Stejně jako proti Anglii na mistrovství světa 1986, i čtyři roky poté spoléhal Diego Maradona, kapitán Argentiny vedené Carlosem Salvadorem Bilardem, na svoji lstivost. Tentokrát šlo o zápas ve skupině na mistrovství světa 1990 v Itálii proti Sovětskému svazu, v němž Argentina odvracela brzký konec na turnaji.
Argentinský národní tým přijel na turnaj jako jeden z favoritů, čistě kvůli tomu, že trofej obhajoval. Na druhou stranu ale výrazná část mezinárodního tisku a fotbalového prostředí měla o kvalitách Albiceleste jisté pochyby. Přece jen, čtyři roky starou slávu přinesla Maradonova nechvalně proslulá Boží ruka.
Image favorita se rozpadla hned v prvním zápase, kdy Argentina na milánském San Siru prohrála 0:1 s Kamerunem. Argentinci byli okamžitě ve svízelné situaci a ve druhém zápase skupiny B museli bezpodmínečně porazit Sovětský svaz, aby z turnaje nevypadli. To by byla pro úřadujícího šampiona pořádná ostuda.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
