- Předplatné webu
- Fotbalové pohádky
- Doma
- Venku
- Elektronická tužka
- Tribuna
- Podcasty
- Seriály
- Top témata
- Více
Derby kromě jiného také ukázalo, že sparťanský kádr není tak silný, a to zejména v útoku. A i jinde se projevuje, jak dlouho letenský tým hrál takřka beze změn. Otevřely se nůžky mezi základní sestavou a náhradníky.
Mimo útok je Sparta relativně zabezpečená, problém je spíš v tom, že náhradníci (kromě Qazima Laçiho) mají specifické profily a nejsou tak všestranní, jako hráči ze základu:
U wingbeků, do zálohy a na stopery tak Sparta má vždy jednoho náhradníka, který nepřináší výrazné snížení kvality. U takřka všech variant nicméně musí trenéři částečně zasáhnout do herního systému, aby vyhověli schopnostem střídajících hráčů.
Bavíme-li se o nějakém komplexním sparťanském herním stylu, bavíme se tím pádem o konkrétních hráčích a ještě přesněji o základní jedenáctce ze soboty. Jakékoliv střídání mimo Laçiho znamená, že něco bude fungovat hůř. Dalo by se říct jinak, ale nic jiného Sparta nemá zažité.
Højer nemá takřka žádnou chemii s Lukášem Haraslínem, protože spolu nikdy nehráli, navíc jim dohromady bude chybět výška. Mejdr způsobí, že sparťané začnou být zavíráni na pravé straně hřiště. Panák potom sníží obranyschopnost a soubojovou dominanci na středu.
Mít alternativní profily na některé pozice (zejména wingbeky) není pro tým z Letné problém. Tím je spíš to, že Sparta nemá alternativy dostatečně natrénované. Místo toho, aby se tak tým přizpůsobil střídání a malinko upravil herní systém, nově příchozí hráč tým oslabuje a otevře díry v systému.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
A ještě výraznější je tato situace v útoku. Tam by dle modelu ze zbytku týmu měli být jeden až dva ofenzivní záložníci/křídla na pozice Čvančary/Haraslína a jeden hrotový útočník, který nahradí Jana Kuchtu. Realita je taková, že alternativa za Kuchtu je jednodimenzionální Martin Minčev a desítky má Sparta čtyři.
Jakmile na hřiště přijde Minčev, platí to samé, co u ostatních náhradníků: přinese slabiny. Zejména v soubojích ve vzduchu, také však v udržení míče zády k brance a v presinku. K tomu je zde ještě mnohem větší kvalitativní propad, než na který jsme jinak zvyklí - Kuchta je úplně jinde.
Postavením Minčeva na křídlo se potom problém nezlepší, ale naopak ještě umocní. Bulharský princ nemá kvality Tomáše Čvančary a Haraslína mezi řadami, nedovede si seběhnout pro míč a má slabé periferní vidění. Zároveň není příliš kompatibilní s Jaroslavem Zeleným a Mejdrem.
Minčev se tak dá použít buď jako slabá záplata za Kuchtu, nebo jako alternativa za Čvančaru, je-li pod ním napravo Tomáš Wiesner. Přitom Čvančara často na hřišti vydrží déle, než náročně hrající Kuchta a nadužívaný Haraslín. Teoreticky by Minčev mohl fungovat s Højerem místo Haraslína.
A tím se dostáváme k desítkám, nebo desítkokřídlům, chcete-li. Jak už jsem uvedl, mimo první dvě volby v Čvančarovi a Haraslínovi má Sparta na tuto pozici čtyři hráče. Ti jsou však takřka do jednoho nerozehraní (a tedy aktuálně nedostatečně kvalitní) a k tomu profilově nároční.
Jakub Jankto je velmi zbrklý, neefektivně presuje a neumí hrát jeden na jednoho. Teoreticky může nahradit obě křídla, ale je to prostě úplně jiný hráč. Napravo může hrát jako poměrně standardní pravé křídlo, není ale zdaleka tak nebezpečný jako Čvančara a kvůli své zbrklosti nezvyšuje ani kontrolu hry.
Zajímavější by mohla být jeho hra zleva. Ze sparťanských leváků je nejvíc kompatibilní s probíháním levého meziprostoru a nahrávkami pod sebe, což je zbraň, která aktuálně v letenském arzenálu chybí (mimo občasné akce Lukáše Sadílka).
Jakub Jankto se ve Spartě pokouší restartovat kariéru. Naposledy v Getafe neuspěl i proto, že po něm chtěli moc bránění a nedali mu svobodu, kterou potřebuje, aby využil svůj unikátní souběh dovedností. Jak z něj dostat maximum? Ukážeme vám to na rozboru jeho taktických rolí v předchozích týmech.
K tomu je Jankto kreativní hráč s dobrým centrem. Mohl by tedy zleva přinést alternativní zdroj tvořivosti k Haraslínovi. Jankto je docela kvalitní, je-li obklopený spoluhráči a může kombinovat. Sparta by k tomu musela víc doplňovat levou stranu Sadílkem či Lacim. Částečně by se pak zvýšila závislost na centrech.
