Pojmenovávání pozic ve fotbale je jednoduše řečeno zmatečné. Naráží na sebe totiž několik metod, které se navzájem překrývají. Herní role na hřišti lze rozdělit dle základních čtyř typů po vzoru angličtiny - tedy forvard, halv, bek a brankář. K tomuto základu, jenž popisuje vertikální postavení hráčů, se dá doplnit jejich horizontální postavení, tedy zda hrají blíž středu, pak jsou střední, nebo jednomu z krajů, pak jsou pravý a levý.
Na první pohled jsme takto schopni bez větších problémů pojmenovat veškeré posty. Na hřišti se mohou sejít dva týmy, které oba mají brankáře, střední obránce, pravé beky, levé beky, střední záložníky, pravé záložníky, levé záložníky a útočníky. Jenže toto platí prakticky jenom pro standardní rozestavení, jako je 4-4-2, nebo 4-5-1.
V momentě, kdy se posouváme k modernějším formacím, je situace obtížnější. Třeba u 4-3-3 musíme řešit pojmenování krajních útočníků, kteří nejsou tou typickou devítkou, jak si útočníka nejčastěji představujeme. Používáme tak pro ně název křídla. Složitější je také nazývání prostředního záložníka z halvové trojice. V tomto ohledu si můžeme pomoci využitím čísel, která jsou pozicím tradičně přidělena. Toto značení však není univerzálně sjednoceno. Například Jižní Amerika hráče na pozici defenzivního záložníka značí jako čtyřku, zatímco v Evropě se zažilo číslování šestkou.
Číselné značení jde ale nejlépe využít právě v záloze, kde tím lze dobře oddělit pozice šestky, osmičky a desítky na základě jejich očekávaného zapojení do útoku a do obrany.
Další alternativu přineslo italské fotbalové prostředí, které je typické velmi specifickým pojmenováváním herních profilů, často podle zcela konkrétních vzorů. Můžeme se tak setkat třeba s registou (nízko hrající tvůrce hry jako třeba Andrea Pirlo), mezzalem (dva záložníci hrající po stranách defenzivního záložníka jako třeba Kevin de Bruyne a David Silva) nebo metodistou (předchůdce Registy s více defenzivními úkoly ve formaci 2-3-2-3).
Tato metoda naštěstí mimo hipsterské bubliny na internetu prakticky není využívána, ve skutečnosti ale jde o dobrou ukázku, že tradiční typy nazývání nejsou pro specifické herní systémy dostačující. Své o tom ví třeba tvůrci fotbalových her, kteří přinesli do fotbalu další variantu pojmenovávání, pomocí akronymů. Výhodou této metody je jednoduchost a také to, že je známá většině fotbalové veřejnosti.
Problém akronymů je ale v tom, že vycházejí v drtivé většině případů z angličtiny, což znesnadňuje použití v českém prostředí, kde jsme zvyklí si mnohé pozice překládat do mateřského jazyka. Se zkratkami jako LW (levé křídlo – left winger), AMC (ofenzivní záložník – attacking midfielder central) nebo SST (druhý útočník – secondary striker) je ale překlad o to složitější.
Dynamické změny v posledních 20 letech byly často inspirovány konkrétními hráči a jejich jedinečným herním stylem. Vybrali jsme pět z nich, kteří změnili chápání svých pozic, nebo dokonce přímo vytvořili nové role a výrazně tak přispěli k proměně fotbalu.
Navíc i tvůrci her nestíhají dohánět zrychlující se změny ve světě taktiky. Krajní hráči v tříobráncovém systému jsou ve hrách často stále pojmenováni jako RM/LM, tedy levý a pravý záložník, což však vytváří střet s opravdovými krajními záložníky. Ti působí například v rozestavení 4-2-2-2, které využíval třeba trenér španělských šampionů z roku 2010 Vicente del Bosque nebo kouč Aston Villy Unai Emery. V tříobráncovém systému ale na kraji nehrají záložníci.
A tím se dostáváme ke zmíněným halvbekům a wingbekům. Výraz halvbek začal být v českém prostředí častěji využíván přibližně kolem roku 2015, kdy přišel Zdeněk Ščasný na scénu s tříobráncovým rozestavením v pražské Spartě. Tehdejší fotbalové prostředí okamžitě skočilo po názvu halvbek, který se navíc nepodařilo rychle vyloučit mimo jiné i kvůli tomu, že pokud si tento pojem zadáte na internetu, vyskočí na vás pozice v americkém fotbalu.
