Další zázrak se na letošním mistrovství světa v Kataru nakonec nekonal. Maroko ve středu 14. prosince dle očekávání podlehlo Francii a utká se s Chorvatskem „pouze“ o bronzovou medaili. Pro zhruba 55 tisíc marockých fanoušků, kteří zápas sledovali přímo na stadionu v Kataru, a miliony dalších po celém světě, to samozřejmě v ten moment znamenalo obrovské zklamání. Objektivně jde ale stále o značný úspěch.
Maročané se stali v historii vůbec prvním týmem ze všech afrických a zároveň i arabských zemí, kterému se na fotbalovém mistrovství podařilo probojovat až do semifinále. Z tohoto důvodu se jim také dostalo obrovské podpory od fanoušků napříč arabským světem i africkým kontinentem, kteří na tento okamžik musely čekat dlouhých dvaaosmdesát let.
Přestože se marockému národnímu začala větší globální pozornost věnovat právě až na letošním šampionátu, fotbal má v zemi lvů z Atlasu překvapivě dlouhou tradici. Nejoblíbenějším sportem Maročanů byla po staletí spíše jízda na koni, mimochodem stále pěstovaná pro účely propracovaných přehlídek, fotbal se ale rozšířil spolu s evropskými obchodníky a dělníky už na začátku 20. století.
První zaznamenaný fotbalový zápas se uskutečnil v roce 1912 mezi britskými zaměstnanci elektrárenské společnosti z Tangeru a španělskými dělníky z železniční společnosti v nedalekém Tetuánu. Zvláštní oblibu si však tento sport získal mezi kolonisty z Francie, kteří se začali v Maroku ve stejném roce usazovat v souvislosti se vznikem francouzského protektorátu.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
