Když projíždím branou Strahovského stadionu, uvnitř kterého stojí moderní tréninkové centrum fotbalové Sparty, dýchá na mě nostalgie a cítím pýchu, co na kopci nad Prahou dokázaly předchozí generace postavit. Zároveň se ale nevědomky trochu přikrčím. Bojím se, aby to na mě všechno nespadlo.
Ten samý pocit zažívali posledních devět let fanoušci klubu, který tady trénuje. Nejúspěšnějšího českého fotbalového klubu – jenže historicky, ne aktuálně. Počet titulů se zasekl na čísle 36… Nezbývalo, než vzpomínat a doufat, že za rok to bude lepší.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
