- Předplatné webu
- Fotbalové pohádky
- Doma
- Venku
- Elektronická tužka
- Tribuna
- Podcasty
- Seriály
- Top témata
- Více
Následující text původně vyšel už v listopadu roku 2022. Nyní ho zveřejňujeme znovu u příležitosti nedělního derby, které se hraje v Edenu.
Pražská Slavia oslavila 2. listopadu 130 let od svého založení. Krátce před tím vyšel k tomuto výročí na Football Clubu text inspirovaný exponáty ze slávistického muzea. Téměř okamžitě se vyrojily reakce sparťanských fanoušků zpochybňující slávistické jubileum.
V jejich podání přece není co slavit – před 130 lety vznikl pouhý cyklistický odbor spolku českých akademiků, který neměl s fotbalem nic společného. Prvním klubem, který fotbal evidentně od svého založení hrál, byla přece pražská Sparta!
Jak jednoduché, milý Watsone. Skutečnost je ale složitější. Titulem nejstaršího – čistě fotbalového – klubu v českých zemích se nemůže chlubit Slavia ani Sparta. Vítejte u dalšího dílu Levého vinglu. Tentokrát o výročích, prvenstvích a síle historie při budování klubové identity.
Známá průpovídka, zda byla dříve slepice, nebo vejce, se dá zodpovědět poměrně jednoznačně. Z hlediska evoluce to je vždy vejce, které drží primát a je jen na nás, jak to, co se z něho vylíhne, pojmenujeme: tyranosaurus, slepice nebo Slavia.
Viděno touto logikou – Slavii už nikdo nikdy neodpáře její prvenství před Spartou. A v této souvislosti nejsou na místě ani výhrady, že první Slavia vznikla jako cyklistický odbor Literárního a řečnického spolku českých studentů stejného jména.
Jak po letech vzpomínal jeden ze spoluzakladatelů odboru i pozdějšího klubu, Jaroslav Hausman, nápad založit cyklistický klub jim tehdy rozmluvil Antonín Čížek, vůdčí osobnost českého studentského hnutí, který se za pár let zapíše do historie jako obžalovaný a zároveň i obhájce obviněných studentů v procesu s tzv. Omladinou. Místo toho jim doporučí a následně prosadí založení cyklistického odboru, které je z hlediska stanov spolku schůdnější variantou.
Proč se tenkrát Hausman a jeho přátelé rozhodli pro cyklistiku, a ne pro fotbal? Protože cyklistika vévodila tehdejšímu sportovnímu dění. Jízdní kolo představovalo poslední výkřik techniky. Doba vysokých kol, v českém prostředí tzv. kohoutovek, pomalu odeznívala a ke slovu se dostávala nízká kola s řetězovým převodem, tzv. rovery, opatřená pneumatikami plněnými vzduchem. Ta se díky své nižší výšce a lepším jízdním vlastnostem snáze ovládala a tím oslovovala daleko širší okruh zájemců – mimo jiné i ženy.
Na začátku 90. let 19. století byl fotbal v českém prostředí ještě popelkou. Dění ovládaly jiné sporty – veslování, bruslení a především cyklistika. Právě v 90. letech se vedle zmíněných sportů začala víc prosazovat také atletika a nakonec i zmíněná kopaná.
V tomto směru se jako progresivní projevili otcové-zakladatelé pražské Sparty, když na mondénním pražském předměstí Královských Vinohrad založili v listopadu 1893 atletický klub – AC Královské Vinohrady. Platí tedy, že fotbal se hrál dřív ve Spartě než ve Slavii. Většina ze zakladatelů nového klubu, který se v roce 1894 přejmenoval na Spartu, pro interní rozmíšky opustila v roce 1891 založený AC Praha.
Zdeněk Folprecht vyměnil ligové kopačky za klávesnici a sepsal pro své dva syny veselé fotbalové pohádky. Pomozte v naší crowdfundingové kampani k vydání knížky a pořiďte si ji do knihovny, ať může rozdávat radost i u vás doma.
V jeho čele stanul muž nad jiné povolaný, Max Švagrovský – rodák z Roudnice, sportovec tělem a duší, dobrodruh, sportovní podnikatel a spoluzakladatel české sportovní žurnalistiky. Legendární „Maxa“ se spíše než spolkovým předsedou, stal klubovým ředitelem a začal poměrně záhy uskutečňovat svoji představu moderního sportovního klubu, pro kterou neváhal obětovat vlastní finanční prostředky. V českém prostředí dodnes věc spíše ojedinělá.
