S Radou to bylo těžké. Chtěl, abych mluvil česky, říká Jorginho, který Duklu vyměnil za Gruzii

Jak se cítíte v Kutaisi?

Je to tu úplně jiné, než na co jsem byl zvyklý. Hrál jsem v Lisabonu za Benfiku, později ve Finsku za Tampere Ilves a naposledy v Praze. Všechno to jsou poměrně velká města a Kutaisi je oproti nim menší a nežije tu tolik lidí. Přišel jsem sem ale kvůli fotbalu, což je pro mě nejdůležitější.

Jaký je největší rozdíl mezi žitím v Praze, a právě v gruzínském Kutaisi?

Je to hlavně o velikosti města. Praha je mnohem větší a je v ní spousta turistů. Co se týče Kutaisi, je to dost historické město a je výrazně menší. Oproti Praze tu mám okolo sebe spoluhráče, kteří mluví portugalsky a volný čas trávíme často spolu.

V Česku jste takový jazykový komfort neměl. Jak jste se s tím v Dukle popasoval?

Jazyk byl problém, protože mnoho lidí v Dukle anglicky nemluvilo, ale i tak jsem si v klubu vytvořil dobré vazby, například s Masimilianem Dodou nebo Jhonhem Mosquerou. Mít takové lidi okolo sebe je pro mě důležité, protože jste v zemi, ve které nikdo nemluví vaším jazykem a nikoho tam neznáte.

Jak celkově vzpomínáte na půl rok strávený v Dukle?

Fotbalově to nejlépe strávený čas nebyl, protože jsem měl určité problémy. Ve fotbale se ale dějí různé věci. Při jedné takové jsem se necítil vůbec dobře a ta se týkala právě jazyka. Po dvou třech zápasech jsem byl nucený mluvit česky, což mi přišlo trochu divné, protože z mého pohledu je angličtina ve fotbale univerzálním jazykem. Neříkám, že každý musí být v angličtině na top úrovni, ale musí znát alespoň základy a ty používat. V Dukle jsem se ale jinak naučil hodně. Bylo to poprvé, co jsem byl v týmu s takovým počtem věkově starších hráčů a mohl jsem se od nich něco naučit. Já často říkám, že člověk není nikdy příliš starý na to, aby se mohl přiučit něco nového jak na hřišti, tak i mimo něj, protože například kultura a všechno ostatní je trochu jiné, než na co může být zvyklý.

Pro většinu cizinců bývá náročné hrát pod vedením trenéra Petra Rady. Byl i k vám hodně přísný?

Upřímně to pro mě bylo dost náročné, ale nejsem tu od toho, abych o trenérovi říkal špatné věci. Nicméně, odehrál jsem prvních pár zápasů a pak mi začal vyčítat věci ohledně jazyka. Já jsem s tím nesouhlasil, protože mluvím anglicky a fotbal hrát umím. Že nemluvím česky, přece neznamená, že ho hrát nemůžu. Bylo pro mě těžké to přijmout. Vím, že trenér má v tomhle zastaralejší zvyky, ale díky tomu jsem se taky dost věcí naučil. Například jak reagovat a zůstat klidný v těžkých momentech, protože, než jsem do Dukly přišel, byl jsem trochu výbušný a tohle aspoň byla jedna z věcí, kterou jsem se mohl přiučit.