Mrtví zírají do kamery. Jedna stránka nahoru, jedna dolů, pasové fotografie jsou přicvaknuté nebo přilepené k formuláři společně s otisky prstů, pracovními smlouvami, vízy a úmrtními listy. Hromady dokumentů zabírají v kanceláři Nepálské komise pro zaměstnávání v zahraničí celý stůl.
Rajan Shrestha, který to tady má na starosti, listuje hromádkou pro tento den. Říká, že je těžké vést statistiky a sbírat data. Jediné číslo, za které se může zaručit, je, že když skončil pandemický rok 2020, vrátilo se ze zemí Perského zálivu 1213 lidí v rakvích.
Tři denně.
„Zpočátku jsem měl vdovy a sirotky bez otců v kanceláři každý den. Plakali a měli ztrhané obličeje, na to vás nikdo nepřipraví,“ říká Shrestha. „Dnes děláme všechno digitálně a ty děti už ke mně do kanceláře nechodí. Každý den ale vypisuji rodinám obětí nové šeky a mám pocit velké bolesti. Tak to tady má každý. Když se na mé kolegy podíváte kolem páté odpolední, všichni vypadají smutně.“
Jednou z podmínek pro vyplacení kompenzace ve výši 5000 dolarů je zjištěný důvod smrti. Shrestha a jeho lidé na žádosti černým inkoustem píší: nehoda náklaďáku, rozdrcen ocelovým trámem, roztrhán autem, uškrcen, spadl z desátého patra, mozkový nádor, zabit elektřinou, sebevražda, výbuch, mrtvice, infarkt, sebevražda, dopravní nehoda, selhání srdce, dýchací potíže, srdeční nemoc a pád z vysoké budovy.
V třetiligovém Alavésu vydržel jedenáct zápasů. U španělských mládežnických výběrů pak Luis de la Fuente vychoval hráče, se kterými dobyl Evropu i svět. Španělsku vrátil nebezpečná křídla a na mistrovství světa ukázal, že jeho tým umí vyhrávat i jinak.
Projděte si fotbalový TV program na čtvrtek i další dny tohoto týdne.
Ryanovi Naderimu stačil jediný zápas za české áčko, aby mu padla možnost hrát za Bulharsko nebo Německo. Idrisi Hopimu by přitom ani dva listopadové starty za Česko samy o sobě cestu k chorvatské reprezentaci nezavřely. Jak je to možné? Rozhoduje druh zápasu, věk hráče i počet startů.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
