Změnit se? Jen o procenta. Janotka o náročnosti, Sigmě i námluvách s Jerevanem

Do kavárny v centru Olomouce dorazí v elegantním tmavém obleku. Je to už půl roku, co skončil na lavičce místní Sigmy, se kterou toho ve své úvodní trenérské ligové štaci dokázal za dva roky požehnaně. Sotva o tom snil: výhra Mol Cupu s týmem plným odchovanců, umístění v elitní šestce a v Konferenční lize osmifinále. Ve svém prvním rozhovoru pro psaná média od vyhazovu z Androva stadionu otevřeně hodinu vypráví také o vztazích, naivitě, poučení, nálepce psa nebo o tučňákovi v lidském těle v Jerevanu.

Jak nakládáte s volným časem?

Když vypadnete z té bubliny, ve které jste jel nonstop, z devadesáti devíti procent jste řešil jen fotbal a opomíjel okolí, kamarády, známé, do jisté míry zanedbával rodinu, tak je to vlastně příjemné období, i když mi dennodenní proces s týmem chybí. Mám prostor věnovat se rodině. Mladší dceru jsem naučil bruslit na kolečkových bruslích. Kdybych byl v práci, tak bych s ní nemohl trávit tolik času a po odpoledních chodit ven. Dělám si také harmonogram fotbalů, které chci vidět naživo a které v televizi.

Jak jinak.

Hledám inspiraci ohledně stylů, způsobů hry, chodím na angličtinu. Mám prostor se rozvíjet, snažím se být připraven na nové angažmá.

Stihl jste i stáž?

Byli jsme v Norimberku, kde je hlavní trenér Miroslav Klose. Zprostředkoval nám to na týden Tomáš Galásek. Bylo to obohacující. Je to na Německo relativně skromný klub s obrovskou fanouškovskou základnou, fanatickou. Jejich přezdívka je Der Club. Nádherné tréninkové centrum, devět hřišť včetně umělek a vyhřívaných ploch. Krásná nová dvoupatrová budova, ve které měli všechno. Od jednoho vchodu zleva doprava jste si jednou chodbou prošel špinavé kabiny, čisté kabiny, fyzio, regeneraci, posilovnu, jídelnu. Vše v přízemí. A nad tím kanceláře. Bomba. Inspirace pro nás. Nebylo to nic nerealizovatelného pro Česko. Nic megalomanského.

Kam vás pustil Miroslav Klose?

Dovnitř zázemí tréninkového centra i přímo k hrací ploše, to bylo super. Viděli jsme celý tréninkový proces. Jsou na čele ve druhé bundeslize, hrají velice dobře, rozdílovým hráčem je Mohamed Zoma. Snaží se dávat prostor hráčům z akademie a nekupovat za velké peníze.

Zaujalo vás nějaké tréninkové cvičení?

Klasický týdenní program je takový, že máte match day, zápas, regenerační nebo zátěžový trénink a pak až volno. Líbí se mi, že tréninkový týden po volnu už často začíná malými hrami. Dvacet let zpátky bychom si nikdo nedokázali představit, že bychom to takto odpálili. Dnes už je to běžné. V Norimberku bylo zajímavé, že měli dopolední trénink udělaný jako adaptační. Aktivace, nějaké zábavné hry. A až odpoledne vletěli do zátěžového tréninku. To bylo inspirativní. Už jen výjimky trénují dvoufázově.

Měl Klose, někdejší střelec Bayernu, vyvážené tréninky na defenzivu a ofenzivu?

Ano, hodně na míči, všechno herní formou.

Je z vás expert České televize. Jak vás baví studia a analýzy reprezentace?

Cítím se tam dobře, přirozeně a baví mě debatovat, říkat postřehy. Mám čas si udělat přípravu, zjišťuji si informace, abych měl přehled, podívám se na to, jakým stylem týmy hrají. I pro můj rozvoj je to skvělé.

Co vám posledních šest měsíců ukázalo o vás? Poprvé v trenérské kariéře poznáváte, jaké to je přijít o práci, kterou milujete.

