona měla pocit, že se jí Real Madrid, odvěký rival v souboji o to, který z klubů bude ve Španělsku nejvýznamnější, stále vzdaluje. Za posledních dvacet let – tedy od roku 1960 – vyhrál katalánský klub jen čtyři trofeje: ligový titul v sezoně 1973/74 a třikrát Copa del Rey (v letech 1963, 1968 a 1971). Naproti tomu Bílý balet si trofejí připsal hned dvacet, a z toho ještě ke všemu dvakrát titul vítěze Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů), což byla pocta, jež Kataláncům – kteří mimochodem tento dluh splatili až v roce 1992 – celé ty roky citelně chyběla.
Když potřebujete, aby padaly góly, dá se tomu pomoct. V praxi to pak může vypadat třeba jako na tomto záběru z divize.
Fotbalový národ spoléhá na strategický um lišáka Koubka. Co by mohly být největší zbraně nového trenéra české reprezentace, rozebírají analytici Vojtěch Mrklas a Tomáš Daníček.
Země čtyř titulů mistrů světa znovu hraje o všechno. Itálie jde po velkých prohrách s Norskem do baráže o MS 2026, kde ji nestraší soupeř, ale vlastní vzpomínky.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