Pojem navíc tak nějak dává smysl, halv totiž znamená záložník a bek obránce, navíc v našem prostředí jsme si význam slova bek ještě poupravili a vnímáme ho takřka výhradně jako krajního obránce. Halvbek tedy pro označení ofenzivnějšího krajního beka zdánlivě dává smysl, ve skutečnosti však jde o pojmenování jiné pozice.
Pojmenování halvbek je velmi staré. Velmi, velmi staré. Bylo používáno už v 19. století, kdy tehdejší šampión velšského poháru Wrexham údajně využíval ve svém pyramidovém rozestavení dva obránce, tři halvbeky a pět útočníků. Populární formace se udržela až do prvních mistrovství světa, přičemž následně ve třicátých letech byla poražena italským metodem.
Geniální trenér Vittorio Pozzo totiž využil předcházející formaci a prostředního halvbeka (neboli central half back) v novém systému osamostatnil na středu hřiště. Naopak postranní halvbeky posunul víc do krajů a do středu ještě stáhl dva útočníky z pětice, čímž vytvořil novou strategii postavenou na rozestavení 2-3-2-3. Zároveň tak lépe specifikoval role halvbeků a přitom zvýšil počet hráčů v blízkosti klíčového středu hřiště.
Jaký vliv na současný fotbal mají technika a počítače? A jak by nejlepší data mohla pomoci třeba Plzni v Lize mistrů? V dalším vydání Football Club podcastu to rozebírají datový analytik Jakub Dobiáš a nadšenec fotbalové taktiky Vojtěch Mrklas.
V tomto textu jsme se už několikrát setkali s komplikacemi, které vytvořily taktické změny vynášející na povrch potřebu hrát s defenzivním záložníkem. Šestky, nebo jihoamerické čtyřky, jsou obecně asi nejproblematičtější pozicí ve fotbale, protože vznikly specifickým způsobem, kdy se buďto do zálohy přesouvali stopeři, nebo se naopak záložníci zasouvali níž před obranou linii.
Podobné čachry v podstatě znamenaly vymizení pojmenování halvbek jako toho, kdo je mezi obranou a zálohou. Prostřední z původní trojice se postupně změnil na metodistu, defenzivního záložníka, nebo registu. U zbývajících hráčů kolem středu hřiště se potom vžilo pojmenování záložník. Původní halvbek je tedy dnešním krajním obráncům ve tříobráncovém rozestavení na hony vzdálený a jedná se o historické pojmenování záložníků.
Tuzemské prostředí si už na zvláštní pojem zvyklo, o čemž svědčí jeho časté využívání v novinářské branži i přímo samotnými hráči a trenéry. Jedná se ale o pojmenování chybné, které je potřeba změnit už jen z toho důvodu, že aktualizovaná část světa, která nehraje některé starší hry, už využívá pojem wingbek. Tento moderní pojem je nejen obecně používanější, ale také umožňuje lépe oddělit moderní tříobráncové rozestavení od jeho předchůdců v minulém a předminulém století.
Kromě toho halvbek zkrátka krajní obránce není a nikdy nebyl. Ačkoliv je tento pojem zajímavý a vlastně je otázka, kde se etymologicky vyskytla potřeba zastaralé pojmenování aktualizovat v nesprávné podobě, jedná se pořád jednoznačně o chybu. Opravit tuto drobnost může pomoci při stabilizaci pojmenovávání, která je nutná obzvlášť na prahu dalších taktických revolucí a hlavně v době, kdy se do hlavního proudu dostává spousta pojmů od taktických a datových analytiků.
Udělat si pořádek v tom, jak mluvíme o fotbale, by bylo fajn. Je to totiž cesta ke schopnosti nádhernou hru lépe nejen pojmenovávat, ale i chápat. A to přece všichni chceme.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Jak završit domácí vítězství? V 98. minutě. Od půlící čáry. Slabší nohou. Anglický útočník Hearts Stephen Humphrys si řekl o potlesk.
Ve věku 75 let zemřel František Cipro.
Už příští týden se opět rozjedou evropské poháry. Liga mistrů jde rovnou na osmifinále, které nabízí i přímé střety gigantů. Ve speciální situaci je Manchester City, který touží královskou soutěž konečně vyhrát, ale má plnou hlavu jiných starostí. Kdo podle vás Ligu mistrů letos vyhraje?
