Kniha Zajícův rok 2027 právě v prodeji

Aniš už domů nezavolá. Příběh dělníka, který se z Kataru vrátil v rakvi

05. prosinec 2022
Sdílejte:
Přípravu na letošní mistrovství v Kataru nepodcenili. Budovat začali už před dvanácti lety a nelitují při tom nejen peněz, ale ani životů. Při výstavbě infrastruktury umřelo několik tisíc zahraničních dělníků. Jednomu z nich teď dáme tvář, byli jsme v Nepálu za jeho rodinou.
Khuili Gurungová má jinou zkušenost. Její 21letý syn se z Kataru nevrátil.Foto: Martin Schibbye, Blankspot

Z hlavy jednadvacetiletého Aniše Gurunga zbyla krvavá kaše. Lebka rozdrcena. Aby hlava aspoň nějak držela pohromadě, omotali ji pevně pruhy bílé látky a lepicí páskou. Od smrtelné dopravní nehody už je to skoro týden, jenže v Kataru je kremace nelegální.

Jako by nestačilo, v jakém stavu je Anišovo tělo, byrokracie na letišti v Káthmándú jeho rodinu zdržuje celý den. Jeho otec Džagan Gurung, sestra Amina a rodinný přítel Lačin se snaží získat tělesnou schránku a dostat ji z haly pro zavazadla. Celý den pendlují tam a zpátky, aby získali správná razítka, nejrůznější dokumenty, úmrtní list a kopie jeho pasu.

Je skoro půlnoc, když se jim konečně podaří převézt Anišovo tělo na vozíku pro zavazadla z letiště do zlatého chrámu Pašupatináth. Seženou dřevo, samozřejmě draho, a vzbudí mnicha, který může provést pohřební rituál.

Pak ale narazí na nový problém. Podle tradice má mnich vložit do úst zesnulého trochu jídla, jenže to není možné. Ve tmě zvoní zvony a nářek rodiny se v ozvěně rozlévá mezi kamenné chrámy na břehu řeky. Dělají, co můžou, aby do zbytků Anišova obličeje vpravili aspoň malé sousto.

Související články

Reprezentace

O krok blíž k olympiádě. Lvíčata vyřadila Turecko a na Euru 2027 si zahrají o Los Angeles

Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.

Historie

Báli jsme se! Hašek, Vízek a Siegl vzpomínají na Sametovou revoluci

Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.

Historie

Nespletli se o dvě nuly? Kolik brali fotbalisté před revolucí a po ní

V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.

Popup se zavře za 8s
Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.

Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty! 

Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.