Je to období rekapitulace. Zanalyzoval jsem si, jak jsme hráli, jak se posouval náš způsob hry. Vždycky jsme se snažili přizpůsobovat způsob hry hráčům. Hodně jsme řešili efektivitu. S příchodem kvalitnějších hráčů zejména ze zahraničí se způsob hry posouval i do kvality na míči. Problém byl, že se zlepšený herní projev nepotkal později na jaře s výsledky v lize. V zápasech s Karvinou, Mladou Boleslaví a v Pardubicích jsme měli výrazně větší držení míče, výrazně větší počet očekávaných gólů, vytvořených šancí. V těchto posledních třech utkáních jsme hráli velice dobře do ofenzivy.

Ale zradila vás defenziva.

Ano. Pro fanoušky je optika někdy zkreslená výsledkem, anebo zaškatulkováním, ale celý realizační tým posun viděl. Vím, že jsme šli dobrým směrem. Analyzoval jsem si, jaké jsem dělal chyby, abych se z nich ponaučil a vyvaroval se jich do budoucího angažmá, ať už co se týče fungování realizačního týmu, anebo kádru.

Sigmu jste dostal do šestky, vyhráli jste Mol Cup a postoupili do osmifinále Konferenční ligy, to jsou skvělé úspěchy. Ale ve druhé sezoně se vám ji nepodařilo usadit v mistrovské skupině. Rozhodovaly právě ty tři zmíněné zápasy, abyste mohl na vaší cestě pokračovat?

Ty tři výsledky byly zlom, že jsme nenaplnili očekávání nejen fanoušků namlsaných z minulého roku. První sezonu jsme přestřelili možná i to, na co jsme papírově měli. Byla to euforická sezona, luxusní, nezapomenutelná. Porazili jsme všechny týmy z top čtyřky - Spartu, Slavii, Plzeň, Baník. Všichni si prošli těmi zážitky, úspěchy a najednou jsme ze šestky v lize vypadli. To tady nebudou poháry? My jsme jeli do Lausanne, Mohuče, jak to, že to nebude? Jak to, že nejsme v šestce? V ten moment došlo k obrovskému zklamání všech. Ale nerozporuji, že jsme měli výrazná zaváhání - vypadnutí z Mol Cupu s Novými Sady, pětka ve Zlíně, prohra na Gibraltaru.

Vše, co popisujete, zní jako kupa zkušeností pro trenéra, který začíná. Neměl jste pocit, že zažíváte dvě různá angažmá v jednom, že po low cost týmu s odchovanci pak s bohatým majitelem Sigma vyrostla přes noc?

Stoprocentně. Za dva roky se mi naakumulovalo takové množství zážitků a zkušeností, které ani některý trenér nezažije. Změna veškerého přístupu, dění kolem klubu, ambicí, financí, to bylo nebe a dudy. Vše mělo své výhody i nevýhody.

Povídejte.

Když tu první část nazveme low costem, byla hodně dělaná srdcem, vztahově, z lásky k fotbalu, klubu. Všichni lidi drželi při sobě, cítil jsem to tak. Příchod nového majitele kvituji, protože Sigma si zaslouží být nahoře, je to obrovská značka a přeji jí, jen aby vzkvétala. První rok bych nazval překlenovací, pestrý. Perfektní zkušenost. Bylo to postupné. Přišli Beran s Ghalim. V kabině se mísily platové rozdíly versus přínos za ty peníze pro tým. S tím vším si musíte poradit. Mísí se český naturel a zahraniční hráči. Přecházíte do angličtiny, musíte vytvořit chemii. Sigma potřebovala rok, kterým si prošla, aby si to sedlo a teď už se postupně zdokonaluje.

Myslíte, že až čas docení pohárový triumf nad Spartou se šesti odchovanci v základní sestavě a sedmým střídajícím? V nové Sigmě má místo v jedenáctce z odchovanců už jen brankář Koutný, i to dokumentuje celou transformaci klubu během roku.

Jako trenér jsem prošel mládežnickými kategoriemi a strašně mě těšila reakce lidí, kteří ty hráče měli v mládeži, jak kvitovali cestu pro mladé kluky. Rodiče byli hrdí, že mají syny v Sigmě, protože viděli, že se oproti jiným českým špičkovým klubům mohou prosadit v áčku. Dneska už jde Sigma jiným směrem a myslím, že s těmi ambicemi nevyhnutelným, protože aktuálně mládež není schopná produkovat tak kvalitní hráče, aby byli konkurenceschopní pro top čtverku, kam Sigma jednoznačně cílí.

