Patří zápas o bronz do fotbalu?
Na mistrovství světa se hraje od roku 1934, tedy od druhého šampionátu v pořadí. Na mistrovství Evropy se hrál na prvních šesti turnajích, naposledy v roce 1980 a měl zrovna výraznou českou stopu.
Zlato z Bělehradu Československo neobhájilo, ale zopakovalo výhru na penalty v posledním zápase. S domácí Itálii to po gólech Ladislava Jurkemika a Francesca Grazianiho bylo 1:1 a Čechoslováci pak proměnili všech devět penalt a radovali se poté, co až 18 střelu nedal obránce Fulvio Collovati. Československo bylo i v prvním zápase o bronz na prvním Euru v roce 1960 a i tehdy to byl úspěch proti domácímu týmu, Francie prohrála 0:2 (góly dali Vlastimil Bubník a Ladislav Pavlovič).
Zápas o třetí místo je někdy interpretován jako zápas zklamaných, jako zbytečné trápení týmů, které už ví, že na to hlavní, na mistrovský titul, nedosáhnou. A někdy k tomu tak i zúčastnění přistupují. Například Michel Platini po zklamání z prohraných semifinále nenastoupil ani do jednoho ze zápasů o bronz v letech 1982 a 1986.
Na druhou stranu platí, že když už se hraje, tak je rozdíl, jestli tým skončí třetí, nebo čtvrtý. A třeba u Maroka se asi o ztrátě motivace hovořit vůbec nedá – pořád může vyšperkovat své historické vystoupení na MS. A ani Chorvatsko určitě nebude chtít z Kataru odjíždět po dvou prohrách v řadě.
V zápase o třetí místo padají góly. Alespoň dva diváci viděli pokaždé od MS v roce 1978, tedy v posledních 11 zápasech o třetí místo. Navíc ve čtyřech z posledních sedmi zápasů padly aspoň čtyři branky. Naposledy v Rusku před čtyřmi lety porazila Belgie Anglii 2:0.
Ptáme se: Má se zápas o bronz hrát, nebo byste ho zrušili? Je to prestižní utkání, nebo jde jen o to mít další zápas pro televize a tedy o byznys? Má se vrátit i na mistrovství Evropy?
sportovní novinář
Upřímně, nebude moc bronzových týmů z historie fotbalového MS, které si vybavím. A nejsem si jistý, jestli se letos budu na zápas o třetí místo dívat. Ale to není důležité. Hlavní je, že ho budou ve světě sledovat miliony lidí.
Určitě bych tuhle tradici nerušil. Je to mistrovství světa, ne Liga mistrů. Mimořádný turnaj, který se koná jednou za čtyři roky. Pokud se medaile rozdávají prvnímu a druhému mužstvu, mělo by je dostat i to třetí.
Je možné, že pro Brazílii nebo jiné fotbalové velmoci tohle ocenění nemá kdovíjakou váhu, ale ostatní země ho určitě dokáží ocenit. V Maroku budou na letošní šampionát jistě vzpomínat jinak, pokud se podaří domů přivézt bronzové medaile, než kdyby úžasná cesta turnajem končila „pouze“ účastí v semifinále. A snad každý sportovec vám potvrdí, že je lepší se loučit vítězným utkáním než prohraným. Bronz je sice náplast, ale má svoji hodnotu.
Vlastně je škoda, že na Euro byl zápas o třetí místo zrušený. Kdyby se v roce 2004 vracela česká reprezentace s bronzovými medailemi, hráči i fanoušci by si to jistě dokázali užít. Místo toho zůstala jenom deprese po prohraném semifinálovém zápase s Řeckem. A rozdat si to tenkrát na závěr ještě jednou s Nizozemskem, to mohla být pecka!
autor twitterového účtu Francouzský fotbal
Zápas o třetí místo bych na mistrovství světa s klidem zrušil. Oproti jiným sportům nemá podle mě fotbal příliš silnou tradici udělování medailí: počítá se zisk trofeje, nic jiného. Kromě vítěze zůstane většinou v paměti i poražený finalista, ale na zbytek se rychle zapomene. Proto je mi bližší současný model evropských šampionátů, kde pomyslný bronz patří oběma neúspěšným semifinalistům. Dostat se mezi nejlepší čtyřku na takové akci je koneckonců samo o sobě velký úspěch, tak proč nezůstat u toho.
