Nejdražší, největší, nejhlasitější. MS 2026 ukáže fotbal jako zábavní park i geopolitické peklo

Minulý šampionát pořádaný Katarem v mnoha ohledech znamenal přelom, lépe řečeno přechod. Dřívější hru lidu naplno ovládly pařáty mocných, s jasným cílem umýt si ruce a překřičet tristní stav lidských práv, omezené svobody slova a pracovních podmínek vykořisťovaných migrantů. Zároveň šlo o poslední tradiční turnaj s účastí 32 týmů. Teď nás čeká 48 reprezentačních výběrů a o 40 zápasů víc. Oba ročníky jsou pomyslnými mezikroky k nové, robustnější a zároveň stále problematičtější éře.

Na první pohled inkluzivní tah rozšířit počet účastníků jednak povede ke ztrátě vydřené exkluzivity, jednak jde o podtrhnutí alarmujícího trendu, kdy fotbalové organizace stále navyšují počet zápasů, na úkor zdraví hráčů. Dochází k zajímavé dualitě. Sice můžeme být rádi, že uvidíme víc týmů, na stranu druhou budeme možná přesycení, zápasová nabídka ztratí náboj a punc prestiže. A ne té nablýskané, opentlené. Nýbrž podepřené výkony těch nejlepších, v plné formě. Byznys a peníze (utrácené státy s pochybným vedením, které si chtějí vylepšit globální obraz) jsou nadsazené všemu, což je přesně v popisu práce neziskové organizace FIFA, že?

Obludnou tranzici v rukou prezidenta Gianniho Infantina završilo odklepnutí pořádání šampionátu pro Saudskou Arábii v roce 2034. Asi nemá cenu naříkat nad prohnilými praktikami moderního fotbalu, který kapitalistický svět několika elit přivedl do pomyslné doby temna, jak brilantně nasvicuje mohutnými rešeršemi a kvalitní investigativou podepřená, mimořádně důležitá kniha States of Play od Miguela Delaneyho.

Současnou Ameriku lemují výpady imigračních úředníků z ICE, agresivní politika a vojenské výpady. Problémy s vízy se netýkají pouze fanoušků z Ghany, Haiti nebo Senegalu (celkově je na blacklistu 39 států), kteří se kvůli antiimigrační politice do USA nemají šanci podívat. Reprezentační výběr Íránu trénuje místo původní Arizony v Tijuaně a poté, co v USA odehraje zápas, musí zemi ihned opustit. Původem somálský rozhodčí Omar Artan do Států nebyl vpuštěn. FIFA alibisticky uvedla, že jde o věc hostitele a ona se v této oblasti neangažuje. A Státy hostí 78 ze 104 zápasů, včetně hlavních vyřazovacích bojů.

Mistrovství světa, symbol diverzity, rozmanitosti, oslava odlišných kultur, je tak v područí amerického nacionalismu. To, co má spojovat, tíživým a bezvýchodným způsobem rozděluje. Jedna věc jsou přemrštěné peníze, druhá věc je čirý zákaz fanouškům turnaj vůbec navštívit. Určujícími slovy jsou vyloučení a paranoia. Infantinova bytostná potřeba být milován oligarchy a autoritářskými vůdci by vydala na diplomovou práci.

Připomeňme jeho ochotné přijetí státní medaile přátelství od Vladimira Putina v roce 2019, případně pár měsíců starý výrok podporující návrat Ruska do mezinárodních soutěží. Jak jinak než zoufale schovaný pod tvrzení, že nebohá ruská mládež už si nikde nezahraje. Dnes už Infantinovo legendárně ubohé podlézání Trumpovi, tehdy procházejícímu těžkým hysterákem kvůli tomu, že nedostal Nobelovu cenu za mír, ztělesňuje pomyslný vrchol patolízalství v podání šéfa FIFA. Americkému prezidentovi jménem FIFA udělil v tu chvíli vymyšlenou cenu míru.

Jak může samotný Donald Trump benefitovat z turnaje? Fotbal coby sport pro něj má pramalý význam. Respektive pro jeho voličskou základnu. Kopaná je v USA navzdory bohaté historii stále spojená především s evropskou kulturou a migranty, což je pro patriotismus vyzdvihující hnutí MAGA tak nějak v rozporu. Trump je však milovníkem sportu. V mládí hrál americký fotbal a je vášnivý golfista. Vlastní několik hřišť a léta mimochodem touží po tom, aby jej golfový svaz bral vážně, začlenil jej. Což se mu po letech odmítání začalo dařit.

Trumpova rétorika extrémního nacionalismu k mistrovství světa ve fotbale nepasuje, protože skrz něj nemá koho oslovit, voliče si tím nijak nenakloní. Povedená organizace a primárně s tím spojený spektákl však mohou být dokonalou kouřovou clonou pro jeho katastrofálně neukotvenou zahraniční politiku, v zemi extrémně nepopulární válku s Íránem a kauzu Epstein files. Trump potřebuje zoufale vylepšit reputaci a překřičet své neúspěchy. Mistrovství světa s titulem „největší v historii“ je tím ideálním prostředníkem.

Přes všechen hnůj a depresi je tak obtížné se na samotný sport vůbec těšit. Bojkot či upozorňování na četné problémy jsou bezvýznamné. Jde o nepokořitelný moloch, změna odspoda nikdy nemá šanci přijít, taková ambice navíc ani není. Fotbal má však tu nádhernou schopnost v oněch 90 minutách tyto problémy alespoň na chvíli odvanout a skrz čistotu pohybu navrátit tento v mnoha ohledech ukradený sport zpátky ke kořenům. Ze sledování v nás totiž utkví emoce pramenící ze zápasů. Mytická aura mistrovství světa jako místa zázraků zkrátka pořád funguje.

