Kde jinde než v Americe. Messiho Argentina chce hollywoodské finále

Mistrovství světa 2014. Copa América 2015. A znovu Copa América, tentokrát o rok později. Tři velká finále. Tři porážky. Jedna v prodloužení, dvě na penalty. Těžko byste v mezinárodním fotbale hledali v posledních letech víc frustrující sérii než tu, kterou si před deseti roky prošla Argentina. Sérii tak frustrující, že k ukončení reprezentační kariéry v 29 letech přiměla i samotného Lionela Messiho.

Bolestivý penaltový rozstřel proti Chile, kde Messi jako jeden ze dvou Argentinců neproměnil, poslední kapitolou jeho kariéry v národním týmu samozřejmě nebyl. Po pár měsících odpočinku se tehdejší barcelonská hvězda vrátila. A rovnou klíčovými góly pomohla La Albiceleste k postupu na světový šampionát v roce 2018. Ke comebacku ho mimo jiné přimělo i volání jindy kritické argentinské veřejnosti. Volání, jehož součástí byl i jistý Lionel Scaloni. „Neodcházej, Lio,“ napsal tehdy na Twitter 38letý asistent trenéra Sampaoliho v Seville.

O dva roky později se oba Lionelové potkali v národním týmu. Jeden jako největší hvězda. Druhý jako trenér. O tři roky později společně zlomili argentinské čekání triumfem na Copa América 2021. A o dalších pět let později jedou na mistrovství světa jako obhájci zlata s historickou šňůrou tří cenných trofejí v řadě. Prokletí v podobě stejně dlouhé série finálových zklamání je už dávno pryč.

To Argentina nic měnit nemusí. Má stále mladého trenéra Scaloniho (48), který z dříve neefektivního a často i křehkého týmu udělal mašinu s vítěznou mentalitou. Má kádr plný mistrů světa z Kataru i nadějných talentů s povedenými sezonami v zádech. A hlavně má pořád Lionela Messiho. Ještě v říjnu sice největší hvězda La Albiceleste ohledně své účasti na MS mlžila, málokdo si ale dokázal představit, že by nakonec v nominaci nebyla.

Na reprezentační sraz před začátkem šampionátu Messi přijel s lehkým zraněním stehna, které by ovšem jeho start nemělo výrazněji ohrozit. Především ale přijel v parádní formě. V pěti květnových zápasech MLS zvládl za Inter Miami zapsat absurdně dobrou bilanci pěti gólů a sedmi asistencí. S takovou produktivitou nepřekvapí výsledky 4:2, 5:3 nebo 6:4, které Inter posunuly na aktuálně druhé místo východní konference.

Barvě dresů navzdory, ne všechno je v Miami růžové. Zatímco loňskou sezonou klub projel ve velkém stylu a na jejím konci slavil historicky první ligový titul, letos už stihl vypadnout z CONCACAF obdoby Ligy mistrů a také přijít o trenéra Javiera Mascherana, který po sérii slabších výsledků a interních sporů v dubnu rezignoval.

Lionel Messi tak v krátkém časovém sledu přišel o další známou tvář. Loňský titul, k němuž přispěl bilancí 29+16 v základní části a 6+7 v play-off, byl totiž tečkou za velkými kariérami Jordiho Alby a Sergia Busquetse. Bez dvou věrných kamarádů z Barcelony zbývá ze staré Messiho gardy už jen Luis Suárez, který i v 39 letech stále obtěžuje obrany MLS.

Ne že by se ale měl Messi v Miami cítit osaměle. Relativně čerstvě mu do kabiny přibyl reprezentační bodyguard Rodrigo de Paul. A nový trenér Guillermo Hoyos má historicky k LM10 snad ještě blíž než jeho předchůdce Mascherano. Když prostě máte Messiho, chcete, aby se cítil dobře.

Někdo by možná namítl, že i to má svoje hranice. V Barceloně zpravidla nekonfliktní superstar se totiž v MLS občas utrhne víc, než kdy bylo zvykem. Loni z toho byla pokuta za ruce na krku Mehdiho Ballouchyho, asistenta trenéra New Yorku. Letos zase kontroverzní oslava gólu ve vyhroceném zápase s Orlandem, při které Messi nabízel soupeřově lavičce svůj autogram.

