Priskeho nová šichta. Základ má, v zimě musí zvýšit konkurenci

Když přišel dánský trenérský štáb, přibližně celý první půlrok byl věnovaný hledání ideálního systému. Sparta měla zvláštní léto, kdy přivedla několik profilově zajímavých hráčů, kteří byli nadstandardní z hlediska ligy (Zelený, Sadílek, Mejdr). Priske tak měl na mnoha pozicích pracovité hráče s dobrou mentalitou, díky kterým mohl otevřít mnoho herních stylů. Vedle těchto pracantů přišli i další hráči jako Kuchta a Sørensen, kteří jsou podobní svým přístupem. Kromě toho však šlo o hráče, kteří jsou v určitých aspektech skutečně skvělí. Měli něco, co na hřišti potřebujete mít, i za cenu jistých obětí. Tohle nebyl nadstandard, ale elitní ligová kvalita.

Možná, že hledání systému trvalo o něco déle, než se čekalo. Loni však Sparta vstupovala do zimní pauzy s tím, že věděla, co chce hrát. Hned první opravdu ryze Priskeho přestupové období se pak projevilo příchody nového typu hráčů - elitního technika (Kairinen, Laçi, Mabil). Priske očividně viděl, že jeho pracovitému týmu scházejí hráči, kteří dodají výraznou kvalitu na míči a tak si je přivedl. Když se potom podíváme na jarní tým, který vyhrál ligu, můžeme prvních 15 hráčů až překvapivě snadno rozdělit na následující tři kategorie. Naschvál do této patnáctky nezařazuji brankáře a mladé odchovance, u kterých je zařazení složitější.

Hráči s elitními kvalitami:

• Asger Sørensen
• Ladislav Krejčí
• Tomáš Čvančara
• Jan Kuchta

Elitní technici:

• Filip Panák
• Casper Højer
• Kaan Kairinen
• Qazim Laçi
• Lukáš Haraslín
• Awer Mabil

Nadstandardní hráči s užitečným profilem:

• Jaroslav Zelený
• Lukáš Sadílek
• Tomáš Wiesner
• Jan Mejdr
• Martin Minčev

Na začátku jara měl Priske luxus v podobě zápasů jednou týdně a snadného losu. Postavil všechny své klíčové hráče z první kategorie, začal mezi ně zařazovat elitní techniky a zbytek týmu doplnil o hráče třetí kategorie s užitečnými profily. Hráči poslední kategorie přitom byli zařazeni tak, aby byl co nejlépe využit jejich profil a přitom aby doplnili nedokonalý zbytek týmu a učinili jej funkčnější.

Sparta zdaleka nebyla dokonalá. Díky dvěma útočníkům v útočné trojici jí místy chyběla kreativita a kombinace na pravé straně hřiště. Priske to nahradil tím, že hráči dostali spoustu času se sehrát. Souhra a efektivní využití hráčů třetí kategorie pak vyplnily systematické díry. Jako příklady lze uvést Zeleného souhru s Haraslínem, která nahrazovala kreativitu týmu a na pravé straně zase Sadílkova mobilita pomáhala s vyplněním pravého meziprostoru, kde chyběl Čvančara. Wiesner svou komplexností a chováním křídla také do určité míry maskoval tuto díru. Mejdr občas zvýšil obranyschopnost a výškový profil týmu a tak dále.

Zkrátka a dobře hráči třetí kategorie doplnili tým a významně přispěli k zisku titulu. V létě ale přišla změna.

Na podzim byl program velmi odlišný od jara. Spartu čekalo mnohem víc utkání a hlavně mnohem víc náročných zápasů v Evropě. Takových zápasů, které odhalují drobné nedostatky jak taktického, tak individuálního a technického rázu. Na podzim není čas dokonale profilovat, naopak je třeba mít elitní kvalitu a přizpůsobivost.

Sparta různými způsoby přes léto vyplnila všechny pozice, kde na jaře hráli hráči třetí kategorie. Přišli přitom fotbalisté, snadno zařaditelní do prvních dvou kategorií, jako Angel Preciado a Veljko Birmančević. Přes léto se na nový level dostali elitní technici jako Laçi a Panák a místo Højera přišel Matěj Ryneš s elitním centrem.

Hráči třetí kategorie se tak dostali do složité situace. Pro trenéra najednou jsou tak trochu přítěží. Musí totiž kvůli nim upravit hru, aby je mohl využít naplno. Přitom jejich specifické profily už tolik nejsou potřeba, když je základ týmu velmi komplexní a sedí dohromady.

