Když Češky učily Evropu hrát fotbal. Neuvěřitelný příběh ženské reprezentace

Když proti sobě nastoupily 23. února 1968 ve Viareggiu italské a české fotbalistky, ženský fotbal byl v naprosto jiné situaci než dnes.

V mnoha zemích včetně Anglie nebo Německa byly oficiální ženské zápasy zakázány. A tam, kde nebyly, jako třeba právě v Itálii nebo Československu, tak domácí fotbalové svazy na popud UEFA a FIFA ženský fotbal neuznávaly. Organizoval se tak zespoda, v rámci vlastních struktur.

S tím ostatně souvisel i onen památný zápas mezi Itálií a Československem. Právě vznikající italská ženská fotbalová federace totiž chtěla premiérový mezistátní zápas své reprezentace využít k propagaci vůbec prvního ročníku domácí ligy.

A aby byl výsledný efekt co největší, vybrali si organizátoři nejzvučnějšího a nejsilnějšího soupeře té doby – Československo.

Za normálních okolností by nás tehdy reprezentovaly ženy Slavie Praha, které v letech 1966 až 1970 neprohrály ani jeden soutěžní zápas, ať už doma nebo v zahraničí. V Itálii navíc vzbudily pozdvižení rok předtím, když suverénně vyhrály turnaj Torneo di Riccione.

Vedoucím týmu a trenérem v jedné osobě byl Luděk Brábník, kterého celý sportovní národ zná především jako legendárního komentátora ledního hokeje. Samotný zápas, který se hrál od 18 hodin na skvěle připraveném trávníku, při umělém osvětlení a před dvěma tisícovkami diváků, začal lépe pro Československo. Hana Michlerová dala již v 6. minutě gól. Italky ale záhy dokázaly nejen vyrovnat (v 9. minutě Tanini), ale dokonce dát i vítěznou branku na 2:1 (v 19. minutě Gerwien).

„Italské fotbalistky překonaly československý tým živou a sebevědomou hrou,“ psal v referátu z utkání nadšeně sportovní deník Corriere dello Sport. „Naše hráčky byly lépe připravené, než se očekávalo. Československo překonaly především díky taktice se zabezpečenou zónovou obranou a zapojením dvou až tří útočnic v rychlých kontrech.“

Slavia Praha se pod hlavičkou Československa utkala s italskou reprezentací o rok později, v srpnu 1969. Původně bylo v plánu jedno utkání. Když ale Italky prohrály 0:3, nechtěly to tak nechat být a narychlo se sjednaly dvě odvety. O tehdejší naprosté hegemonii sešívaných svědčí to, že i tyhle zápasy slávistky vyhrály – 4:2 a 5:0!

„Aniž bych chtěl nějak příliš nadsazovat, musím říci, že tu dívčí červenobílý dres hodnotí v superlativech,“ psal pro tehdejší Mladou frontu z Itálie trenér Vilém Marzin. „Kdybych měl brát všechny nabídky našim hráčkám na angažmá vážně, přijedu do Prahy pomalu sám.“

Suverénní výkony slávistek vyděsily italské organizátory natolik, že na listopadové mistrovství Evropy nakonec místo Československa pozvali Francii. Vedle domácí Itálie se turnaje zúčastnily také Dánsko a Anglie.

„Pár dní před odletem jsem si chtěl naši účast znovu potvrdit,“ uvedl tehdy trenér Marzin. „Dostal jsem zápornou odpověď – abychom prý nejezdili, že už je rozlosováno.“

Komerční úspěch mistrovství Evropy nadchne italské organizátory natolik, že se v červenci 1970 rozhodnou uspořádat dokonce mistrovství světa. A tentokrát seberou veškerou odvahu a pozvou i Slavii.

Trenér Marzin ale nechce ponechat nic náhodě, a tak před šampionátem sestaví ve spolupráci se Zdeňkem Hubeným, trenérem týmu Kovo Praha, vůbec náš první reprezentační výběr.

Ale protože se až do roku 1989 hraje česká a slovenská ženská liga odděleně, v nominaci se objeví pouze fotbalistky z Čech. Chybí fotbalistky z Moravy a Slezska, které mají svůj vlastní výběr…

K vůbec prvnímu utkání nastoupí nový výběr 1. května 1970 v Martině proti domácímu Slovensku. Výběr Čech nastoupí v zelených dresech. Jde o odepsané kusy ze skladů ČSTV… Ani utkání nedopadne podle předpokladů, když Slovenky vyhrají 3:0.

Absence tří klíčových hráček ze Slavie (kapitánka Vošická, Dlouhá a Semerádová hrály v ten samý den zápas v Kynšperku nad Ohří) měla na výsledek větší vliv, než se původně čekalo. Druhý den se hraje odveta.

Slávka Vošická sedne na vlak a po celonoční jízdě se ráno hlásí trenérům v Žilině. Na výsledku je to znát – vítězíme 2:1.

„Myslím, že jsme utkání dost podcenili,“ uvedl pro časopis Mladý svět trenér Marzin. „Ani ne tak trenéři jako vedení dívčí kopané v českých zemích. Věci jen uškodilo, že nejelo společné družstvo Čech a Moravy.“