Zdenko Frťala je trenér, který klidně nakoupí maso a vedle tréninkové plochy uspořádá grilovačku pro zaměstnance klubu. Jindy horuje pro zavedení vratných kelímků na stadionu. Teplický kouč neřeší jen taktiku na zápas nebo složení tréninkové jednotky, je pro něj důležité, aby fungoval celý klub i komunita kolem něj. Tvrdí, že musí fungovat jako rodina, a sám pro to dělá hodně.
Už pátý rok načíná Zdenko Frťala v Teplicích, svém (českém) domovském městě. Na začátku angažmá u Sklářů se slovenský kouč převtělil do šéftrenéra mládeže, musel tedy vnímat úplně nové problémy a odstraňovat dosud netušené překážky. Spousta toho, co během svého působení v akademii poznal, platí v českém fotbale obecně.
O takových lidech se říká, že jich je všude plno. Útočník Baníku Erik Prekop je pro svoje kluby cenný nejen díky tomu, co odvádí na hřišti, ale i proto, jakou vytváří atmosféru v kabině. V tom může být pro trenéry neocenitelným pomocníkem – pokud ho v tomto směru umějí využít.
V devatenácti hrál předkola Ligy mistrů a Evropské ligy. Potom ale Erik Prekop zapadal ve třetí a druhé slovenské lize. Pomohl mu až přestup do druhé nejvyšší soutěže v Česku. V sedmadvaceti má slovenský útočník za sebou třetí místo s Baníkem a start v národním týmu. Osobní cíle si však klade ještě mnohem vyšší.
Když v roce 2016 získal Leicester City anglický titul, pátralo se v historii, kdy došlo k podobnému šoku. Jednoho takhle zázračného mistra má i česká liga – v sezoně 1959/60 se posadil na trůn Spartak Hradec Králové a bylo to poprvé, kdy soutěž opanoval klub mimo Prahu a Bratislavu. Dodnes je to také jediný šampion-nováček.
Antonín Barák koučoval v příbramské mládeži několik budoucích reprezentantů včetně svého syna Tondy. Nechtěl na něj být mírný, aby v očích spoluhráčů nebyl protekčním dítkem, ani přísnější než na ostatní. „Přemýšlel jsem o tom hodně,“ ohlíží se v rozhovoru s FC.
Bylo 9. května 1972, když pětadvacetiletý Václav Oplt utrpěl přímo na hřišti v Martině zranění, jemuž o dva dny později podlehl. Vyhasl život gólmana, který mířil vysoko. Tady jsou vzpomínky od přímých aktérů.
Málokdo může o výchově mladých fotbalistů mluvit z podobné pozice jako on. Antonín Barák starší je dlouholetý pedagog, trenér, školitel trenérů, otec a relativně čerstvě i děda. A vidí velký problém, který nemá jen fotbal. „V Evropě máme nejobéznější děti, mezi nimi spoustu s náběhem na cukrovku – a nejmíň hodin tělocviku týdně,“ burcuje ve velkém rozhovoru, který není černobílý. Vidí i pozitivní věci.
V Rakówu Čenstochová se zapsal mezi legendy klubu, s nímž to ze třetí ligy dotáhl až k titulu. Po sedmi letech u našich severních sousedů odešel Tomáš Petrášek do jednoho z největších klubů v Koreji. Fotbalově mu exotické angažmá nevyšlo podle představ, ale po návratu do Hradce Králové má na co vzpomínat.
Jeho příběh by si měl přečíst každý, komu se život nedaří podle představ a kdo má sto chutí na všechno se vykašlat. První část velkého rozhovoru s Tomášem Petráškem je o jeho cestě do špičkového fotbalu, na které si pomáhal štípáním dřeva nebo sekáním trávy.
