Loni v říjnu měl na pražském festivalu Das Filmfest premiéru film Nahschuss (Střela zblízka), který vypráví o posledním trestu smrti vykonaném v Německé demokratické republice.
Stručný děj: ambiciózní vědec se po získání doktorátu nechá zaměstnat u tajné policie Stasi a jeho prvním velkým úkolem je přimět fotbalistu Horsta Langfelda, který emigroval na Západ a hraje za Hamburger SV, k návratu do vlasti. Stasi se toho snaží dosáhnout i tím, že jeho manželce, která zůstala ve východním Berlíně, fingovaně diagnostikuje rakovinu prsu. Zpráva má ovšem na Langfelda nečekaný účinek. Místo, aby se vrátil, spáchá sebevraždu. Hlavním hrdinou fotbalistova smrt otřese. Chce opustit Stasi, ale nakonec je obviněn z velezrady a popraven.
Vedlejší příběh, tedy fotbalistův osud, má reálný předobraz. I když trochu si ho tvůrci poupravili. Hráč se jmenoval Lutz Eigendorf, po útěku oblékal dres Kaiserslauternu a Braunschweigu a zemřel 7. března 1983 po autonehodě, jejíž okolnosti dosud nebyly přesvědčivě objasněny. Ostatní věci víceméně sedí. Eigendorf byl i v západním Německu neustále pod dohledem Stasi, stejně jako manželka a rodiče v NDR.
A jeho případ měl ve vedení tajné policie maximální prioritu. Důvod? Před útěkem hrál za Dynamo Berlín, klub fakticky řízený Stasi. Jeho předsedou byl Erich Mielke, šéf tajné policie a druhý nejmocnější muž země. Ten bral Eigendorfovu emigraci v roce 1979 jako osobní urážku.
Podle historiků uteklo v letech 1949–1989 z východního Německa přes šest stovek sportovců. Zhruba dvě třetiny z nich byli tak významní, že si o nich tajná policie vedla operativní svazek nazvaný „sportovní zrádci“. Patřili k nim i fotbalisté, pochopitelně.
Například v říjnu 1976 se ze zápasu jednadvacítky v Turecku nevrátili brankář Jürgen Pahl se záložníkem Norbertem Nachtweihem. Při cestě z Bursy, kde se zápas hrál, na istanbulské letiště měl tým slíbenou pauzu kvůli návštěvě Velkého bazaru, čehož oba hráči Chemie Halle využili k útěku. Přes amerického známého se dostali na ambasádu USA, pak s pomocí západoněmeckých diplomatů a turecké tajné služby zamířili do Mnichova.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
V uprchlickém táboře si nadějné mladíky vyzvedl Eintracht Frankfurt, kde začala jejich úspěšná bundesligová kariéra. Nachtweih dokonce později přestoupil do Bayernu, s nímž čtyřikrát získal titul, ve francouzském Caen se stal spoluhráčem mladého Zinédina Zidana. Jenom regule FIFA mu zmařily možnost nastupovat za západoněmeckou reprezentaci.
Oba byli vrstevníci Lutze Eigendorfa, znali se z juniorské reprezentace a je pravděpodobné, že jejich příběh ho inspiroval k následování.
Eigendorf pocházel z města Brandenburg ležícího nedaleko Berlína, a protože jeho talent byl zřejmý už v žákovské kategorii, ve čtrnácti letech automaticky zamířil do sportovní školy a mládežnického systému Dynama.
Nebyl žádný rebel, to by ostatně těžko ve sportovním oddíle podřízenému ministerstvu vnitra vydržel téměř deset let. Prošel si pionýrem, svazáckou organizací a ještě stihl podat přihlášku do SED, tedy komunistické strany. Když se oženil, dostal sídlištní byt, který se na východoněmecké poměry dal označit za moderní – ve čtvrti Lichtenberg, nedaleko stadionu Dynama i ústředí Stasi. Ani na auto nemusel čekat deset let, jako ostatní.
A co bylo stejně důležité, hodně dobře mu to šlo na hřišti. V osmnácti debutoval v Oberlize, nejvyšší východoněmecké soutěži, a prošel i všemi mládežnickými reprezentacemi. Za dospělý národní tým nastoupil šestkrát – v září 1978 dokonce gólem rozhodl o vítězství 2:1 nad Československem. Dvakrát si zahrál Pohár UEFA.
Jedinou věc nadějný defenzivní záložník, jemuž se (pochopitelně nikoli nahlas) přezdívalo východoněmecký Beckenbauer, v NDR nestihl. Vyhrát ligu. Když si na konci jara 1979 došlo berlínské Dynamo pro první z deseti titulů v řadě, žil už na druhé straně železné opony.
Navzdory tomu, že Německo bylo rozděleno na demokratickou a komunistickou část, fotbalové soupeření se neodehrávalo výhradně při utkáních evropských pohárů. Občas přijela mužstva k přátelskému zápasu k „nepříteli“. Jako 20. března 1979, kdy Dynamo Berlín zavítalo do Kaiserslauternu.
Odvezlo si porážku 1:4, ale výsledky nebývaly pro fotbalisty na podobných zájezdech tím nejdůležitějším. Dětem mohli koupit moderní hračky, manželkám kosmetiku, zkrátka vždycky se našla příležitost, jak utratit těžce získané západoněmecké marky.
Dynamo se tehdy cestou domů zastavilo v Gießenu nedaleko Frankfurtu. Eigendorf ovšem místo do obchodu šel nenápadně k taxíku a řekl řidiči, ať na to šlápne, že musí rychle zmizet.