Tuhle část berte s nadsázkou, ale proč bych hrál Sadílka, když Laçi dokáže poslepu otočit hru proti presinku a moje útočná trojice zaútočí tak rychle, že by Sadílek ani nestihl doběhnout do vápna? Proč bych hrál Mejdra, když Preciado skáče jako basketbalista a je lepší technicky než Wiesner. Zelený je sice vysoký, ale Ryneš není žádný trpaslík a klidně budu raději nakopávat jinam, když mi nabídne své skvělé centry a tvorbu hry z hloubky pole. A takto bych mohl pokračovat.

Nejde jen o výše uvedené. Vlastní kvalita Sparty smetla i nové posily, či staronové navrátilce do sestavy. Proč bych hrál Peška, když je Haraslín mnohem lepší mezi řadami a Birma nabíhá za obranu ještě lépe než on? Proč bych hrál Victora Olatunjiho, když se Kuchta naučil hrát zády k bráně o dost lépe, dostává se do mnohem většího počtu šancí a na brejky mám skvělá křídla?

Otázka je teď, co s tím. Možná začnu tím, co by se dít nemělo. To, že má teď Sparta v kádru pár hráčů, kteří jsou horší než základní sestava, rozhodně neznamená, že by se jich měla okamžitě zbavit. Hráči jako Sadílek a Zelený naleznou v mnoha případech využití a jsou to skvělí hráči do kabiny a kádru. Ač je Wiesner problematický, profilově je pořád Preciadovi nejblíž a to i když vezmeme v potaz zbytek ligy. Otázka hostování, či prodeje se nabízí u Peška a Mejdra, Olatunji snad potřebuje jen víc času na adaptaci a pořádnou přípravu v zimě.

Naopak je pravděpodobné, že u Sparty skončily nákupy hráčů, kteří mají zajímavý profil, ale kvalitativně nejsou elitní, nebo k tomu nemají potenciál. Naopak, na Letnou by měli přicházet další komplexní fotbalisté, schopní hrát na nejvyšší dostupné úrovni a to klidně i za cenu toho, že jim bude adaptace trvat delší dobu. Velmi pravděpodobné je to, že mimo hráče s elitním potenciálem (jako byl v létě Michal Ševčík) Sparta nebude příliš nakupovat v lize.

Prakticky jediný hráč, který se vyloženě nabízí mimo top 3 je Vasil Kušej, který však nedává smysl ze střednědobého hlediska. V létě totiž velice pravděpodobně odejde někdo z útočné trojice a Kušej by jistě také příští léto už byl v zahraničí, čímž těžko může sloužit jako náhrada za možný odchod Birmančviće, či Haraslína.

Smysl také nedává pořídit do zálohy dalšího hráče z ligy, který je před či na jeho vrcholu, u kterého příští sezonu Sparta zjiští, že nestačí na evropskou úroveň. Naopak klub z Letné musí jít cestou Laçiho a koupit hráče, který na podzim bude právě s Albáncem a Kairinenem bojovat o místo v základu. Spartě by se rovněž hodila desítka. Místo nabízejícího se Christiána Frýdka by však bylo rozumné sehnat ještě komplexnějšího fotbalistu.

Opět je třeba upřesnit některé věci. Tenhle text nenaznačuje, že Sparta nemá hledat to, co jí profilově chybí. Jen to, že už nestačí, aby hráč profilově splňoval požadavky. Musí být buďto v něčem opravdu výjimečný, nebo elitní technicky a přizpůsobivý na víc pozicích.

Dobrá cesta, jak doplnit stávající kádr je třeba hledat hráče, kteří zahrají víc pozic. Rarášek in the middle ve stylu Christose Zafeirise či Martina Baturiny z Dinama Záhřeb by Spartě mohl vytrhnout trn z paty jak v záloze, tak jako backup do útočné trojic, či pod dva hroťáky. Hybrid mezi levým stoperem a levým bekem na vyšší technické a celkově kvalitativní úrovni než Zelený se potom nabízí jako budoucí náhrada za Krejčího a třeba i levého beka. A takto bychom mohli pokračovat. Důležité je hlavně dál zvyšovat nároky a to především ty technické.

Sečteno podtrženo. Sparta už nestaví systém, ani perfektně vyladěnou základní jedenáctku. Teď jí začíná kráčet spíš o nástupnictví v rámci střednědobého plánu, o vytvoření opravdové konkurence pro hráče základní sestavy a další zvyšování kvality.

Text původně vyšel na autorově účtu na sociální síti X.