Belgický král Letné. Předválečná Sparta měla kanonýra, který dal 300 gólů

Když se dnes řeší zahraniční posily Sparty, létají vzduchem miliony eur. Jenže už před bezmála sto lety přivedli na Letnou cizince, který se stal jedním z nejlepších hráčů v celé historii klubu. Jmenoval se Raymond Braine, pocházel z Belgie a v roce 1930 podepsal se Spartou smlouvu na 1500 korun měsíčně.

Žádné drobné to nebyly. Tehdejší průměrná mzda v Československu činila podle statistik 789 korun, takže belgický kanonýr pobíral téměř její dvojnásobek. V dnešních poměrech by to při přepočtu podle průměrných mezd odpovídalo zhruba 99 tisícům korun měsíčně.

Pražané tehdy ještě netušili, jaký poklad za tuhle cenu získali.

Braine přitom mohl skončit úplně jinde. Ve své vlasti patřil mezi nejlepší střelce, ale dostal se do problémů kvůli pravidlům amatérského fotbalu. Otevřel si totiž kavárnu a jeho podnikání se dostalo do konfliktu s tehdejšími předpisy. Zkoušel štěstí v Anglii, jenže přestup do Claptonu Orient ztroskotal na pracovním povolení. A tak zamířil do Československa.

Na Letné se rychle ukázalo, že Sparta trefila jackpot. Braine nebyl jen obyčejný střelec čekající na přihrávky. Uměl tvořit hru, dirigovat spoluhráče, rozdávat přihrávky a samozřejmě sázet góly. Podle oficiální klubové historie jich za šest let nastřílel 300 ve 281 zápasech. Do této bilance se ovšem počítají i pohárová a přátelská utkání. Podle statistik Klubu ligových kanonýrů zaznamenal v samotné československé lize 120 branek.

Vrchol jeho sparťanské kariéry přišel o rok později.

Sparta tehdy ve Středoevropském poháru, jedné z nejprestižnějších klubových soutěží světa, narazila na slavný Juventus. Po výhře 2:0 a porážce 1:3 musel rozhodnout třetí zápas na neutrální půdě v Basileji. Sparta ho vyhrála 5:1 a Braine nastřílel dva góly. Jeden z nich podle historických vzpomínek dokonce akrobatickými nůžkami. Italský brankář Valinasso ho měl označit za nejlepšího hráče, proti kterému kdy nastoupil. A anglický rozhodčí Fogg údajně prohlásil, že podobného středního útočníka nemá žádný anglický klub.

Ve finále čekal maďarský Ferencváros. Sparta první utkání v Budapešti prohrála 1:2, ale doma před desetitisíci diváků triumfovala 3:0. Braine dal dva góly a na třetí přihrál. Rudí slavili evropskou trofej, Belgičan byl miláčkem publika a do své sbírky během pražského angažmá přidal také dva československé tituly. Vedle fotbalu navíc obchodoval s kávou dováženou z belgického Konga. Zkrátka podnikavá superstar první republiky.

Jenže konec jeho sparťanské kariéry připomínal přestupovou telenovelu. V prosinci 1936 podepsal novou dvouletou smlouvu a odjel na Vánoce domů do Antverp. V lednu se měl vrátit, místo toho ale do Prahy dorazila zpráva o jeho údajné hospitalizaci. Ve skutečnosti začal znovu hrát za domácí Beerschot. Sparta měla platnou smlouvu, Belgičan už však návrat neplánoval. Spor nakonec vyřešila dohoda o odstupném, na které přispěl dokonce belgický fotbalový svaz.

A přesto na Spartu nezanevřel. Když v roce 1972 vzpomínal na své pražské roky, přiznal, že se při prvním příjezdu obával přijetí fanoušků. Ti si ho však okamžitě zamilovali. I po desetiletích se k rudému dresu hlásil: „Jsem Belgičan, ale srdcem a vzpomínkami železný sparťan.“ Hráč, který téměř před sto lety přišel za 1500 korun měsíčně, se stal legendou, jakých český fotbal mnoho nezažil.