I přes to všechno je ale Messi pro MLS požehnáním. Fotbalově je i v 39 letech o úroveň výš než zbytek ligy. Vytváří pozornost, se kterou se americká soutěž snaží pracovat třeba tak, že od příštího roku přechází na tradiční evropský systém podzim, jaro. A hlavně je v Americe spokojený. Tak moc, že i přes dlouhodobý zájem saúdskoarabského Al-Ittihadu, který mu při odchodu z PSG nabízel neskutečných 340 milionů eur (8,3 miliardy korun) ročně, Messi nedávno prodloužil smlouvu s Interem až do roku 2028.

Za normálních okolností by touto dobou byla sezona MLS v plném proudu a Messi by dál sázel gól za gólem soupeřům z Chicaga, Toronta nebo Cincinnati. Mistrovství světa ale zastaví i nejvyšší americkou soutěž: od konce května až do poloviny července míří všechna pozornost jinam. Pozornost, v jejímž středu zůstává ten stejný muž. Na skoro domácí půdě chce Lionel Messi další trofej.

Věční rivalové

„Tenhle tým do toho dá všechno, ale na turnaji budou lepší celky. Před námi jsou favorité, kteří mají lepší formu,“ krotil v nedávném rozhovoru Lionel Messi očekávání argentinských i světových fanoušků.

Dost možná je to pravda, v nabité konkurenci Francie, Španělska, Portugalska nebo Anglie nemusí Argentina nutně být ten nejsilnější tým. Rozhodně ale není bez šance. Třeba analytická firma Opta vidí La Albiceleste jako čtvrtého největšího favorita šampionátu s víc než 30% šancí na účast v semifinále. Žebříček prestižního The Athleticu zase řadí Argentince mezi tři nejsilnější týmy na turnaji.

Proč to tak je, to nevyžaduje extra hlubokou analýzu. Scaloniho tým je sehraný, má za sebou těžké zápasy v Jižní Americe i na světové úrovni a i přes několik absencí nabízí ve všech řadách osvědčenou kvalitu. A hlavně zkušenosti. Třeba v brance: Emiliano Martinez, jeden z hrdinů zlata z Kataru, má v zádech čerstvý triumf v Evropské lize s Aston Villou. Odnesl ho sice zlomeným prstem, mistrovství by ale měl stihnout.

V obraně Cristian Romero (28), kapitán Tottenhamu. Nicolás Otamendi (38), kapitán Benfiky. Nicolás Tagliafico (33), stálice na levém beku Lyonu. Nebo třeba Nahuel Molina (28), osvědčený pravý kraj obrany Atlética. Slabší to není ani v záloze. Leandro Paredes (31), kapitán Bocy Juniors s bohatými zkušenostmi z Evropy. Enzo Fernández (25), jeden z mála světlých bodů v letošní sezoně Chelsea. A také Messiho ochranka Rodrigo de Paul (32) nebo Alexis Mac Allister (27) z Liverpoolu.

Argentinský tým, to je zkušenost sama. Jen třem hráčům na soupisce je 23 let a méně. Minimálně jeden z nich by ale mohl hrát velkou roli. S 12 góly a 7 asistencemi za Como má Nico Paz (21) v nohách fantastickou sezonu, kterou Lionel Scaloni nemohl přehlédnout. A ani nechtěl. Byť argentinský trenér velí týmu plnému matadorů, nemá problém vsadit i na mladší krev. Kromě Paze by tak mohl velký prostor dostat třeba ofenzivní záložník Thiago Almada (25) z Atlétika Madrid. To obecně dodalo argentinské reprezentaci snad polovinu týmu, včetně Simeonova syna Guiliana.

V nominaci chybí třeba Franco Mastantuono z Realu Madrid, Paulo Dybala z Říma nebo útočník Joaquín Panichelli ze Štrasburku, kterého o místo v nominaci připravily přetrhané křížové vazy. I bez nich jde ale z argentinské ofenzívy respekt. Možná to není na úrovni Francie, která má všechny pozice zdvojené top kvalitou. První argentinské volby ale stojí za to. Lautaro Martinez (28), kapitán a hvězda Interu. Julian Álvarez, střelec z Atlétika, o kterého se perou velkokluby. A samozřejmě jeden Lionel Messi.

