V trenérské kariéře kladete důraz na týmovost, soudržnost napříč celým klubem a lidskou stránku. Dokážete vyčíslit, jak moc jsou pro úspěch ve fotbale důležité?
Asi všude, kde jsem jako trenér byl, jsem do práce chodil první – možná po uklízečkách. Hrozně rád mám dialog s lidmi, rád jim naslouchám, chci od nich slyšet informace. Jestli mají problém uklízečky, trávníkáři... Chci jim pomoct řešit je, protože jsou v klubu pro nás. A když budou chodit do práce nasraní, hráč, trenér to pozná. Když potkám trávníkáře, který jde pětkrát za sebou otrávený, zeptám se ho: Co jsi zase nasraný? Může mít nějaký problém z domova, ale ať ho nenosí do práce. Takhle jsem se snažil působit všude, kde jsem byl – a zároveň jsem se snažil lidem nastavovat realitu.
Co to znamená?
To znamená, že můžeš mít nějaké sny a touhy, ale musíš být v realitě a vycházet z ní. To, jak se cítí personál, který nám vytváří zázemí, se promítá do chodu týmu. Když budou spokojení, chemie celého klubu, potažmo mužstva, bude fungovat lépe.
Potvrdilo se vám, že se chemie klubu projevuje do výsledků na hřišti?
Myslím třeba, že je smutné, když zaměstnanci klubu nechodí na fotbal. Vlastně je to pro mě nepochopitelné. Pracuješ pro nějakou organizaci – a co je vrcholem její činnosti? Když jsi účetní nebo vrátný a nepřijdeš se v neděli podívat na vrchol toho, pro co pracuješ, je to podle mě chyba. To by měl být ideál vztahu ke klubu.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Pracovníci klubu by měli být nejvěrnější fanoušci?
Přesně tak.
Je náročné přivést je k tomu?
Jak říkám, je to ideál vztahu ke klubu. A ideál neexistuje. Na druhou stranu chápu i jejich volný čas, chápu, že mají životní polovičky, partnery, partnerky... Když nemají vztah ke sportu, můžu to jen respektovat, ale je to pro mě smutné. A vždycky se snažím udělat všechno pro to, abych je zlomil. (směje se) Oni jsou nositeli informací z klubu směrem ven. Někdo se jich ve městě zeptá: Co na tom stadionu? A když řeknou, že to je na houby, lidé si pomyslí, že tam je asi něco špatně. A jestli odpoví, že to tam je super, pomyslí si: Hm, tak asi to tam funguje. A řeknou to známým, ti mají další známé a ti mají další. To samé si myslím o podmínkách pro fanoušky.
V jakém smyslu?
Když přijdou na zápas a jsou studené párky... S osmdesáti procenty lidí, které potkávám, se nebavíme o fotbale. Řešíme třeba, proč nebyly utřené sedačky. Nebo proč nebylo pivo. Proč byly fronty... Jednou za mnou přišel kamarád, který se vrátil asi po patnácti letech v Americe. Říká mi Mourinho. (usmívá se) Ptal se mě, kolik stojí parkovné před stadionem. Tak jsem na něj koukal, jaké parkovné. Prý že v Americe, když přijedeš na baseball, na americký fotbal, parkuješ třeba za pět dolarů. Smál jsem se: Víš, kolik by přišlo lidí, kdybychom si řekli o peníze za parkování? Ale i u nás se to obrovsky posouvá. Chápeme, že to má být show – v rámci možností. Máme fanzóny pro děti, pro rodiny... Když před zápasem zahraje před stadionem kapela, možná na ni přijde deset lidí. Za dva týdny už jich bude dvacet. Řeknou si o tom, že před zápasem tam hraje country, naladí nás na to... Pro mě jsou tohle zásadní věci.
V Hradci jste svého času horoval za to, aby se na stadionu zavedly vratné kelímky. Marketing je pro vás tedy důležitou součástí fotbalu?
To jsou právě ty pohledy lidí, kterým naslouchám. Bavím se s fanoušky. Co kdyby? Proč ne tohle? A snažím se ty informace předávat dál – na PR, na marketing, na sportovního ředitele, komukoli, kdo může věci změnit. Nebo když jsme v klubu udělali vánoční večírek – pro mě jsou tohle ty důležité věci. Jde mi o to, aby dobře fungovala celá komunita, kterou kolem klubu sdružuješ. Do toho patří i manželky, partnerky. Říkám tomu rodina.
Že vy to děláte i proto, abyste se vy sám cítil v práci dobře?
(odmlčí se) Hele, teď mám husí kůži. Měl jsem a mám obrovské štěstí, že jsme byli velká rodina. A všechny kluby, týmy, kabiny, ve kterých jsem působil – tam všude jsem se těšil, jako bych šel právě domů, do rodiny. I když jsem byl na vojně, vnímal jsem to jako rodinu. Ani v ní nejsou jenom příjemné věci. A já nemám rád ukňourance, lidi, kteří si pořád na něco stěžují. Z toho jsem úplně vyřízený, protože takoví ti berou energii, úplně tě vysávají. I já jsem někdy nadával třeba na počasí. Pak si ale řekneš, že to neovlivníš. Lidi ovlivnit můžeš – dáš jim myšlenky, nápady... Taky jsem někdy narazil, slyšel jsem odpověď: Počkej, ty ses zbláznil. Tak jsem musel couvnout a třeba uznat, že druhá strana má pravdu. Nikdy ale nechci fungovat tak, že přijdu do práce, odpracuju si osm hodin a jdu domů. Fotbal ani neberu jako práci, ale jako poslání. Mám to štěstí, že dělám, co mě baví, navíc jsem se přitom z devadesáti procent setkal s lidmi, od nichž jsem si něco vzal. I když jsme měli konflikty, zhádali jsme se.
Už nehraje za top kluby v Evropě, ale kontroverze budí stále. Produktivní útočník a legenda Uruguaye Luis Suárez je součástí severoamerického týmu Inter Miami, kde hraje i s Lionelem Messim. A opět o sobě dal vědět negativním způsobem.
V atmosféře vyostřeného sporu s deníkem Sport přistoupil Jaroslav Tvrdík k překvapivému kroku, stahuje se ze sociální sítě X.
Patřil mezi největší hvězdy Premier League. V poslední době se ale na hřišti trápil a více o něm bylo slyšet v souvislosti s kladným vztahem k večírkům a alkoholovým oslavám. Po příchodu do Evertonu ale Jack Grealish zase září.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