Konec romantismu i sigmáckého DNA postaveného na řadě vychovaných reprezentantů?

Sigma z tohoto pohledu ztrácí DNA, to vidíme, nemá cenu si nic nalhávat. Mění se rétorika nejen v Sigmě. Už se neptáte, kolik máte odchovanců v týmu, ale kolik máte českých hráčů. Jenže pokud klub nevidí české hráče s potřebnou kvalitou, tak holt je nucený se obrátit na zahraniční trh. Je to volba každého. Pokud vaši konkurenti touto cestou jdou, nejste schopni každý rok posouvat odchovance do áčka a zároveň držet s nimi krok. Ta sezona byla co do počtu odchovanců v sestavě výjimečná. Obávám se, že i na dlouhou dobu poslední. Nedovedu si představit klub, který by byl schopný tohle dokázat.

Jak dlouho vám trvalo přijmout rozhodnutí o vašem odvolání ve chvíli, kdy jste byli v prostřední skupině?

Ale pořád s dosažitelným cílem na šestku... Nemá cenu to někomu vyčítat. Předpokládám, že to rozhodl Ondřej Navrátil, předseda klubu, který na to má právo.

I když prohlásil, že sezonu určitě dokončíte, že důvěru a čas máte?

To se stává. I on uznal, že to byla nezkušenost manažera ve fotbale, ve kterém nemůžete nic do budoucna veřejně garantovat. Fotbal je tak dynamický, že se může cokoli změnit ze dne na den. Vždy jsem ale u něj věděl, na čem jsem. Mám s ním naprosto korektní, profesionální vztah, nic mu nezazlívám. Když nad tím přemýšlím a dostávám nové informace, tak mě mrzí úplně jiné věci, ale vyhazov patří k fotbalu.

Jaké věci vás mrzí? Na veřejnost prosakovaly zprávy o vaší až příliš velké náročnosti na okolí, tým, asistenty nebo další zaměstnance. Byl to důvod vašeho odchodu?

Určitě to byl jeden z faktorů, ale jsem takový. Můžu potvrdit, že jsem náročný na své okolí, realizační tým, hráče, z pohledu profesionálního nastavení na hřišti, ale i před a po tréninku. Celkově na režim. Jsem náročný na zaměstnance klubu, aby vytvořili správné pracovní podmínky pro tréninkový proces a organizační věci. Jsem přesvědčen, že s většinou zaměstnanců mám vřelé vztahy, ať jsou to vrátní, uklízečky nebo v PR. Nechci na nikoho zapomenout. Vytvořili jsme si mezi sebou vazbu. Svědomí mám čisté. Ale jo, náročnost mě doběhla.

V čem tedy?

Jak jsme dostávali góly, viděl jsem, že tým se transformoval do větší fotbalovosti, kvality a už jsem místy necítil tu míru nechutnosti, která nás zdobila. Spoléhali jsme se, že to uhrajeme fotbalově a fotbal nás nebolel tak, jak by měl. Na to jsem poukazoval. Byl jsem pak v rámci rozboru jeden z mála v realizáku, který dokázal být tvrdý. Potřeboval jsem větší servis od asistentů, aby za mě udělali taky černou práci.

Byl moment, kdy jste od vedení dostal zpětnou vazbu: Tohle už je přes čáru, tady radši uber?

Nějakou zásadní zpětnou vazbu nebo pomoc od sportovního ředitele pana Hapala jsem v tomto ohledu ani jednou nedostal. Nicméně jsem si vědom toho, že tu největší zodpovědnost jsem nesl já.

Teď máte auru trenérského rasa, což vám může škodit při získání dalšího angažmá v lize. Souhlasíte?

Vnímám, že můžu být brán jako větší pes. Mám dvě roviny. Když se pracuje, tak se má pracovat na sto procent. A zase ve chvíli, kdy jde fotbal stranou, dokáži vytvořit prostředí, aby se všichni cítili dobře. Atmosféra je hodně daná výsledky. Jste v konkurenčním prostředí.