Kvalita zápasů o třetí místo navíc často není zázračná, protože se potkávají dva unavené a zklamané týmy, pro které není výhra v takovém zápase vyloženě priorita. Když na předminulém turnaji šla hrát o bronz Brazílie, kterou pár dní předtím zdemolovalo Německo, bylo předem jasné, že se žádný extra výkon čekat nedá. Letos by to co se náboje týče mohlo být zajímavější, Chorvatsko i Maroko budou mít motivaci třetí místo urvat, osobně bych ale oba týmy už nechal být. Už jen proto, že si ani jeden nezaslouží končit takový turnaj dvěma porážkami.
sportovní publicista, spoluautor podcastu Kontrapresink
Mám zápasy o bronz rád. Možná i proto, že prvním, který jsem viděl, byl duel mezi Tureckem a Jižní Koreou na MS 2002. Famózní utkání dvou týmů, které dle všech předpokladů vůbec neměly do semifinále postoupit, historický gól po pár sekundách a celkem pět vstřelených branek. Nadchlo mě to.
Proto jsem byl o dva roky později coby malý chlapec zklamaný, že se na Euru o třetí místo nehraje. Vím, že hodně lidí zápasy o bronz nemá rádo. Tvrdí, že fotbal není olympiáda – hledáme vítěze a nic dalšího už není podstatné. Já s tím ale úplně nesouhlasím.
Pokud mistři světa získávají zlato a jejich poražený soupeř stříbro, logicky pak někdo musí získat bronz. A aby byly bronzy dva nebo dokonce žádný, to mi přijde poněkud zvláštní. Mezi třetím a čtvrtým místem je zkrátka rozdíl, to už ve sportu, ale klidně i v jakémkoliv jiném soutěžním klání, přece platí desítky let.
Když Červenka a spol. několikrát skončili na světovém šampionátu čtvrtí, hovořilo se o zklamání a pokračující krizi tuzemského hokeje. Když ale letos zápas o bronz zvládli, zavládla euforie. Lidé se nadšeně radovali v ulicích, čekali na své idoly na letišti, z trenéra Kariho Jalonena byl pomalu národní hrdina. Po deseti letech konečně „placka“.
Princip tří navíc známe i z motorsportu, kde se přitom v drtivé většině případů žádné medaile neudělují. Na podiu po závodě formule 1 i jiných kategorií vidíme tři jezdce, kteří dostanou květinu či malý pohár. Celé ceremonii přitom říkáme stupně vítězů. Etymologie tedy hovoří jasně – „vítězně“ ze závodu vyšli první tři na pásce.
Utkání o bronz navíc může šampionátu přinést zajímavý psychologický prvek. Vidíme na něm, jak jsou ti největší favorité schopni se vypořádat se zklamáním a smutkem. Pokud v semifinále vypadne obří favorit, který si před turnajem myslel jen a pouze na zlato, v tu chvíli se mu na okamžik zhroutí svět. Neuspěli jsme, nesplnili jsme cíl. Bronzový duel je ale možností ukázat psychickou sílu mužstva. Říct si: „Ano, titul už to nebude, ale stále máme o co hrát. Stále můžeme svým fanouškům domů něco přivézt a rozloučit se se šampionátem vítězně.“
Ostatně možná bychom i my na portugalské Euro vzpomínali ještě radostněji, kdyby pro nás skončilo výhrou v dalším parádním souboji s Nizozemskem, než proklatou Dellasovou hlavičkou ve sto páté minutě.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Mohla z toho být vyrovnávací branka v úplném závěru zápasu, místo toho si zkušený chorvatský útočník Ante Budimir uřízl ostudu.
Hvězda Liverpoolu Mohamed Salah jednou dostal otázku, co by poradil sám sobě, kdyby mu bylo znovu dvacet let: „Věnuj se intenzivně mentální přípravě.“ V rozhovoru pro Canal+ Sport tohle téma ještě rozvedl a nechal nahlédnout do své duše a mysli.
Slavia se sama dostává pod tlak, když opakovaně na hřišti ukazuje letargickou tvář. Jaroslav Tvrdík po prohře v Plzni vyslal jasný signál, že takhle to nepůjde.
