1. dubna je pro všechny apríl. Vy jste v tento den v roce 1992 porazili 1:0 Barcelonu. Máte vy to datum spojené hlavně s tímto zápasem?
Říkalo se, že to nebyl žádný šprým. Pravda to byla. Je strašné, kolik to je let. Vzpomínky ale navždy zůstanou, byl to skvělý zápas s dobrým koncem. Ten gól si vždycky vybavím.
Dokázal byste ho teď zrekonstruovat?
Petr Vrabec trefil z přímáku spojnici břevna a tyče, míč se dostal na pravý kraj vápna, tam byl Pavel Černý, který se zbavil obránce a dal to před branku. Já jsem se klasicky pohyboval na správném místě a překonal jsem Zubizarretu.
Byl to váš nejdůležitější gól?
Můj sen bylo hrát ligu. Určitě mám v paměti první ligový gól. Dařilo se mi a rozjel jsem kariéru ve Spartě. Jako další milník jsem si plánoval stý ligový gól. Pak ale přišly zápasy Ligy mistrů a určitě gól proti Barceloně patří ke klíčovým. Předcházel tomu ale gól ve druhém kole tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí proti Marseille.
Přečtěte si dojemnou reportáž Karla Tvaroha, reportéra stanice Canal+ Sport, který byl na Anfieldu a v jeho zázemí u toho, když spolu napřímo o anglický titul bojovaly dvě těžké váhy. Tenhle zápas Liverpoolu s Manchesterem City (1:1) byl skvělý.
Nejen boj o titul. Sledujme i honičku o čtvrté místo, snahu klokanů vše ještě spravit nebo odmítání Černého Petra. A uhodnete skokana roku?
Vyťukal jsem telefonní číslo. Měl jsem v Praze devět hodin ráno, Justin Walley v Tichomoří osm večer. „Ahoj. Jsem na Marshallových ostrovech. Nemají tu fotbalisty, nemají tu hřiště. Jsme jako evangelisti. Ještě letos chceme odehrát první zápas,“ řekl mi. Tohle je příběh dobrodruha, co pomáhá vybudovat národní tým v poslední zemi OSN, která svou reprezentaci ještě nemá.
Získejte přístup ke všem článkům. Nyní za akční cenu 99 Kč měsíčně napořád.