Pohodlně se usadíte na svém sedadle, a ještě než na trávníku posekaném benzínovým traktůrkem začne zápas, dáte si první loky z piva v plastovém kelímku a zakousnete se do šťavnaté klobásy… Tak přesně tohle na tribuně Forest Green Rovers nikdy nezažijete. Snad jen to pivo z lokální produkce, ale v bezplastovém kelímku. A u stánku s občerstvením vám neprodají pečený párek, ale pórek. Nebo jinou lahůdku čistě rostlinného původu. Trávník, kde se celé představení odehrává, je žatý robotickou sekačkou na solární pohon, udržovaný bez chemikálií.
Klub z anglického města Nailsworth, dvě a půl hodiny jízdy vlakem na západ od Londýna, hraje League Two, tedy čtvrtou nejvyšší soutěž v zemi, a přesto je jedničkou. Dokonce světovou. Organizace spojených národů, potažmo FIFA, označují Forest Green za nejekologičtější fotbalový klub planety. V roce 2017 se stali Rovers vůbec prvním uhlíkově neutrálním sportovním klubem planety. Jinými slovy, provoz oddílu je plně bezemisní, co se týče vypouštění plynů, které způsobují a prohlubují klimatickou krizi. Už před čtyřmi lety tak dosáhli toho, k čemu se klíčové země či průmyslová odvětví zavazují většinou v horizontu několika desetiletí.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Tenhle pád zatím nemá dno. Loni třetí Baník je po prohře na Slovácku poslední a záchranu už nemá ve svých rukách. Projdeme si, co se musí stát, aby nesestoupil do druhé ligy.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
