Ligové očko: Jak Pardubice přečetly Spartu. A proč se Letenští zhroutili už v první půli

Ostuda Sparty s Pardubicemi se do velké míry zrodila už v první půli. Hosté se dostali do několika rychlých útoků, při nichž využívali slabiny ve zbytkové obraně domácích. Zároveň dokázali omezit sparťanskou tvorbu šancí a nutit hráče v rudém k chybám. Kromě fantastického fyzického výkonu tu sehrála výraznou roli i taktika.

Začněme tím, že Sparta je ve svém herním stylu do značné míry přečtená. Systém, který přinesl Brian Priske po svém návratu, doznal jen minimálních úprav a většina týmů ho dnes dokáže poměrně dobře bránit.

Konkrétně Východočeši na to šli přechodem na obrannou pětku. Stopeři Noslin, Bammens a Konečný si rozebrali sparťanský trojzubec, zatímco wingbeci Saarma a Trédl kryli krajní prostory a vystupovali proti sparťanským wingbekům. Nad touto pěticí vyrukoval trenér Jan Trousil s dvojicí záložníků Šimek – Solil a zajímavým tahem dvou útočníků na křídlech: Tanka a Smékala. Ofenzivního záložníka Patráka postavil na hrot.

Sparta nastoupila ve svém 3–4–3 s pravým stoperem Ševínským v hybridní roli (ke které se ještě dostaneme) a se Sørensenem zleva a Mercadem na pravém wingbeku. Bez míče napadala v této formaci a přecházela ze zóny do agresivního presinku jeden na jednoho – v praxi ale tento prvek příliš nehrál roli, protože Pardubice většinou domácí vylákaly a následně míč nakopávaly.

Klíčovým motivem zápasu byla snaha Sparty o postupný útok a zároveň vysoké postavení Pardubic se schopností přejít do rychlého kontru. Hosté takto zahrozili ještě před prvním gólem – ke střele se dostal Smékal, k dorážce Patrák – a přesně stejným způsobem vstřelili i druhý gól, který duel ve velké míře zlomil.

Zatímco u první branky šlo spíš o individuální selhání hráčů Sparty (Mercado podcenil Tankův únik, nenabral ho a následně nedokázal vystavit Patráka do ofsajdu), u druhé šlo o mnohem systematičtější záležitost, dobře vypovídající o přípravě Pardubic. Začněme však první šancí, na kterou druhý gól typologicky navazoval.