Český otisk na Olympu. Klokan Packert dostal na trůn Panathinaikos

V dubnu 2002 hraje česká reprezentace pod novým koučem Karlem Brücknerem přípravný zápas v řecké Janině. Zápas končí bezbrankovou remízou a nikdo netuší, jaký historický náboj posléze získá. Na lavičce domácího týmu totiž sedí německý lišák Otto Rehhagel, jenž mužstvo převzal před rokem s cílem dostrkat ho do evropské, či dokonce světové špičky.

Podaří se mu to. Jak je všeobecně známo, o dva roky později dobývá evropský trůn na kontinentálním šampionátu v Portugalsku, kde mimo jiné v semifinále vyřazuje stříbrným gólem skvělý český výběr s hvězdami jako Milan Baroš (nejlepší střelec turnaje), Pavel Nedvěd (držitel Zlatého míče nejlepšího fotbalisty světa francouzského časopisu France Football), Petr Čech, Jan Koller, Tomáš Rosický, Karel Poborský či Vladimír Šmicer. Našlapaná parta, jež byla považována za nejlepší tým turnaje a podle mnoha odborníků měla získat titul.

Někteří z nich se představili už ve zmiňovaném zápase v Janině. Duel má však i jinou hodnotu, která se skrývala pod povrchem. S českou výpravou – letenku si zakoupil sám – přicestoval i Petr Packert. Vztah k místnímu klubu PAS Janina měl velmi vřelý, vedl ho v ročníku 1990/91, a i když sestupu nezabránil, přátelské vazby si uchoval. A taky nikdy nemohl zapomenout na dva velmi vážné okamžiky.

Koncem ledna 1991 se Janina chystala na prvoligový zápas s favorizovaným Pireem a trenér s hráči piloval rychlé protiútoky. Packert náhle vkročil do hřiště, gestikuloval rukama, a vtom ho srazil pravý obránce Zakas. Ke vší smůle jej nechtěně trefil hlavou přímo do spánku.

Kouč se skácel na zem, zapadl mu jazyk, dlouho se neprobíral. Až Makedonec Zlatanovski přeběhl celé hřiště a rozpumpoval mu srdce. „Už jsem byl tam nahoře, ale pak jsem se vrátil do života,“ vyprávěl český kouč.

Když někdo přežije podobně hraniční situaci, říká se, že se podruhé narodil. Jenže u Packerta to nebylo všechno. Ta příhoda se stala ve čtvrtek 31. ledna a v neděli Janina senzačně porazila Pireus 1:0. Mimochodem, jediný gól dal Zlatanovski a při bouřlivých oslavách gólu mu vlastní spoluhráč, Chilan Gonzales, zlomil prst u ruky.

Po utkání si spokojený kouč v servisu vyzvedl auto a vydal se na cestu z hor do Atén, kde bydlel. Najednou ucítil, jak se mu v serpentinách uvolňuje kolo. Zabrzdil pár metrů od hlubokého srázu. „Špatně mi to kolo utáhli. Už jsem se viděl, jak letím do strže. Narodil jsem se potřetí.“

Jeho anděl strážný měl tehdy perný týden. Ale i díky tomu mohl být v roce 2002 VIP hostem a nejvítanější osobou české delegace.

Sedíme při slavnostní večeři u stolu poblíž fotbalových generalit obou zemí, Petr Packert je vynikajícím společníkem. Vypráví, vzpomíná. Doporučuje ochutnat to nejlepší z vynikající řecké kuchyně, jako aperitiv si dáváme ouzo, jednotlivé chody zapíjíme retsinou, jako digestiv volíme metaxu. Je na něm patrné, že sklenku tiskne ke rtům velice rád, k tomu téměř neodložitelná cigareta. Nikdo by nepředpokládal, že mu zbývá pouhý rok života…