Když Teplice strašily Dortmund. Na koho si trenér ukázal, toho měl, říká o zlaté éře Zdenko Frťala
V Teplicích jste jako hráč strávil deset let (1994 – 2003), během nichž zdejší fotbal zažíval úspěšné období. Jak na ně vzpomínáte?
Původně jsem do Teplic přišel jen na půlroční hostování. A nevěřil jsem, jaké nadšení pro fotbal tady je. Klub procházel obdobím změny vlastnictví, restrukturalizací... Měli jsme nějaké sezení v divadle, kde se hlasovalo, kdo bude předsedou klubu. Na to jsem docela čuměl. A to jsem přicházel z Trnavy, kde byl fotbal fenoménem.
V čem to v Teplicích bylo jiné?
Tady byla taková euforie. Když mi skončilo hostování, vrátil jsem se sem na přestup. Ve druhé sezoně jsme postoupili a já jsem tady zažil asi to nejhezčí ze své hráčské kariéry. Do klubu vstoupila společnost AGC, patřili jsme mezi špičku z ekonomického pohledu. Mohli jsme si dovolit přivádět hráče jako Michal Bílek, Martin Frýdek, Holomek, Kolomazník... Fotbalisty, kteří stáli třeba deset milionů, což v té době byly obrovské peníze. Odměnou za to byly evropské poháry – pro mě byl vrcholem Dortmund, kluci pak zažili další zápasy pod Frantou Strakou. Kaiserslautern, Feyenoord. To byla taková druhá zlatá éra. Pokaždé se tady totiž sešla parta, která byla velmi hladová po úspěchu.
Partner Football Clubu
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Jak se to projevovalo?
Už na tréninku se neodpouštělo lajdáctví. Dokázali jsme si říct hodně zlého, dokázali jsme i táhnout nočními Teplicemi. Drželi jsme pohromadě i s manželkami, s rodinami, takhle to bylo nastavené. Pan Hrdlička (ředitel klubu – poznámka autora) si zakládal na tom, že kdykoli sem přijde nový hráč – ať už z Brna, nebo z Prahy –, musí tady bydlet. To byla jedna z podmínek. Výjimku měli možná Pražáci, ale každopádně tady museli spát den před zápasem. To nás hrozně zpevnilo.
Do týmu přibývali zkušení hráči, nebo dokonce hvězdy. Jak fungoval?
Základní kámen vidím jednoznačně v trenérovi Františku Cermanovi. Tréninky byly takové, že od pondělí do soboty jsme přesně věděli, co budeme dělat. Ale stejně to bylo pokaždé jiné. Trenér Cerman tě nenechal vydechnout. U něj jsi neměl šanci stěžovat si na to, že tě něco bolí. Mám jednu pěknou historku: byl tu Ľubo Kopas ze Slovenska, v jednom zápase udělal chybu. Trenér mu řekl: Ľubo, tohle nemůžeš dělat. A dal mu tisíc korun pokutu. Ľubo chtěl něco odpovědět a trenér říká: Dva tisíce. On zase něco. A trenér: Tři tisíce a už drž hubu. Mě tvůj názor nezajímá. (směje se) Měl obrovskou autoritu. Byl asistentem na olympiádě v roce 1980, kde Československo získalo zlaté medaile, jako trenér s Teplicemi postoupil do ligy, obrovská persona. Pak dostal nabídku odejít na Kypr...
Související články
Kvíz: Fotbalová jména. Poznáte z názvu klubu město, odkud je?
Jste znalci fotbalu? Otestujeme vás na deseti názvech klubů. Řekneme vám jméno, vy nám město.
Eden v derby poprvé plnoletý. Připomeňte si věčný sen Slavie o dokonalém hřišti
Jsou kluby, které sídlí stále na jednom místě. Jsou kluby, které se stěhovaly každou chvílí. Slavia je někde mezi. Hlubší kořeny zapustila dvakrát. Na Letné i v Edenu hrála přes padesát let. A jen málokdy byla se svým stadionem spokojená.
Proč je zrovna tenhle zápas největší? A kdy derby zvonila hrana? Pojďte s námi ke kořenům
Nejstarší stále hrané derby střední Evropy přežilo dvě světové války, dvě totality a stalo se kulturním dědictvím. V textu z FC knihy si před sobotním zápasem projděte, jak se tahle rivalita formovala.
