Ostuda Sparty s Pardubicemi se do velké míry zrodila už v první půli. Hosté se dostali do několika rychlých útoků, při nichž využívali slabiny ve zbytkové obraně domácích. Zároveň dokázali omezit sparťanskou tvorbu šancí a nutit hráče v rudém k chybám. Kromě fantastického fyzického výkonu tu sehrála výraznou roli i taktika.
Začněme tím, že Sparta je ve svém herním stylu do značné míry přečtená. Systém, který přinesl Brian Priske po svém návratu, doznal jen minimálních úprav a většina týmů ho dnes dokáže poměrně dobře bránit.
Konkrétně Východočeši na to šli přechodem na obrannou pětku. Stopeři Noslin, Bammens a Konečný si rozebrali sparťanský trojzubec, zatímco wingbeci Saarma a Trédl kryli krajní prostory a vystupovali proti sparťanským wingbekům. Nad touto pěticí vyrukoval trenér Jan Trousil s dvojicí záložníků Šimek – Solil a zajímavým tahem dvou útočníků na křídlech: Tanka a Smékala. Ofenzivního záložníka Patráka postavil na hrot.
Sparta nastoupila ve svém 3–4–3 s pravým stoperem Ševínským v hybridní roli (ke které se ještě dostaneme) a se Sørensenem zleva a Mercadem na pravém wingbeku. Bez míče napadala v této formaci a přecházela ze zóny do agresivního presinku jeden na jednoho – v praxi ale tento prvek příliš nehrál roli, protože Pardubice většinou domácí vylákaly a následně míč nakopávaly.
Klíčovým motivem zápasu byla snaha Sparty o postupný útok a zároveň vysoké postavení Pardubic se schopností přejít do rychlého kontru. Hosté takto zahrozili ještě před prvním gólem – ke střele se dostal Smékal, k dorážce Patrák – a přesně stejným způsobem vstřelili i druhý gól, který duel ve velké míře zlomil.
Zatímco u první branky šlo spíš o individuální selhání hráčů Sparty (Mercado podcenil Tankův únik, nenabral ho a následně nedokázal vystavit Patráka do ofsajdu), u druhé šlo o mnohem systematičtější záležitost, dobře vypovídající o přípravě Pardubic. Začněme však první šancí, na kterou druhý gól typologicky navazoval.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Sparta rozehrávala přes přechod do obranné čtyřky se Ševínským na pravém beku (namísto vysunutého Preciada), s Panákem a Sørensenem coby stoperskou dvojicí a s Mercadem, případně často vyskakujícím záložníkem na levém beku. Tuto roli nejčastěji zastával Vydra, což Mercadovi umožňovalo vysunout se až do kraje a Haraslínovi obsazovat meziprostor mezi řadami soupeře.
Pardubice však byly výborně připravené. Trousilovi nevadilo, že mají domácí v první fázi početní výhodu čtyři proti třem – věděl, že Sparta bude pomalá a nebude schopna tuto převahu konzistentně využívat útokem přes kraje. Mohl si proto dovolit mít obě svá „křídla“ (v tomto zápase Tanka a Smékala) blízko středu, aby kryla kolmice a zároveň vytvářela tlak na sparťanské stopery.
Díky tomuto krycímu prvku, pohyblivé středové dvojici i iniciativním stoperům, připraveným následovat své hráče i desítky metrů, nebyla Sparta schopna hrát středem, který hosté přehušťovali. Navíc jí v těchto prostorech chyběla individuální kvalita pod tlakem.
Za týden přijede do Londýna Slavia a postaví se proti místnímu Tottenhamu. Ten je teď ve výsledkové krizi, kterou naposledy v sobotu podpořila jednička Kohoutů Guglielmo Vicario.
Evropské poháry se teď nehrají, i tak je televizní fotbalová nabídka v tomto pracovním týdnu nabytá. Projděte si kompletní program od pondělí do pátku, ať víte, na co se těšit.
Sparta prohrála s Pardubicemi a vzduchem létaly nejenom kelímky. Došlo i na pěst Matěje Ryneše, za kterou dostal žlutou kartu. Měl jít ven? Dejte nám v anketě vědět, jak spornou situaci vidíte. Koukneme i do pravidel.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