Ten ani v kvalifikaci neprojevoval žádné známky toho, že by snad plánoval na reprezentační úrovni polevit. V počtu odehraných minut sice zaostal za nejvytíženějšími spoluhráči Martinezem, Otamendim, De Paulem nebo Álvarezem, v produktivitě ale znovu neměl konkurenci: nejlepší střelec kvalifikace, 8 gólů, 3 asistence.

Na letošním mistrovství světa posune svůj vlastní rekord v počtu odehraných zápasů, který je aktuálně stanoven na 26. Od dalšího historického zápisu není daleko, na Miroslava Kloseho, s 16 góly nejlepšího střelce v historii turnaje, mu totiž schází jen tři trefy. A jeden rekord navíc už má jistý. Společně s Cristianem Ronaldem se totiž letos v létě stane prvním fotbalistou, který nastoupí na šesti různých šampionátech.

Nikdy neříkej nikdy, pro oba velikány to ale skoro jistě bude ten poslední. O to epičtější by byl případný souboj, ke kterému by mohlo dojít už ve čtvrtfinále. A šance není malá. Stačí, aby oba favorité v úvodních kolech turnaje potvrzovali svou roli. V případě Argentiny je potřeba zvládnout základní skupinu J s Alžírskem, Rakouskem a Jordánskem. V prvním vyřazovacím kole by se pak rýsoval souboj s druhým týmem skupiny H, pravděpodobně Uruguayí. V osmifinále by z toho mohl být souboj s Tureckem. A hned o kolo později zápas, při kterém by se zastavil svět.

Do třetice

Čeho by se měla Argentina na šampionátu v USA, Mexiku a Kanadě bát? Snad jen historicky bídné bilance obhájců zlata, která zvlášť v posledních letech kosí jednoho bývalého šampiona za druhým. Hned tři z posledních čtyř mistrů světa nedokázali při snaze o obhajobu ani postoupit ze skupiny. Sérii Itálie (2010), Německa (2014) a Španělska (2018) dokázali prolomit až Francouzi, kteří na MS v Kataru nejen že nevypadli ve skupině, ale dotáhli to až do dalšího finále.

Pokud by měla Argentina jít jedním z těchto dvou scénářů, dost pravděpodobně to bude ten francouzský. Už jen proto, že po rozšíření šampionátu na 48 účastníků končí ve skupině jen 16 celků, mezi které spadne některý z favoritů jen po fotbalové katastrofě vyloženě biblických rozměrů.

Argentina samozřejmě má své slabiny. Bude mít tým ten stejný hlad jako před čtyřmi roky? Obstojí zkušená sestava proti mladší konkurenci hlavně z evropských zemí? Nedoplatí na papírově slabé kraje obrany, které ji trápí stejně jako rivala z Brazílie? To všechno jsou otázky na místě. Když proti nim ale přidáte na váhu Lionela Scaloniho, Lionela Messiho nebo výsledky z posledních šampionátů, nevychází z toho La Albiceleste vůbec špatně.

Zatím jen dvěma národům v historii se povedlo obhájit titul mistrů světa. Shodu náhod u toho v obou případech bylo Československo. V roce 1934 padlo s Itálií, která o čtyři roky později slavila znovu, v roce 1962 zase národní tým ve finále nestačil na Brazílii při její cestě za obhajobou. Náš návrat na šampionát po dlouhých dvaceti letech by možná v Argentině měli brát jako slibné znamení.

Scaloniho tým se ale asi obejde bez něj. Na co taky potřebujete znamení, když máte v kádru Messiho? Zvlášť když s ním v sestavě vás trojky provází už nějakou dobu. Tři prohraná finále v řadě, po nichž ztráceli naději i ti nejvěrnější. Tři po sobě jdoucí zlaté medaile z velkých šampionátů, které z jedné generace udělaly hrdiny a z Lionela Messiho boha na úrovni Diega. A teď šance stát se třetím úspěšným obhájcem v historii mistrovství světa. Kde jinde než na hollywoodské půdě by to mělo klapnout?