Do jaké míry se musíte změnit vy jako trenér v té náročnosti a do jaké míry kluby, které chtějí být na špici jako Olomouc?

Balanc je potřeba. Vždy jsem chtěl dostat z hráčů maximum. Myslím, že kdybych takhle nefungoval, kdybych tolik netlačil na pilu, tak jsme zkrátka nedosáhli toho, čeho jsme dosáhli. Dokázali jsme jít na hranu potenciálu hráčů. Proto jsme vyhráli pohár, byli v šestce, dostali se do osmifinále Konferenční ligy, posunuli výkonnost a cenovku tolika hráčům. Zážitky mi zůstanou v srdci víc než nepovedené věci v hlavě.

To otřepané spojení zaznívá prakticky s každým koncem trenéra přes Václava Jílka po Martina Hyského, ale i tak se na to zeptám: Ztratil jste kabinu?

Nejsem schopný to posoudit. Jsou hráči, kteří za vámi jdou a pak ti, kteří ztratí vaši důvěru. Nemyslím si to, protože tým fungoval velice dobře. Nikdy jsme neměli problém s tréninkovým procesem. Zápasy chtěli všichni hráči vyhrávat. Byl bych strašně opatrný tohle říkat nejen o mně, ale o komkoli. S někým máte lepší vztah, s někým horší. Nejen fotbalově i lidsky. Někdo přijme kritiku, někdo ne. Je možné, že vztah s některými hráči se mohl přejíst. Někdo tohle zase neřeší a není nevděčný.

Budete na příští štaci v tomto ohledu jiným trenérem, ponaučenějším?

Určitě budu jiný, ale jen procentuálně. Člověk není schopný se dlouhodobě přetvařovat. I kdybyste si chtěl hrát na někoho jiného, jak dlouho to vydržíte? Váš charakter se projeví. Nemám to postavené tak, že bych chtěl být úplný kámoš s hráči. V tréninkovém procesu z náročnosti a principů nejde slevit, doběhlo by vás to. Ale v některých věcech nebudu tak radikální. Obklopím se upřímnějšími lidmi. Nebudu tak naivní. Je to pro mě perfektní ponaučení z lidské stránky.

Životní škola?

Draze zaplacená, ale nejsem typ, co brečí nad rozlitým mlékem i přesto, že některé věci mě strašně zklamaly.

Naznačil jste, že se poučíte i při výběru realizačního týmu. Neuškodilo vám, že jste jako začínající trenér neměl vedle sebe zkušenějšího kolegu, anebo i zahraniční experty jako má Pavel Hapal po svém boku na lavičce Sigmy teď, že i vás by to posouvalo?

Nechci nikomu křivdit, ale je to tak. Vybral jsem si je, celou dobu jsem za nimi vždy stál, i když jsem dostal ten večer po Pardubicích výpověď. Jasně jsem řekl, že stojím za všemi členy realizáku. Nevyčítám si, že jsem oslovil lidi, které jsem oslovil.

Měl jste nějaký rozpočet.

Ono taky není jednoduché sehnat ty lidi. Chtěl jsem pracovat na prvním místě s těmi, se kterými se cítím dobře lidsky, charakterově a s novými lidmi, aby se to okysličilo. Mandát jsem dostal od pana Mináře. Chtěl jsem realizák doplnit o další silné členy. Udělal jsem chybu, že jsem na tom víc netrval. Jsem přesvědčený, že by to týmu strašně pomohlo.

Když přišel Pavel Hapal na pozici generálního sportovního manažera, sigmácká ikona s velkou trenérskou kariérou, tušil jste, že to může být začátek vašeho konce, že trenéra to bude vždy tíhnout k hřišti?

Vím, že se o tom hodně psalo a mluvilo. Upřímně, neměl jsem vůbec žádné obavy ani náznaky, že by to tak mělo někdy dopadnout. Navíc několikrát jsem od Pavla Hapala slyšel, že tam není od toho, aby trénoval a aby mě nahradil. Neměl jsem důvod mu nevěřit. Když jsem se ale s odstupem času dozvěděl, jak se choval, a že se mnou nebyl na jedné lodi, tak se pak vlastně nemůžu divit, že je aktuálně na střídačce.