Lídr Prekop na rovinu. Proč si nesedl s Koubkem? Jak se dělá kabina? A kterého mladíka z Baníku čeká velký přestup?

To dokázal hned po tvém příchodu do Česka Zdenko Frťala, který v Hradci Králové budoval tým bojovníků. To ti imponovalo, že?

Frťo má tým založený na povaze. Hledá lídrovské typy, vítězné typy, to mi bylo hrozně blízké. Líbil se mi – na nic si nehrál, na rovinu mi řekl, co ode mě čeká. Kádr jsme měli super vyskládaný.

S trenérem Frťalou sis pak sedl i lidsky, že? Vtipkoval s tebou na tréninku, oslovoval tě žertovně Maďare, bylo vidět, že tě má rád.

Ano, dodnes máme dobrý vztah. Nevoláme si nijak pravidelně, ale jednou dvakrát za rok si popovídáme. Jako člověk mi je blízký a vděčím mu za hodně. Nebýt jeho, asi bych v Česku nebyl.

Vyhovovaly ti jeho specialitky jako boxerské tréninky, otužování nebo motivační videa?

Mně to je hrozně blízké. Dodnes si pamatuju, jak nám pouštěl videa o různých vojenských cvičeních, výcviku Navy SEALs a podobně. Tohle on má hrozně silné, dokáže připravit kabinu na zápas. Nebyli jsme lepší fotbalisté než jiné týmy, ale on nás připravil tak, abychom si věřili a bojovali jeden za druhého. Myslím, že i dnes to má na tomhle založené. Není v top klubu, ale každého soupeře dokáže potrápit. Nestrpí v mužstvu lajdáky, má to postavené na bojovnosti. Jeho silnou stránkou je, jak mluví s lidmi v klubu – to znáš sám, že dokáže propojit všechny od uklízečky po generálního manažera (autor rozhovoru dělal v minulosti mluvčího hradeckého klubu, odkud se znají s Prekopem i Frťalou – poznámka editora). Je to emotivní člověk, srdcař, to je mi hrozně blízké. Už jen ty příchody na stadion...

Říkáš, že se do té role nestavíš, ale jak se do ní dostaneš, když jsi sám mladý hráč a přijdeš do nového týmu, kde už v kabině funguje parta starších?

Těžko říct, to je asi otázka na někoho jiného. Starší mě vždycky přijali rychle mezi sebe. Možná je to tím, že jsem odmalička měl kolem sebe vždycky starší kamarády. I díky tomu jsem se v kabině etabloval rychle. Asi když vidí, že nemáte v palici úplně vymeteno a umíte si dát dohromady jedna plus jedna, když jim umíte i pomoct... Já jsem se ale hlavně snažil v první řadě být platný na hřišti. Jen tam si získáš důvěru kabiny – musíš odevzdat všechno, bojovat za klub, za spoluhráče... A taky musíš mít nějakou kvalitu. Nemůžeš někomu něco říkat, když hraješ tužku.

Je to opakovatelné? Stejnou roli jsi měl v Bohemce a máš ji teď v Baníku?

Měl, ano. A dovolím si tvrdit, že i teď ji mám. Nerad hodnotím sám sebe, ale nedávno vyšel článek, kde se o mně vyjadřoval trenér Veselý. Říkal, že měli strach, když jsem odešel, co to udělá s kabinou. Že odešel lídr, který uměl hráče seřvat i pochválit, uměl vymyslet nějakou společnou akci... A dovolím si tvrdit, že teď v Baníku s partou starších hráčů je to stejné. Taky už mi není dvacet, mám něco odehraného, myslím, že se to ode mě už i čeká. Přišel sem mladý dorostenec Kuba Pira, který je mimochodem obrovský talent. Za pár let to bude přestup jako hovado. A přišel za mnou, ptal se mě třeba na to, jak uhrát tolik míčů zády k bráně. Seděli jsme, rozebírali herní situace. Hrozně mě to potěšilo. Asi v sobě něco mám, no.

Je rozdíl mezi tím, když v téhle roli působíš v menších rodinných klubech, jako jsou Hradec nebo Bohemka, a nebo ve větším Baníku?

Mně to ani nepřijde úplně jiné. Ano, Baník je jeden z top klubů v Česku, ale myslím, že i tady máme kabinu nastavenou zdravě. Jsou tu chlapci, kteří mají správné hodnoty. I tady spolu trávíme dost času, není problém zorganizovat společnou akci – ať už to je grilovačka, pivo, padel, turnaj v plážovém volejbalu...

Když Hradec postupoval do ligy, v kabině jsi po každém zápase pouštěl šílenou odrhovačku Dedina od skupiny Ščamba. Tu jsi přinesl i do dalších kabin? A nikdo tě s ní nevyhodil?

Pozor, abychom byli přesní, to přinesl do kabiny Leiblík (Michal Leibl – poznámka autora). Já jsem ji ze začátku nemusel. Je pravda, že Leiblíkovi jsem ji asi pustil já. Ale že se mu to zalíbilo a pouštěl ji pořád, za to už nemůžu. (směje se) Nikam dál jsem ji nepřinesl, nemohl jsem ji ani slyšet. Tehdy hrála v kabině pořád, už mi strašně lezla na nervy. Jeli jsme po postupu do ligy a konci sezony na chatu, tam jsme ji měli puštěnou asi milionkrát. Od té doby se jí vyhýbám. Tahle a Žijeme len raz od Ega – když je zaslechnu, otevírá se mi v kapse nůž.

