Fenomén Trpišovský. Našli v Edenu svého Fergusona?

Leden 2018. Oficiální představení trenéra Jindřicha Trpišovského ve Slavii. Transfer na trase Liberec–Praha na úkor trenéra Jaroslava Šilhavého a jeho týmu se mohl leckoho překvapit nebo na něj působit ukvapeným dojmem. Mnozí to jistě bossovi Jaroslavu Tvrdíkovi hodně vyčítali. Po pěti a půl sezoně můžeme s jistotou říct, že tah Trpišovským se Tvrdíkovi rozhodně vyplatil.

Nejsou to jen sportovní přínos a úspěchy na evropské scéně, budování značky Slavie nebo stabilizace rozpočtu díky prodeji a výchově hráčů, které jsou z pohledu dlouhodobého fungování klubu naprosto stěžejní. Hlavní je pozitivní dopad na celý český fotbal. Možná i proto by přirovnání k legendě Manchesteru United, tedy k siru Alexi Fergusonovi nemuselo být utopistické.

Slavia musí prodávat a Trpišovský to ví

Kolář – Frydrych, Kúdela, Deli, Sýkora – Ngadeu – Mingazov, Hušbauer, Bucha, Zmrhal – Škoda. Tak vypadala první sestava při zápase v Jihlavě. Dnes z tehdejší základní jedenáctky najdeme v kádru Slavie jen Ondřeje Koláře. Z tohoto výběru, který dle fotbalových předpokladů absolutně nezapadá do trenérské ideologie Jindřicha Trpišovského a který mu de facto „zbyl“ po předchozí éře, dokázal trenérský tým prodat dva hráče do belgické ligy (Deli, Ngadeu) a Jaromíra Zmrhala do italské Brescie. Celková částka za tyto tři transfery činí 8,5 milionu eur, v přepočtu tedy víc než 210 milionů korun. Peníze ale nechme stranou. Ukazuje to na jednu daleko důležitější věc – schopnost trenérského týmu z Edenu tzv. „udělat“ hráče pro evropský fotbal.

Trpišovský si tímto přístupem zároveň tak trochu komplikuje práci. Každý rok ze slávistického kádru odchází dva až tři stěžejní hráči (Souček, Coufal, Bah, Zmrhal, Deli, Stanciu, Samek, Sima atd). Trenér tedy počítá s tím, že tým, který před každou sezonou staví a doplňuje, nebude dlouho hrát ve stejném složení. To by bylo moc jednoduché, ale hlavně by tento „jednoduchý“ model nebyl přínosný pro tuzemský fotbal. Reprezentace potřebuje hráče z top lig – Premier League, Serie A, La Ligy. Proč? Formuje to obraz i kvalitu českého fotbalu.

Dostat z hráčů to nejlepší a poslat je do světa, kde dokážou uspět. To je nepochybně skvělá vizitka, ale především přesah a nadstavba trenéra Trpišovského oproti ostatním českým lodivodům. Z mého pohledu Jindřich Trpišovský jako jediný u nás díky komplexnímu myšlení ve prospěch klubu a českého fotbalu obecně svou prací dávno přesáhl svoji pozici.

V Anglii slovo trenér právě z těchto důvodů nepoužívají. Manažeři jako Jürgen Klopp nebo Mikel Arteta vedou koncepční prací A-tým jako celek a právě v tomhle se jim Trpišovský přibližuje a posouvá tím naši nejvyšší soutěž dopředu. Slavia v Trpišovském našla zlato a nedávné tříleté prodloužení smlouvy dává v jeho případě jednoznačně smysl. Sportovní úspěch, finanční přínos díky práci s hráči a následnému prodeji a s tím spojená investice do mládeže jsou aspekty, které značce Slavia dávají nový rozměr a pod kterými je rodák z Prahy podepsán tučným písmem. Navíc tím, a budu se opakovat, aby to došlo opravdu všem, neskutečně posouvá českou ligu a celý náš fotbal.

Zahraničí? Jazyky nejsou téma

Saúdská Arábie, Turecko nebo reprezentace. Nejen tyto nabídky přistály na stole vedení Slavie za dobu působení Trpišovského ve Vršovicích. Zajímavé destinace ani několikanásobné platové ohodnocení však trenéra a jeho tým nepřesvědčily. Proč? Zlí jazykové považují za hlavní důvod Trpišovského špatnou znalost jazyků. Já si dovolím zásadně nesouhlasit už jen z toho důvodu, že Trpišovský ve Slavii pracuje se zahraničními hráči dennodenně a stejně tomu bylo i v jeho předchozích angažmá. Dělat z pana trenéra „hlupáčka“, který nejde ven, protože neumí jazyk, je krátkozraké a značí spíš nepochopení jeho filozofie.

Z mého pohledu je pro zaměstnance v jakémkoliv sektoru nejdůležitější prostředí, ve kterém pracuje. A důvěra zaměstnavatele. Trpišovský ve Slavii jednoznačně důvěru má. Práce v jeho trenérském týmu a ve Slavii ho naplňuje a atmosféra společně s vizí, kterou vytváří on a lidé v klubu, mu očividně vyhovují. Dalším faktorem, který ovšem může být jen mou spekulací, je jeho nastavení v hlavě a do jisté míry zodpovědnost za posouvání českého fotbalu vpřed. Pro mě je Jindřich Trpišovský český fotbalový patriot.

Shrňme si to: je v jednom ze dvou největších českých klubů, má tedy možnost pracovat s nejlepšími mladými hráči a má chuť z nich dostat to nejlepší, pomoct jim v případném posunu do kvalitnějších fotbalových vod a potenciálně tak zkvalitnit reprezentační výběr. Kéž by takovou mentalitu mělo víc našich trenérů! Lize i reprezentaci by to prospělo.

Český Ferguson? Nebo snad Wenger?

Před nedávnem, při prodlužování Trpišovského smlouvy, na adresu kouče červenobílých z úst předsedy představenstva Jaroslava Tvrdíka zaznělo přirovnání k legendárnímu manažerovi Manchesteru United siru Alexi Fergusonovi. Přehnané? Zatím možná ano. Ovšem nástup Fergusona ke kormidlu „rudých ďáblů“ nebyl tak oslnivý jako nástup Trpišovského trenérského štábu.

Z prvních pěti kompletních sezon na lavičce United v nejvyšší anglické soutěži, tehdy ještě zvané First Division, z toho bylo přinejlepším druhé místo. Zato Trpišovský v prvních pěti sezonách dokázal třikrát dosáhnout na mistrovský titul. Proto se mi nabízí srovnání s jinou legendou anglického fotbalu a především londýnského Arsenalu Arsenem Wengerem. Požádal jsem o pomoc svého přítele žijícího v Londýně Alexe, aby mi nastínil Wengerův vliv na anglický fotbal, a byl jsem až překvapen, do jaké míry se shoduje s vlivem Trpišovského na české fotbalové prostředí.

„Wenger podle mého názoru transformoval britský fotbal. Do Anglie přišel v roce 1996 a totálně změnil pojetí hráčů ohledně výživy, tréninku a stylu hry, který byl kreativní, jako by na hřišti běhalo jedenáct umělců. Navíc v obrovské intenzitě,“ vysvětlil mi Alex.

Ano, dnes fotbalu vládnou datové analýzy a fyzická a rychlostní připravenost, a tudíž nemůžeme srovnávat herní projev Slavie posledních let s projevem Arsenalu na přelomu tisíciletí, ale vliv na ostatní české trenéry, a tím pádem i proměna české nejvyšší soutěže jsou po pěti a půl letech Trpišovského ve Slavii neoddiskutovatelné.