Nový trenér, nové vedení, staré problémy. Překvapí Slavia Tottenham na stadionu, kde se vyhrává?

Harry Kane, nejlepší střelec v historii klubu. Hugo Lloris, legendární gólman a skoro dekádu sloužící kapitán. Son Heung-min, miláček fanoušků s více než 450 starty v bílomodrém dresu. Lucas Moura, hrdina historické noci v Amsterdamu. Nebo Eric Dier, skoro deset let pevná součást obranné linie.

Velká jména navždy spojená s Tottenhamem Hotspur. A zároveň jména, která během posledních dvou let opustila jeho kádr. Stálice, bez kterých si dlouho nešlo soupisku Spurs ani představit, už působí na nových adresách, od Mnichova po Los Angeles. Jejich odchody krátce po sobě by samy o sobě bohatě stačily na potvrzení konce jedné velké kapitoly.

Ta opravdová tečka za ní ale přišla až letos v září. Kane nebo Lloris byli symbolem Tottenhamu na hřišti. Daniel Levy mimo něj. Žádný klubový předseda v současné Premier League nevydržel ve funkci tak dlouho jako 63letý rodák z Essexu. Konkrétně dlouhých 24 let. Kritika jeho tahů v posledních měsících sílila, jedno ale nemohl popřít ani jeho nejzarytější odpůrce: s koncem Levyho skončila i celá éra.

Jaká bude ta nová, to ukáží příští sezony. Cíle pro tu současnou? Po dění posledních týdnů možná bude stačit, pokud Spurs dohrají ročník se stejným trenérem, s jakým ji začali. Že to není samozřejmost, o tom by José Mourinho nebo Antonio Conte mohli vyprávět. Zápas se Slavií možná napoví, jestli se Thomas Frank zařadí mezi ně. Jen výhra dá totiž zapomenout na trápení z posledních zápasů, které tak moc připomnělo hrůzy loňské sezony.

Poloplná sezona

Potřebovali ji jako sůl. Pod čím dál větším tlakem žijící trenér Thomas Frank. Na první gól čekající drahá posila Xavi Simons. Kritizovaný a vlastními fanoušky vybučený gólman Guglielmo Vicario. A s nimi celý Tottenham. Sobotní výhra proti Brentfordu (2:0) dorazila na sever Londýna jako dlouho očekávaná a několikrát ztracená zásilka.

Proti klubu, kterému v létě přetáhli svého současného trenéra, předvedli Spurs jeden z nejlepších výkonů v sezoně. Dominovali od začátku do konce a výhru si jednoznačně zasloužili. Někdo by možná namítnul, že na domácím hřišti by to přece měla být když ne samozřejmost, tak alespoň povinnost. V případě současného Tottenhamu ale platí, že řeči o pevnosti, nedobytné tvrzi nebo domácím kotli jsou čistě a jen klišé. Výhra proti Brentfordu byla teprve čtvrtá z posledních 22 ligových zápasů na Tottenham Hotspur Stadium.