Ecce ultras Homolka aneb Rozkopala by tenkrát Sparta Real?

Podívejme se na film jako fotbalisté a legendární hlášky porovnejme s referáty sportovních rubrik. Jak vypadal zápas, co „není k vidění“? Ten, v němž Jurkanin koncertoval, Kvašňák předvedl stahovačku a Bohumil Veselý fofrovačku korunovanou šibenicí. A rozkopali by i Real Madrid?

Indicií máme dost, řekl by páter Knox. Především báječnou reportážní a pohybovou studii dědy Homolky, který se podle literárního scénáře zrovna vrátil z Letné. „To byl koncert, to byla filharmonie! Sparta má takovej útok teďkon,“ rozvášnil se. „Ten Jurkanin, no to je světový. Ty by rozkopali Real Madrid, prostě všecko, to si nežral!“

„Představ si, Ludvo, dlouhej pas vod brány,“ pokračuje ve chvalozpěvech. „Takovej, no polovysokej. Andrej, viď, stahovačka, šup to na Vránu. Vrána z levačky na pravačku. Přehodí a foukne to Veselýmu. Hele, a ten fofrovačku! Rozumíš? Ten dřevák tam stál, no ten byl tuhej! A do šibenice! No to víš, já řval jako kráva!“

Chvíli sprintuje, chvíli hlavičkuje. Rozdává přihrávky, neuměle patičkuje. Všechno v ikonickém nátělníku a teplácích. V klasickém filmovém formátu. Černobílý čtvercový obraz, přizpůsobený tehdejším televizorům, nechá hrdinu vyniknout. Diváka přitahuje postava, nikoli širokoúhlá panoramata. I nejpřísnější kritik promine, že při imitaci levonohých plejerů Kvašňáka s Vránou striktně používá pravačku.

Filmy jako „Ecce homo Homolka“ připomínají polaroid. Okamžitou, instantní fotografii. Doba natáčení a doba příběhu, který vyprávějí, jsou souběžné. Oblouk jedné neděle – tucet hodin mezi ranním houbařením a večeří – vměstnali filmaři do necelých osmdesáti minut. Do minutáže kratší než fotbalový zápas.

Jak a kdy film vznikal, víme. Literární scénář schválili počátkem června, technický počátkem července 1969. Vlastní natáčení proběhlo v Hostivaři, Voděradských bučinách, ve Velké Chuchli a na Žižkově mezi polovinou července a polovinou září 1969. Premiéry se film dočká jako mládeži nepřístupný před polovinou března 1970. Pátrání může začít…

Víkendové houbařské výjezdy jako ten filmový začínají v srpnu a vrcholí v první polovině září. Podzimní dostihová sezóna startuje v Chuchli obvykle poslední srpnovou neděli. Co tedy hledáme? Utkání, které se hrálo mezi koncem srpna a polovinou září 1969. Rudí v něm excelovali. Na hřišti se činili Josef Jurkanin, Andrej Kvašňák, Bohumil Veselý a Václav Vrána.

Klíčovou časovou stopu, detektivně tempus criminis, nacházíme v Chuchli. Rodinu Homolkovu – s výjimkou dědy, který si za pětatřicet let manželství fotbal prosadil, což významem přirovnal k vynálezu žárovky – natáčeli při reálném dostihovém odpoledni. Na pozadí kamery slyšíme hlasatele, kurzy, výsledky. Stačí projít noviny a den určíme s přesností takřka chirurgickou.

Neděle, 7. září 1969! Pěkné počasí přilákalo přes televizní přenos na závodiště 4000 diváků, byť někteří z nich – třeba Ludva Homolka – přišli nedobrovolně. Program, který začínal v půl třetí odpoledne, zahrnoval osm dostihů. Nejvýznamnější Velkou podzimní cenu vyhrál Metrans s jezdcem Theodorem Pechátem, zmiňovaný nebo přesněji slyšitelný i ve filmu.