Míč v hlavě. Nové číslo ukazuje, že fotbalisti nejsou stroje

Vzal si balon. Postavil ho na penaltový puntík. Rozběhl se. A… přestřelil. Pak už jen zůstal stát jako solný sloup s rukama v bok a s pohledem zarytým do země. S výrazem absolutního zmaru, zoufalství a prázdnoty. Když se řekne fotbalová osamělost, okamžitě se mi vybaví právě tenhle moment. Rozhodující neproměněná penalta Roberta Baggia ve finále mistrovství světa v USA v roce 1994.

Když jsem byl malý kluk, dost to na mě zapůsobilo. Možná poprvé jsem si uvědomil, že fotbal je spojený i se smutkem a samotou. Italský driblér ještě řadu let říkal, že neexistuje den, kdy na tuhle penaltu nepomyslí a kdy ji v duchu znovu nepromění.

Baggio nakonec zažil alespoň částečný happy end – o čtyři roky později se na dalším světovém šampionátu bez rozmyslu postavil k první možné penaltě, kterou squadra azzura kopala, a suverénně ji proměnil. Příběh, jak ho ani osudová rána nad břevno nepřipravila o odvahu postavit se tváří v tvář brankáři soupeřů, použil v reklamě výrobce whisky Johnnie Walker. Keep walking, musíš jít dál. Jenže penalta v základní skupině není to samé, co ve finále. A ani pěkná sumička za reklamní šot nezahojí hluboké šrámy na duši, když přijdete o životní šanci stát se mistrem světa.

Na vrcholové sportovce se často pohlíží jen jako na stroje na výkon, vítězství a vydělávání velkých peněz. Jenže ty stroje řídí vždycky hlava. A psychika je při téhle práci vystavena extrémnímu tlaku. Na péči o psychické zdraví se ale nejen ve fotbale tak trochu zapomíná. I proto jsme se rozhodli ukázat odvrácenou tvář sportu, který milujeme – tu, kdy se jeho (hlavní i vedlejší) aktéři cítí osamělí.

Nečekejte ale v tomhle čísle Football Clubu jen vážné čtení. Druhý velký tematický blok jsme věnovali průsečíku fotbalu a umění. Píšeme v něm o muzice, divadle, filmech, obrazech a fotografiích. O fotbalistech v neobvyklých uměleckých rolích i umělcích, které to zase táhne na fotbalové hřiště.

A mimo tematické sekce rozhodně nevynechejte ani exkluzivní rozhovor s kapitánem české fotbalové reprezentace Tomášem Součkem.

Přeji vám příjemné čtení.

Na co se v novém čísle můžete těšit?

Mířil vysoko

• Sám na plném stadionu. Fotostory památného pokutového kopu.

Do důchodu se nechystám

• O údělu trenéra a samotě na lavičce s legendárním Vítězslavem Lavičkou mluvil Ondřej Tůma.

Zaměstnání: fotbalové manželství

• Vzácný rozhovor Jana Kaliby se Stanislavou Novákovou. Svědectví o všedním životě s neobyčejným fotbalistou.

Tajemná smrt východoněmeckého Beckenbauera

• Luboš Brabec pátrá po příčinách smrti Lutze Eigendorfa. Inscenovala nehodu Stasi?

Locos a jejich motivy

• Zápasy vyhrává tým a prohrává brankář. Martin Mazur o tom, co z gólmanů dělá extrémní tlak.

Vyhoďte toho komouše

• Samindra Kunti o nejlepší reprezentaci všech dob. Která bohužel reprezentovala diktaturu.

Kiko. Hrdina (jednoho) dne

• Michael Yokhin o zázračném dítěti Federiku Machedovi: kometa zazářila – a zhasla.

Kapitoly z taktické osamělosti

• Nejhorší terorista je osamělý střelec. Nebo osamělý obránce? Přesvědčí vás Vojtěch Mrklas.

Pořád chci víc

• Sny a plány jsou splněny, řekl Jiřímu Hovorkovi kapitán reprezentace Tomáš Souček. Brzdit ale nehodlá.

Jak jsme dokráčeli na „championát světa“

• Historii zázraku z roku 1934 sepsal Luboš Brabec. Na MS v Římě nám pomohla i politika.

Zpřelámat hnáty

• Štěpán Touma se brodí bahnem skandálního boje o místo v sestavě ženského týmu PSG.

Krásná závorka

• K fotbalu si jen odskočil – a vyhrál Ligue 1. Guillaume Narguet rozpovídal oscarového producenta Michela Seydouxe.

Čech, Maradona a jiné fotbalové rapsodie

• Queen a fotbal? Zdaleka ne jen We Are the Champions, píše Martin Kubičík.

Magická vůně připálené klobásy

• Co má společného fotbalové a divadelní představení, se herce Jana Jiráně ptal Jan Kaliba.

Když hraje Ypsilonka fotbal

• Eben, Lábus, meruna. Jan Jiráň s humorem o sportujících kolezích.

Mistři z Chebu

• Chebská galerie hraje první ligu. Jiří Hovorka o fotbalové výstavě, která to stvrdila.