Fotbalový Good bye, Lenin! Byli jsme na berlínském Dynamu

Tramvaj M5 si to druhou říjnovou sobotu šine v poklidu přes Prenzlauer Berg dál od centra. Je pár minut po poledni. Fouká vítr, po ulicích se povaluje listí a babí léto se tváří, že právě dneska se chce Berlínu vyhnout obloukem. Na každé zastávce pár lidí naskočí, další vystupují. Až v Lichtenbergu začínají převažovat ti první. Většinou mají kšiltovky, bundy a šály vínově červené barvy s nápisem BFC.

Jsou to příznivci Dynama Berlín, nejnenáviděnějšího německého klubu.

Jak jich v tramvaji přibývá, mění se i kulisy za okny. Nemusíte být velký znalec místních reálií, abyste poznali, že během několika zastávek dostalo město trochu jinou tvář. Za námi zůstal obdivovaný cool Berlín, všechny ty ulice s veganskými bistry, elektrokoloběžkami a hipsterskými minipivovary. Tady začíná Berlín omšelých večerek, knajp, obchodů se staženými roletami. A zachmuřených fotbalových fanoušků.

Na Sandinostraße vystupujeme. Před komplexem Sportforum, někdejší továrnou Německé demokratické republiky na zlaté olympijské medaile. Památkově chráněné sportovní centrum zřízené kdysi komunistickým ministerstvem vnitra přežilo pád Berlínské zdi a dodnes vychovává šampiony. Na padesáti hektarech tu najdete pětatřicet hal a venkovních hřišť. Pro fotbal, hokej, rychlobruslení, basketbal, cyklistiku, judo, šerm, gymnastiku, házenou, volejbal…