Maradona uměl i chytat. Boží ruka změnila dějiny MS hned dvakrát

Argentina přijela na šampionát 1990 jako obhájce titulu, ale také jako tým, u kterého se za leskem čtyři roky staré slávy schovávaly velké pochybnosti. A hned první zápas je potvrdil. Na San Siru přišel šok: porážka 0:1 s Kamerunem. Úřadující mistři světa se rázem ocitli pod tlakem. Ve druhém utkání skupiny proti Sovětskému svazu v Neapoli potřebovali vyhrát, jinak jim hrozil ostudně brzký konec.

A začátek byl všechno, jen ne uklidňující. Už po několika minutách se po srážce se spoluhráčem Juliem Olarticoecheou vážně zranil brankář Nery Pumpido. Zlomil si nohu, turnaj pro něj skončil. Do branky musel Sergio Goycochea, náhradník, který se měl původně na šampionátu hlavně dívat. Nakonec se z něj stal jeden z argentinských hrdinů.

Ještě než se ale stačil pořádně rozkoukat, přišel okamžik, který mohl všechno změnit. Sověti po rohu dostali míč do prostoru před brankou, hlavička mířila na argentinskou bránu a Maradona, stojící poblíž čáry, ji zastavil rukou. Nebyla to ruka útočníka, který se snaží přelstít brankáře jako proti Anglii o čtyři roky dřív. Byla to ruka kapitána, který v nouzi zabránil téměř jistému gólu.

Sověti se okamžitě dožadovali penalty. Švédský rozhodčí Erik Fredriksson ale nepískal. Hrálo se dál. A Argentina přežila moment, který ji mohl poslat na hranu vyřazení.

Právě v tom je druhá Boží ruka možná ještě výmluvnější než ta první. V roce 1986 se stala součástí velkého Maradonova eposu: podvodný gól a o pár minut později jeden z nejkrásnějších gólů všech dob. V roce 1990 šlo o něco méně vznešeného, zato možná zoufalejšího. Argentina nebyla oslnivým šampionem. Byla zranitelná, nervózní a ve skupině balancovala nad propastí. Maradona tentokrát nevytvořil mýtus krásy, ale mýtus přežití.

A přežití se povedlo. Pedro Troglio poslal Argentinu do vedení hlavičkou, Jorge Burruchaga později přidal druhý gól a tým Carlose Bilarda vyhrál 2:0. Výsledek udržel Argentinu ve hře o postup. V posledním utkání pak remizovala s Rumunskem a ze třetího místa prošla dál.

Zbytek turnaje už patřil Goycocheovi. Muž, který se do branky dostal kvůli Pumpidově zlomené noze, vychytal penalty ve čtvrtfinále proti Jugoslávii i v semifinále proti domácí Itálii. Argentina se s týmem, který měl k suverénnímu mistrovi z roku 1986 daleko, doklopýtala až do římského finále, kde padla 0:1 proti Západnímu Německu.

Právě proto má polozapomenutý zákrok proti Sovětskému svazu takovou váhu. Kdyby rozhodčí Maradonovu ruku viděl, Sověti by kopali penaltu, Argentina by mohla přijít o kapitána i o zápas a celý příběh šampionátu by se psal jinak. Místo toho přišel další typicky maradonovský moment: geniální, drzý, problematický a rozhodující.

Boží ruka z roku 1986 vstoupila do dějin jako skandál i symbol. Ta druhá zůstala ve stínu. Ale bez ní by Argentina možná nikdy nedošla do finále a Sergio Goycochea by se nestal legendou. Diego Maradona tehdy znovu udělal něco, co se dělat nesmí. A znovu tím změnil dějiny argentinského fotbalu.

Čtěte celý příběh druhé Boží ruky argentinským pohledem v textu Germána Carrary.