Švagrovský dokonce najal anglického „manažera“ S. C. Buckleye, kterého poznal při své cestě po Anglii a zaměstnal ho jako mechanika a strojníka ve svém obchodě se sportovními potřebami. Buckley jako zběhlý fotbalista, tenista a cyklista dohlížel v roli jakéhosi „šéftrenéra“ na veškerý sportovní provoz na Spartě, který Švagrovský téměř až dryáčnicky propagoval na stránkách svého časopisu Sportovní obzor.
Vedle atletiky a cyklistiky to byly např. v tehdejších Čechách vysloveně exotické sporty jako kriket nebo badminton, dále také fotbal a hokej. Bezpochyby si od toho sliboval pozitivní dopad na prodej jím nabízeného sportovního zboží – v prvé řadě anglických velocipédů.
Přestože byly jeho zásluhy o rozvoj Sparty nezpochybnitelné, ostatním členům začala kvůli zapojování klubu do jeho reklamních kampaní a jeho mnohdy diskutabilním obchodním praktikám docházet se Švagrovským trpělivost. V červnu 1895 jej nakonec donutili vzdát se postu předsedy.
V té době Hausman čerstvě předsedá nově založenému sportovnímu klubu SK Slavia, který navazuje na cyklistický odbor. Ten byl společně s akademických spolkem Slavia před rokem úředně rozpuštěn jako důsledek tažení rakouských úřadů proti domnělé spiklenecké organizaci českých studentů, tzv. Omladině.
Nová Slavia se považuje za legitimní pokračovatelku zaniklého odboru. V prvé řadě se nadále věnuje cyklistice, ale v roce 1895 s fotbalem začíná i Slavia a získává si v ní stále víc příznivců. Podobná situace je také ve Spartě, kde se v tomto směru činí především bratři Rudlové. SK Slavia věrna své akademické tradici přitahuje stále víc také studenty pražských gymnázií, kteří se nadchli pro kulatý nesmysl.
Ani Slavia a ani Sparta nebyly založeny jako vysloveně fotbalové kluby. Jejich směřování odpovídalo dobové módě a převažujícímu zájmu většiny členů, kdy cyklistika – minimálně v počátcích – hrála v obou klubech zásadnější roli. Tradice nám dnes velí vnímat oba kluby skrze jejich fotbalovou historii. Není to ale úplně přesné.
Slavia i Sparta se zrodily jako všesportovní kluby a fotbal se v nich prosazoval teprve postupně. A kdyby se činovníci klubu AC Praha nerozhádali, jak je v Čechách typické, a kdyby část z nich proto neměla potřebu zakládat nový klub AC Královské Vinohrady, tak by teď o prvenství Sparty asi pochyboval málokdo. Na „kdyby“ se ale nehraje. Kdo se ale jako první v Čechách organizovaně věnoval fotbalu?
Středoevropský pohár i Pohár dobročinnosti u nás patřily ve své době k nejprestižnějším klubovým trofejím, přičemž slávistický příběh, který si při příležitosti nedávného 130letého výročí připomínáme, obohatily každá po svém. Proto se vyplatí se na ně pořádně podívat.
Stopa v tomto případě vede do prostředí pražských Němců. Na konci 19. století prožívá pražská německá společnost svoji labutí píseň. Praha se přetvářela ve slovanskou metropoli s českou většinou a německé obyvatelstvo politicky ztrácelo. Přesto si nadále uchovávalo svoje liberální hodnoty a otevřenost vůči novým kulturním impulsům.
V době, kdy Češi s pomocí Sokola teprve „objevovali“ tělesný pohyb, si německá elita města založila vlastní sportovní klub, Regattu. Hlavní náplní klubu, který ve svých počátcích sdružoval i české členy, se stalo tehdy módní veslování a bruslení. Přesto lze Regattu označit za prvního hegemona českého fotbalu.
Na počátku devadesátých let to taky nebylo nic těžkého. Fotbal se hrál v rámci různých neformálních kroužků a o organizované podobě ve formě oficiálních zápasů či dokonce ligového provozu, si mohli jeho účastníci nechat jen zdát.
Vše změní až příchod Ludwiga Stiassnyho do Prahy, který má za sebou studia v Etonu, kde se seznámí s tzv. asociační kopanou a nadobro jí propadne. Stiassny má ještě jednu důležitou vlastnost – je charismatický a dokáže prosadit své vize. Díky jeho přičinění přestává být fotbal v Regattě pouhou kratochvílí, rozptýlením pro veslaře v zimních měsících a stává se plnohodnotným sportem.
