Byl začátek července roku 2016. V tiskovém středisku Manchesteru City se právě konalo první setkání Pepa Guardioly s novináři.
Od jednoho z přítomných zazněla nepříjemná, leč velmi pádná otázka.
„Lidé vás mají spojeného s nádherným fotbalem, s velkým množstvím přihrávek. Myslíte, že je něco takového možné předvádět každý týden v lize tak fyzické a náročné, jako je ta anglická?“
Nový kouč Citizens s odpovědí neváhal.
„To je důvod, proč jsem tady. Dokázat to. Dokázat sám sobě, že toho jsem schopný,“ reagoval.
O dekádu později víme, že se mu to povedlo. A že dokázal ještě mnohem víc.
Změnit anglický fotbal jako celek.
Dnes panuje obecné přesvědčení, až kanonický názor, že je Pep Guardiola nejlepším fotbalovým trenérem světa. Něco jako že největší kapelou všech dob jsou The Beatles nebo že nejlepším hokejistou současnosti je Connor McDavid.
V době jeho příchodu na Etihad Stadium tomu ale tak nebylo. Jistě, patřil mezi nejžádanější a nejobdivovanější kouče na trhu a třeba fanoušci Barcelony by mu přívlastek „ten nejlepší ze všech“ jistě rádi přišpendlili.
Stále se však našli tací, kteří měli pochybnosti. Neprokázal svou kvalitu v menších klubech, neprodrásal se postupně nahoru. Měl za sebou jen rok trénování barcelonského béčka, než mu svěřili áčko. A to bylo plné hvězd jako Lionel Messi, Xavi, Iniesta nebo Thierry Henry.
Po čtyřletém angažmá u Blaugranas a roční kariérní pauze zamířil na lavičku Bayernu Mnichov. Ještě před jeho příchodem tým posílila hvězda rivala z Dortmundu Mario Gotze, o rok později stejnou trasu absolvoval Robert Lewandowski. S Bavory Pep sice třikrát bez problémů vyhrál Bundesligu, ale v Lize mistrů jeho celek pokaždé vypadl v semifinále. Triumfu Juppa Heynckese, na kterého na lavičce navázal, se tedy ani nepřiblížil.
Britská média dokonce v létě 2016 doslova psala, že Guardiola jde do City s pošramocenou pověstí. A jelikož tehdy v Premier League trénovali či začínali trénovat i Jürgen Klopp, Antonio Conte či José Mourinho, katalánský kouč byl jedním z řady top koučů, ne jasným lídrem startovního pole.
O pár let později bylo všechno jinak.
Jude Bellingham je znovu anglickým hrdinou. Dvěma góly otočil čtvrtfinále proti Norsku a rozhodl o vítězství 2:1 po prodloužení. Seveřané ale sahali po historickém úspěchu a po utkání se řeší několik sporných verdiktů. V semifinále nás čeká duel Anglie s Argentinou, která rovněž v prodloužení přešla přes Švýcary.
Fotbalové mistrovství světa 2026 čekají už jen čtyři zápasy. O finále si zahrají Francie se Španělskem a Argentina s Anglií.
Životní zápasy jako pracovní pohovor. Tak by se dalo popsat dosavadní účinkování norského brankáře Ørjana Nylanda, který zastavil Brazílii a teď se chystá na Anglii. Otázkou teď není, zda, ale kdo mu po šampionátu zavolá. Pusťte si video jeho neuvěřitelného představení proti kanárkům.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