Americká kultura odkojená pompézností tuto velikost bude šponovat na maximum. Pojetí šampionátu a jeho reprezentace vždy silně závisí na kultuře hostitelské země. A jestli Amerika něco je, tak hlasitá, barevná a opulentní. Jde o globální mašinu s daleko největším zásahem na všech polích. Nejmarkantnější a často diskutovaným prvkem bude historicky první finálová poločasová show, konceptem převzatá ze Super Bowlu.

Nejde o žádné kolotočářství. Stačí se podívat na letošní vystoupení Bad Bunnyho nebo to loňské od Kendricka Lamara. Jde o pečlivě inscenovaná vystoupení s robustní scénografií na míru interpreta. Portorikánský představitel latino trapu procházel na hřišti vystavěným polním bludištěm, rapper zase spoléhal na sílu do tmy zapuštěného a neukotveného prostoru. V obou případech byli oba podpoření originální a nepřebernou paletou tanečníků a tanečnic.

Vždy jde o spektákl svým zásahem daleko přesahující samotné utkání, takový stát uvnitř státu. A zaslouženě. Patří k těm nejpozoruhodnějším performancím. Během finále vystoupí Shakira, Madonna a jihokorejský boy band BTS. Kulturně i žánrově pestrá kombinace. Protnutí zábavy a sportu bude intenzivnější než kdy dřív. Což je jedině dobře. Potkávání odlišného pojetí je potřeba.

Už také vyšel oficiální soundtrack, koncept poprvé realizovaný minule, kde se v původních písních na desce potkávají Shakira, Rolling Stones, Daddy Yankee, LISA nebo hyperaktivní streamer a influencer IShowSpeed. Přesně o takovéto rozmanitosti má šampionát být.

Samotné stadiony primárně využívané pro klání v NFL jsou vycizelované arény multimediální zábavy. Zapojují publikum, disponují obřími obrazovkami, hlasitou produkcí. Masivní zapojení sociálních sítí a digitálních světů, pro fotbal stále potřebnější, bude také maximálně exponované. Vedle Ameriky nesmíme zapomenout na stadiony Mexika, které atmosféře přinesou bohatou tradici a zápal, Kanada zase přispěje multikulturalismem.

Vysílaný obsah se snaží o co nejširší zásah digitálních světů. Stačí se podívat na novými fotbalovými dokumenty přetékající katalog Netflix. Červený obr bude během šampionátu denně vysílat speciály populární talkshow The Rest Is Football vedenou Gary Linklaterem, Alanem Shearerem a Micahem Richardsem. Americký nároďák nechal své několikaměsíční přípravy a zápasy natáčet štábem pro exkluzivní dokumentární sérii. Netflix také vydal oficiálně licencovanou videohru. Jde o jakousi kompenzaci absence práv k vysílání.

FIFA s YouTubem podepsala Preferred Platform Agreement. To znamená exkluzivní přístup pro tvůrce obsahu, kteří mohou vybrané zápasy streamovat, přímo na ně reagovat. Stále víc diváků totiž volí lidský dotek podepřený subjektivitou s tváří konkrétního influencera. Obdobný deal FIFA uzavřela i s TikTiokem. Jde o razantní změnu v přístupu. FIFA byla dosavadně vůči podobným postupům značně protektivní. To znamená sice vyšší zásah a atraktivitu, stejnou měrou ale také fragmentaci, absenci společně sdíleného základu (pochopitelně nad rámec výsledků).

Ano, přichází to pozdě. A ano, jde o pozlátko, s hrou takřka nesouvisející, mistrovství ale nikdy nebylo pouze o zápasech. Konzumační návyky se mění a můžeme lamentovat, jak chceme. Tento krok je pro budoucnost a hledání nových strategií k mladším ročníkům, pro něž se lineární sledování zápasů stává podružnější, nezbytný. Mladí totiž fotbal konzumují právě skrze YouTubery, krátká videa, montáže. Klasické vysílání je pro ně trochu zastaralým konceptem.

Tento World Cup bude multiplatformní záležitostí. Budeme přesaturovaní nespočtem videí od různorodých tvůrců a podcasty. Obecně podcasty nahrazují dřív sledované přetahovačky o sledovanost mezi tradičními televizními stanicemi. Přičtěme fakt, že celá Evropa, Asie a v podstatě zbytek světa budou kvůli časovému posunu zápasy, výsledky a analýzy konzumovat právě alternativní formou. Letošní ročník ztělesňuje ohledávání nových možností a funkčnosti dřív nevyužívaných distribučních modelů.

Mistrovství světa 2026 bude největší, nejdražší a nejhlasitější v historii. V mnoha ohledech zlomové, zatímco budoucnost zůstává nepředvídatelná. Turnaj bude oscilovat mezi algoritmy, geopolitikou, spektáklem a nekonečným proudem obsahu. Nad vzrušujícími změnami a těšením se na zápasy i všudypřítomnou show ale zůstává viset trpká realita, jež chtě nechtě barvičky a nádherné góly naruší. Vše souvisí se vším a dokonale ilustruje rozklad a ztrátu jistot dnešního světa. Doufejme, že láska, optimismus a kultura sdílení zvítězí, byť tomu nasvědčuje stále méně faktorů.

Má Česko šanci uspět? A jaké zajímavosti v Americe sledovat? S bývalým ligovým fotbalistou, televizním expertem, podcasterem a autorem fotbalových pohádek Zdeňkem Folprechtem v FC podcastu rozebíráme, co nás v příštích týdnech čeká na nejsledovanější sportovní akci historie.