Pod jeho vedením Regatta absolvuje první veřejné zápasy se zahraničními protivníky – v listopadu 1893 se v Drážďanech a Berlíně utkává s místními kluby. Na Silvestra téhož roku pak v Praze v odvetě přivítá berlínskou Viktorii. Vyjma legendární loučenské jedenáctky není totiž na domácí půdě koho vyzvat.
Vše se změní až v roce 1896, kdy neúnavný organizátor českého sportovního života Josef Rössler-Ořovský vypíše jako předseda sportovního klubu Českého Sculling Cercle první „národní zápas mužstev kopaný míč cvičících“. Díky jeho iniciativě téměř přes noc vykrystalizují oficiální fotbalové týmy pražských S, které se na konci března v rámci soutěže střetnou v prvním historickém derby.
Regatta se do soutěže nepřihlásí. Stiassny ji záhy s dalšími fotbalovými nadšenci opouští a zakládá první čistě fotbalový klub v českých zemích – Deutscher Fußball Club. „Deficit“ se společně se Slavií stane v období před první světovou válkou jedním z nejlepších fotbalových týmů kontinentální Evropy.
A fotbalová Sparta? Ta se uloží k zimnímu spánku a víc než fotbalu se věnuje atletice. Přes občasné pokusy se k fotbalu naplno vrátí až za dlouhých jedenáct let. Obraz Sparty jako fotbalového klubu se definitivně ustálí v poválečném období pod vlivem fenoménu „železné Sparty“.
V listopadu slaví SK Slavia Praha 130. let od založení. Proč se na kulaté výročí nepodívat z jiné perspektivy a nepřevyprávět slávistický příběh s pomocí exponátů v klubovém muzeu? První text je věnován dvěma slávistickým trofejím, které nejsou za velké výhry, ale o to víc vás překvapí.
K čemu je fotbalová historie? Proč se šťourat v minulosti, hledat souvislosti, uvádět věci na pravou míru? Jako fanouška mě zajímá tady a teď a v souvislosti s historií nanejvýš, kdy klub slaví výročí, jak oslavy pojme a co z toho budu mít já. Jen těžko si mnozí dokáží představit, že bez minulosti není ve fotbale budoucnost.
V Česku se tomu moc nevěnujeme. Jediná Slavia má vlastní klubové muzeum, které fanouškům a zájemcům o sportovní historii dává možnost se skrze vitríny a exponáty identifikovat s klubovým příběhem. A o to tu jde v první řadě! Dát fanouškům možnost navázat se a propojit s klubem, s jeho historií, posláním a vizí. Aniž si to chceme připustit, historie ovlivňuje mnohé – mimo jiné také herní projev týmu.
Novinář a příznivec Sparty Vítězslav Houška drží možná jeden světový primát. Asi nikdo jiný na světě nenapsal biografie dvou rivalizujících klubů – v jeho případě Sparty a Slavie. Obě knihy dnes patří do zlatého fondu české sportovní žurnalistiky. Houška, aniž to pravděpodobně zamýšlel, z titulů obou knih vytvořil silné identifikační figury – Věčná Slavia, Železná Sparta. Oba názvy vlastně odkazují k základům klubové identity, kdy se sparťanští fanoušci tradičně identifikují s týmem a ti slávističtí s klubem jako takovým.
Zdroj info: Slavia.cz, Sparta.cz, Sport a hry roč. 1902, Červenobílé listy, V. Pacina: Sport v království českém, Praha 1986
Advokáti Markéta Vochoska Haindlová a Zdeněk Tomíček se věnují sportovnímu právu. Jak si po právní stránce stojí fotbal v Česku? Daří se čistit prostředí od „starých“ struktur? Jak velký vliv mají hráčští agenti? Mají fotbalisti dostatečné zastání? A jak je to s jejich statusem OSVČ?
Mužskému týmu Slavie se titul vzdálil, ženský tým ale v sobotu hraje v Edenu derby se Spartou, které ho může výrazně přiblížit ke třetímu titulu v řadě. A na Slavii mají zálusk i na návštěvnický rekord, ke kterému by mohlo pomoct i video Michala Suchánka v rozhovoru se svým autem.
Fotbalový svátek roku se neúprosně blíží. Co si vlastně od Eura slibuje celé Německo? Jaký program kromě samotných zápasů bude nachystaný? Na co se mají připravit čeští fanoušci v Lipsku a Hamburku? Máme pro vás odpovědi.
