Když Teplice strašily Dortmund. Na koho si trenér ukázal, toho měl, říká o zlaté éře Zdenko Frťala
V Teplicích jste jako hráč strávil deset let (1994 – 2003), během nichž zdejší fotbal zažíval úspěšné období. Jak na ně vzpomínáte?
Původně jsem do Teplic přišel jen na půlroční hostování. A nevěřil jsem, jaké nadšení pro fotbal tady je. Klub procházel obdobím změny vlastnictví, restrukturalizací... Měli jsme nějaké sezení v divadle, kde se hlasovalo, kdo bude předsedou klubu. Na to jsem docela čuměl. A to jsem přicházel z Trnavy, kde byl fotbal fenoménem.
V čem to v Teplicích bylo jiné?
Tady byla taková euforie. Když mi skončilo hostování, vrátil jsem se sem na přestup. Ve druhé sezoně jsme postoupili a já jsem tady zažil asi to nejhezčí ze své hráčské kariéry. Do klubu vstoupila společnost AGC, patřili jsme mezi špičku z ekonomického pohledu. Mohli jsme si dovolit přivádět hráče jako Michal Bílek, Martin Frýdek, Holomek, Kolomazník... Fotbalisty, kteří stáli třeba deset milionů, což v té době byly obrovské peníze. Odměnou za to byly evropské poháry – pro mě byl vrcholem Dortmund, kluci pak zažili další zápasy pod Frantou Strakou. Kaiserslautern, Feyenoord. To byla taková druhá zlatá éra. Pokaždé se tady totiž sešla parta, která byla velmi hladová po úspěchu.
Partner Football Clubu
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Jak se to projevovalo?
Už na tréninku se neodpouštělo lajdáctví. Dokázali jsme si říct hodně zlého, dokázali jsme i táhnout nočními Teplicemi. Drželi jsme pohromadě i s manželkami, s rodinami, takhle to bylo nastavené. Pan Hrdlička (ředitel klubu – poznámka autora) si zakládal na tom, že kdykoli sem přijde nový hráč – ať už z Brna, nebo z Prahy –, musí tady bydlet. To byla jedna z podmínek. Výjimku měli možná Pražáci, ale každopádně tady museli spát den před zápasem. To nás hrozně zpevnilo.
Do týmu přibývali zkušení hráči, nebo dokonce hvězdy. Jak fungoval?
Základní kámen vidím jednoznačně v trenérovi Františku Cermanovi. Tréninky byly takové, že od pondělí do soboty jsme přesně věděli, co budeme dělat. Ale stejně to bylo pokaždé jiné. Trenér Cerman tě nenechal vydechnout. U něj jsi neměl šanci stěžovat si na to, že tě něco bolí. Mám jednu pěknou historku: byl tu Ľubo Kopas ze Slovenska, v jednom zápase udělal chybu. Trenér mu řekl: Ľubo, tohle nemůžeš dělat. A dal mu tisíc korun pokutu. Ľubo chtěl něco odpovědět a trenér říká: Dva tisíce. On zase něco. A trenér: Tři tisíce a už drž hubu. Mě tvůj názor nezajímá. (směje se) Měl obrovskou autoritu. Byl asistentem na olympiádě v roce 1980, kde Československo získalo zlaté medaile, jako trenér s Teplicemi postoupil do ligy, obrovská persona. Pak dostal nabídku odejít na Kypr...
Přečtěte si také
Související články
Svěží vítr i totální zmar! Sestavili jsme vysvědčení všech ligových klubů před nadstavbou
Finiš ligy je tu. Jak si jednotlivé prvoligové kluby vedly v základní části? V čem jsou lepší, nebo horší než ve stejnou dobu před rokem? S analytiky Football Club podcastu Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem jsme jim v podcastovém maratonu vystavili vysvědčení.
Dva kluby, stejná touha. Atlético s Arsenalem hrají o naději na zápis do historie
Atlético Madrid a Arsenal patří mezi největší evropské kluby, které Ligu mistrů pořád ještě nevyhrály. Dnes večer se potkají v semifinále. Simeone a spol. loví poslední šanci na trofej v rozkolísané sezoně. Artetův Arsenal zase hraje o něco, co by z něj definitivně sundalo nálepku dobrého, ale nedotaženého projektu.
PSG–Bayern 5:4. Semifinále, které se utrhlo ze řetězu
PSG porazilo Bayern 5:4 v prvním semifinále Ligy mistrů. Výsledek sám o sobě zní šíleně, ale ještě důležitější bylo, jak k němu oba týmy došly: bez couvání, bez kalkulu, s ochotou riskovat i ve chvíli, kdy by většina velkých zápasů dávno zatáhla ruční brzdu.
