Příběh zapomenutého mistra. Jak Vítkovice šokovaly ligu i PSG

Přelom 70. a 80. let patřil k nejúspěšnějším obdobím ostravského Baníku. Právě v té době však začíná i slavná éra jeho městského rivala z Vítkovic. V roce 1981 se tamnímu týmu podařilo postoupit do nejvyšší soutěže téměř po třiceti letech, když v baráži přehrál Teplice. Ve stejném roce mužstvo převzal trenér Jiří Dunaj, který jej na prvoligové úrovni udržel čtyři sezony.

Po sérii neuspokojivých výsledků ho však vystřídal Ivan Kopecký – muž, který stál u zrodu vítkovického fotbalového zázraku. „Kopecký si v podstatě postavil nový tým,“ vzpomíná pro Football Club bývalý obránce Lubomír Vlk. „Na mladé hráče měl kontakt a zároveň o nich měl perfektní přehled,“ doplňuje jeho tehdejší spoluhráč Zdeněk Malcharek.

Kádr prošel zásadní obměnou, přišlo šest nových fotbalistů. Kronikář Zdeněk Novotný připisuje velkou zásluhu také tehdejšímu metodikovi Jiřímu Magnuskovi, který díky výbornému skautingu sehrál klíčovou roli při doplňování týmu.

„Tehdy v roce 1985 jsem přišel já, Šišma, Keler…,“ vybavuje si Vlk. Dodává, že šlo převážně o hráče, kteří byli v té době na vojně. Kopecký za nimi jezdil přímo na vojenské útvary, protože se dopředu vědělo, že po Dunajovi mužstvo převezme. Kádr byl po čtyřech letech přestárlý a potřeboval omladit.

Kopecký v knize Jedenáctka století vítkovické kopané popsal tehdejší proces takto: „Opravdu stačilo objet pár vojenských týmů, kde byli dobří fotbalisté, a vhodně doplnit kádr. Díky té partě a samozřejmě i jejich výkonnosti jsme na ten titul dosáhli.“ Podle Vlka potřeboval hlavně mladé kluky, kteří byli hladoví po úspěchu. „To byl podle mě klíčový faktor, proč jsme tehdy vyhráli titul,“ říká bývalý reprezentant.

Vítkovice nakonec získaly svůj první a zároveň poslední titul v historii. O tři body před Spartou. V době, kdy se za výhru ještě počítaly dva body místo dnešních tří, tak rozdíl tří bodů odpovídal jedné výhře a jedné remíze.

V následující sezoně Vítkovice čekala premiéra v Poháru mistrů evropských zemí. Účast v hlavním evropském poháru, předchůdci Ligy mistrů, byla pro hráče obrovským zážitkem – nejen sportovně, ale i tím, že mohli vycestovat do zahraničí.

„Když jsme letěli vítkovickými turbolety (jde o malé dopravní letouny z Kunovic – poznámka redakce) třeba do Paříže, museli jsme v Německu přistát a natankovat. A při přistání ve Francii si novináři natáčeli, jak se ten náš turbolet tak zvláštně kýve těsně nad zemí. Vystoupili jsme, dvě letadla hráčů, a šli jsme hrát Ligu mistrů,“ směje se Vlk.

Vítkovice tehdy v Evropě zanechaly výraznou stopu. V prvním kole Poháru mistrů vyřadily slavný Paris Saint-Germain, když se dvěma góly blýskl záložník Jiří Šourek. Ten rozhodl i první zápas druhého kola proti portugalskému Portu. Odveta však skončila jednoznačnou porážkou 0:3.

Přesto Vítkovice zůstaly jediným mužstvem, které Porto v oné sezoně dokázalo porazit. Portugalský celek poté došel až k celkovému triumfu, když ve finále přehrál Bayern Mnichov.

Protože se Vítkovicím vydařila i následující sezona – skončili druzí – zahrály si také Pohár UEFA. „Že ten titul nebyla náhoda, ukázalo právě to druhé místo,“ připomíná Vlk. Tým došel v Evropě až do čtvrtfinále a kolem hráčů se začaly točit zahraniční kluby. „Nějak se to řešilo, ale vlastně nebylo možné, abychom odešli. Pamatuji si, jak jsme byli na soustředění ve Francii a za Mírou Kadlecem přišli agenti a říkali mu, ať zůstane, že ho berou. Jenže informovanost byla minimální,“ vzpomíná Vlk.

Podle něj bylo složité přestoupit i v rámci tuzemské ligy. Kronikář Zdeněk Novotný popisuje, že hráči museli splnit řadu kritérií. „Náš brankář Pavel Průša takhle ve švédském Göteborgu zůstal – nechali ho, ať tam zůstane, že ho berou. Měl doma malé dítě, byl ženatý, všechno tady nechal a za tři týdny se zhroutil. Neuměl řeč, nevěděl, co tam bude dělat. Volal předsedovi Vítkovic, který byl členem komunistické strany, a ten mu domluvil, že se může vrátit, aniž by byl trestně stíhaný,“ popisuje Malcharek.

Po dvou úspěšných sezonách však přišel pád, který klub poznamenal na dlouhá léta. Po revoluci odešli klíčoví hráči, výkonnost šla dolů a Vítkovice se propadaly soutěžemi. V roce 2010 klub zachvátily vážné finanční problémy a o rok později oznámil konec působení v MSFL. Následovala insolvence a faktický zánik.

V roce 2011 však vzniklo nové občanské sdružení FC Vítkovice, pod které přešli mládežníci a ženský tým. Obnoven byl i A-tým, který začínal v nejnižší soutěži. Klub se spojil s Fotbalem Poruba a dokázal postoupit nejprve do MSFL a následně do druhé ligy, kde však spíš bojoval o záchranu. Po dalších finančních potížích se v roce 2019 nepřihlásil do třetí ligy, ale jen do divize. V aktuální sezoně však Vítkovice znovu působí ve třetí nejvyšší soutěži.

Bývalí hráči na slavné časy vzpomínají dodnes. Připomínají si je například při tradičním silvestrovském derby se Starou gardou Baníku Ostrava. „Baníkovští i my jsme rádi, že se takhle sejdeme. Tradičně se chodí dívat i diváci, bývá jich okolo dvou tisíc. Mimochodem loni jsme oslavili 20. výročí této akce,“ říká Lubomír Vlk, který stál u jejího vzniku.

V rámci seriálu Football Clubu 100letá o kulatém výročí naší ligy zařazujeme podcastový díl s historiky a statistiky Zdeňkem Zikmundem a Romanem Jaškem.