Po Zdenku Frťalovi přišel Miroslav Koubek, s ním jsi vydržel jen jednu sezonu a vymohl sis přestup do Bohemky. Bylo to tak?

Přesně tak. Věděl jsem, že přes něj cesta nevede. Už jsem jen hledal východisko. Pamatuju si dodnes, jak mi Koubek něco říkal mezi čtyřma očima, potom to bylo úplně jinak. Věděl jsem, že nemůžu zůstat – kdybych proseděl na lavičce další půlrok nebo rok, mohl by být problém. Naštěstí to dopadlo tak, že se poslední den přestupového období povedlo domluvit můj přestup do Bohemky. Zaplaťpánbůh.

Nebylo to prostě jen tak, že ses Miroslavu Koubkovi nehodil do základní sestavy? V útočné trojici hráli Adam Vlkanova, Daniel Vašulín a Filip Kubala – a dařilo se.

Od první chvíle jsem viděl, že to mezi námi nebude fungovat. Snažil jsem se, ale z jeho strany jsem cítil nezájem, bylo znát, že se mnou nepočítá. Bylo to evidentní od prvního týdne přípravy, kdy mi vyčítal nějaké tepové zóny na tréninku. Měli jsme staré Polary, hodinky, na kterých byly hodnoty nastavené jen tak od oka. Já jsem nízkotepový člověk, moje maximum je 189. Někteří kluci šli přes 200 a on mi vyčítal, že nemám tepy. Začal po mně jít, pochopil jsem, že nebudu úplně jeho kůň. To je normální, trenér na to má právo, někomu se můj styl líbit nemusí. Snažil jsem se o to poprat, dával jsem do toho všechno, ale po půl sezoně jsem pochopil, že to nejde. A věděl jsem, že musím jít pryč.

Podepisovalo se to vědomí na tvých výkonech, když už ses na hřiště dostal?

To je jasné. Když cítíš, že nemáš trenérovu důvěru, nemůžou tvoje výkony být nijak nadstandardní.

V posledních letech má Miroslav Koubek úspěchy – dařilo se mu v Hradci i teď v Plzni. Čím to podle tebe je?

Musím říct, jak to je. Je nějaký člověk, to nebudu hodnotit, ale po trenérské stránce vidí fotbal nadstandardně. Vzdělává se, má za sebou nějaké stáže. Nám třeba říkal, že dopodrobna studoval Chelsea. Jeho taktika přináší úspěchy, po téhle stránce je v Česku nadstandardní trenér. Tyhle jeho kvality musím uznat.

Když jsi přestoupil do Bohemians, potkal ses s trenérem, který ti lidsky sedl mnohem víc, že ano?

Přesně tak. Zase jsem našel radost a pocit, že mám za koho na hřišti bojovat. U Jardy Veselého jsem věděl, že za mnou stojí. Vedení Bohemky mě neznalo, protože jsem půl roku nehrál. V Hradci jsem tehdy jako útočník nedal za prvoligovou sezonu ani jeden gól. Tak proč by mě kupovali? A Jardovi do konce života nezapomenu, že si můj příchod prosadil. Šel proti všem: „Já ho znám, dejte na mě. I když ho Hradec nepustí zadarmo.“ Prosadil si mě u pana Držmíška, i když argumentoval stylem, že budu hrát i levého halvbeka. (směje se) Pod Frťou jsem ho hrál asi dva zápasy a neřekl bych, že byly dobré. Na první dvě utkání jsem tak nastoupil – pohár v Ústí a ligu s Plzní –, ale prohrávali jsme, tak už jsem hrál jen nahoře a bylo to fotbalově parádní období.

Jsi přímý a zároveň dost tvrdohlavý hráč. Co na tebe funguje?

Funguje na mě jen to, když se mnou někdo mluví na rovinu. Nesnáším falešné lidi, kteří mi něco říkají do očí a něco jiného za zády. Může se stát, že mi někdo řekne, že se mu nelíbím, že nehraju dobře... To pochopit umím. Nepotřebuju si každý den s trenérem povídat, stačí mi, když mi nebude lhát. I v životě si zakládám na tom, že když mi jednou někdo zalže, důvěra se obnovuje velmi těžko.

Pavel Hapal to s tebou umí?

Je upřímný. Nemá hráče moc blízko, nevede s nimi žádnou dlouhou konverzaci, zeptá se, jen když potřebuje, ale co poví, to platí. Nevím o nikom, komu by něco nasliboval a pak nedodržel. Zachovává si odstup, ale je to fajn chlap. Na bližší komunikaci s hráči má asistenty, je to pěkně vyvážené.

Přečtěte si také první část rozhovoru s Erikem Prekopem, kde rekapituluje svou cestu ze třetí slovenské ligy až do špičkového českého klubu. Komentuje v ní také svůj další možný přestup. Už nejsem otloukánek a můj případný přestup se musí vyplatit i Baníku, říká ostravský útočník.

Proč musí Brian Priske pohřbít útočný trojzubec? A koho by měla Sparta okamžitě koupit z ligy? O tom si povídáme v pokračování Football Club podcastu s analytikem Vojtěchem Mrklasem.