Jeho místo v autobusu mířícím zpátky do NDR zůstalo prázdné.
Pokud se chcete něco dozvědět o bývalé NDR, máte v Berlíně řadu muzeí, která vám přijdou vhod. Nebo můžete vyrazit na fotbalový zápas místního Dynama. Na stadionu někdejšího desetinásobného šampiona, už roky usazeného ve čtvrté nejvyšší soutěži, jako by se totiž zastavil čas.
Jedním z mála lidí, které v západním Německu znal, byl Norbert Thines, obchodní ředitel 1. FC Kaiserslautern. „Když u mě Eigendorf zazvonil, byl jsem hodně překvapený,“ přiznal později.
Ale zachoval se jako správný krizový manažer. Nechal čerstvého exulanta u sebe bydlet a začal vyřizovat všechny důležité věci.
Zato ve východním Berlíně nastal poprask. Když komunističtí funkcionáři zjistili, že se Eigendorf nevrátil, okamžitě mu prohledali byt a manželku převezli k výslechu do centrály Stasi. Podobně si podali rodiče v Brandenburgu.
Kaiserslautern oficiálně nabídl Dynamu sto tisíc marek za přestup, ale berlínský klub pochopitelně nereagoval. S nepřítelem se neobchoduje, o zrádcích se nevyjednává. Jediný protinávrh z východního Německa směřoval přímo k Eigendorfovi: když se vrátí, bude mu udělena amnestie a na celou věc se zapomene. Odmítl. A tak byl v nepřítomnosti odsouzen za ilegální opuštění země.
Automaticky byl i suspendovaný na dvanáct měsíců – tak se podle pravidel FIFA trestala nepovolená změnu dresu. Celý rok tedy pomáhal v obchodním oddělení klubu, k tomu si dělal trenérskou licenci a vedl dorostenecký tým.
V jednom z prvních rozhovorů, který západoněmeckým novinářům poskytl, vyjádřil naději, že se mu snad brzy podaří dostat k sobě i zbytek rodiny. Byla to iluze. Manželka s tříletou dcerou i rodiče byli pečlivě hlídaní, doma stejně jako v zaměstnání. Stasi věděla o každém jejich kroku, kontrolovala jim poštu, odposlouchávala telefonní hovory.
Později se údajně pro ně snažil sehnat převaděče, ale všichni odmítli. V případě tak ostře sledovaných osob by to bylo příliš riskantní.
Na manželku Gabi dokonce Stasi nasadila takzvaného Romea. Tedy agenta, jehož úkolem bylo ji svést a donutit k přerušení kontaktů s Eigendorfem. Špionážní klasika. V tomto případě úspěšná – manželství bylo brzy na dálku rozvedené a Gabi se za nového ctitele vdala. Teprve po roce 1989 zjistila, že byl ve službách tajné policie.
Když utíkali na Západ českoslovenští občané, měli to v jedné věci hodně složité. Ať se usadili kdekoli, všude začínali od nuly. Neznali jazyk, neměli zázemí. To lidi z NDR mířili obvykle do západního Německa. Z jednoduchého důvodu: často tam žili jejich příbuzní a hlavně nemuseli překonávat jazykovou bariéru.
Jednu nevýhodu to ale mělo. Stasi úspěšně operovala i na západoněmeckém území. Nikdo si před ní nemohl být jistý. Když se dokázala dostat do bezprostřední blízkosti kancléře Willyho Brandta (aféra zakončená demisí vypukla v roce 1974), bylo jasné, že dosáhne na každého. Byl to i případ Lutze Eigendorfa. Na něj a jeho rodinu bylo postupem času nasazeno padesát špiclů.
Sotva se v Kaiserslauternu trochu rozkoukal, už o něm Stasi věděla všechno. Kde bydlí, jaké má auto, kudy přesně jezdí na trénink, se kterými spoluhráči si nejvíc rozumí, do kterých podniků se chodí bavit, jaké má rád pivo, jak vypadá jeho milostný život atd. Mezi hlavní donašeče patřili jeden dávný známý ještě z časů NDR a šedesátiletý taxikář, který se vydával za skalního fanouška 1. FCK. Byl na každém tréninku a dokonce se mu podařilo proniknout až do kabiny.
Proč Lutz Eigendorf východoněmeckou Stasi štval i několik let po útěku? Čím ji provokoval? A co udělal dva týdny předtím, než ho našli mrtvého? Proč je dodnes zpochybňována oficiální verze o smrti po autonehodě pod vlivem alkoholu? Kompletní příběh se dočtete v aktuálním čísle tištěného Football Clubu.
V novém čísle tištěného FC jsme vyzpovídali Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
Přibývá sportovních klubů, které se při správě veškeré agendy spoléhají na moderní technologie a digitalizaci. Výjimkou není ani amatérský fotbal. Funkcionářům i členům oddílu totiž zbyde víc času na sport samotný.
Julian Nagelsmann se po Euru do Bayernu nevrátí, jak se o tom v poslední době hojně spekulovalo. Místo toho šestatřicetiletý trenér prodloužil smlouvu jako kouč národního týmu. A to až do roku 2026, do příštího MS.
Liga mistrů během čtvrtfinálových bojů znovu ukázala své kouzlo. Je Bayern v menší krizi, než píší média? Bylo vystoupení Realu ostudou, nebo účel světil prostředky? A kdo má nejlíp nakročeno k celkovému triumfu? Vše o vrcholné fázi prestižní soutěže rozebírá nový díl FC podcastu.