Kryštof Daněk je ještě o něco specifičtější případ. Ze čtveřice křídlodesítek je nejméně tvořivý pomocí nahrávky, zároveň však nejlepší ve hře jeden na jednoho. Jeho potenciál se výrazně zvyšuje, hraje-li zprava. Tam může částečně napodobit Haraslínovo počínání z druhé strany.
Kromě toho je Daněk podle mě neodemčený střelec. Čím blíž je k brance, tím je nebezpečnější, což se prozatím příliš neprojevuje ve statistikách. To je dle mého názoru způsobené i tím, že se u něj příliš často míchají pozice a doposud měl minimální možnost atakovat vápno.
Z hlediska profilu je podle mě Daněk možná varianta za Čvančaru. V dynamice s Mejdrem zprava dělá ze Sparty víc symetrický tým. Problém je ale v balancu Daňka se zbytkem útok - není kreativní, jako zbytek desítek, neumí tak dobře hrát mezi řadami a k efektivitě potřebuje čas.
To je zároveň největší Daňkova limitace. Sparta aktuálně prakticky nemá možnost mu mimo béčko extra pomáhat ve vývoji. Tým má před sebou minimum možnosti pro experimentování. Dovedu si třeba představit, že by dostal šanci v Liberci. Jako nejdůraznější desítka se to nabízí.
Adam Karabec je snazší na využití z hlediska balancu, ale zase nesmírně fyzicky slabý. Může hrát na obou stranách a díky tvořivosti doplnit jakoukoliv přímočarou dvojici. Jen je vždy třeba počítat s tím, že s ním ubývá intenzita, fyzičnost a presink.
Karabec přináší Spartě zajímavou variantu s ním na čisté desítce. 3-4-1-2 by se v absenci Haraslína dalo použít proti soupeřům se single pivotem, ty ale v lize prakticky neexistují (Slavia ve čtyřce vzadu je výjimka). Mladý talent tak zůstává spíše jako varianta na obě křídla.
Osobně ho potom považuji za nebezpečnějšího tvůrce, než je Awer Mabil a zároveň méně zbrklého hráče, než je Jankto. Otevírat obrany by tak měl chodit spíše on.Brian Priske však doposud víc věřil Mabilovi, čímž se dostáváme k poslední desítce.
Mabil je pro Spartu problém.
Jeho angažování neúměrně zvýšilo počet adeptů na útočné pozice, čímž zároveň snížilo hrací čas všech zbývajících desítek. Ve spojení s totální dominancí útočné trojice tak vznikla obrovská díra mezi Haraslínem, Kuchtou a Čvančarou a kýmkoliv dalším za nimi - každý náhradník do útoku tým zhorší.
Mabil navíc dosud neukázal větší kvalitu než ostatní hráči, kteří jsou na lavičce k dispozici. Jeho střídání proti Slavii nepřidalo týmu prakticky nic a Spartu naopak zhoršilo fyzicky a do defenzivy. Je příliš chaotický a málo rozehraný, aby týmu aktuálně výrazně pomohl.
Priske jeho konzistentním stavěním odřezává zbytek desítek. Všechno to přitom je jen proto, aby dostal šanci hůře hrající Mabil na hostování. Částečně je to tím, že teoreticky australský reprezentant kombinuje víc profilů do jednoho. V realitě je ale nekonzistentní a slabý.
Když to shrnu, tak Sparta každým střídáním tvrdě naruší balanc. Obzvlášť v útoku je díra mezi základem a lavičkou gigantická. Pomohlo by využít kompatibilní dvojice na krajích (Daněk - Mejdr, Wiesner - Minčev) a také, vždy když to půjde, maximalizovat čas náhradních útočníků na hřišti.
Text původně vyšel jako twitterové vlákno na účtu jeho autora.
Nizozemskou Eredivisie možná už brzy čeká zemětřesení. Dominantní pozici Ajaxu ohrožuje jeho úhlavní rival Feyenoord, který má obrovskou šanci získat po dlouhé době ligový titul. Podíl na tom má i bývalý sparťan Dávid Hancko, který hned v první sezoně v Rotterdamu zažívá výjimečnou jízdu.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
Projděte si našeho kompletního průvodce po příštích předkolech pro českou pětku, která se dostane do Evropy.
Ligové finále je za dveřmi. Vyřeší, kterých pět týmů Česko pošle do Evropy. V klíčových předkolech se pak projeví i jeden další efekt vysokého českého koeficientu. Ukážeme vám i to, jací soupeři se pro české kluby rýsují, v čem změny systému nenahrávají Spartě, proč by slávisté měli v EL fandit Leverkusenu nebo v jakém případě se Plzeň může posunout až do play-off o EL.
Sean Dyche je známý jako anglický manažer staré školy, k čemuž nepochybně přispívá jeho proslulý chraplák. Mimo hřiště je však lodivod Evertonu milý chlapík, který si rád zavtipkuje i v tíživých situacích, což potvrdil i v následujícím rozhovoru.
