Nový trenér, nové vedení, staré problémy. Překvapí Slavia Tottenham na stadionu, kde se vyhrává?
Harry Kane, nejlepší střelec v historii klubu. Hugo Lloris, legendární gólman a skoro dekádu sloužící kapitán. Son Heung-min, miláček fanoušků s více než 450 starty v bílomodrém dresu. Lucas Moura, hrdina historické noci v Amsterdamu. Nebo Eric Dier, skoro deset let pevná součást obranné linie.
Velká jména navždy spojená s Tottenhamem Hotspur. A zároveň jména, která během posledních dvou let opustila jeho kádr. Stálice, bez kterých si dlouho nešlo soupisku Spurs ani představit, už působí na nových adresách, od Mnichova po Los Angeles. Jejich odchody krátce po sobě by samy o sobě bohatě stačily na potvrzení konce jedné velké kapitoly.
Ta opravdová tečka za ní ale přišla až letos v září. Kane nebo Lloris byli symbolem Tottenhamu na hřišti. Daniel Levy mimo něj. Žádný klubový předseda v současné Premier League nevydržel ve funkci tak dlouho jako 63letý rodák z Essexu. Konkrétně dlouhých 24 let. Kritika jeho tahů v posledních měsících sílila, jedno ale nemohl popřít ani jeho nejzarytější odpůrce: s koncem Levyho skončila i celá éra.
Jaká bude ta nová, to ukáží příští sezony. Cíle pro tu současnou? Po dění posledních týdnů možná bude stačit, pokud Spurs dohrají ročník se stejným trenérem, s jakým ji začali. Že to není samozřejmost, o tom by José Mourinho nebo Antonio Conte mohli vyprávět. Zápas se Slavií možná napoví, jestli se Thomas Frank zařadí mezi ně. Jen výhra dá totiž zapomenout na trápení z posledních zápasů, které tak moc připomnělo hrůzy loňské sezony.
Poloplná sezona
Potřebovali ji jako sůl. Pod čím dál větším tlakem žijící trenér Thomas Frank. Na první gól čekající drahá posila Xavi Simons. Kritizovaný a vlastními fanoušky vybučený gólman Guglielmo Vicario. A s nimi celý Tottenham. Sobotní výhra proti Brentfordu (2:0) dorazila na sever Londýna jako dlouho očekávaná a několikrát ztracená zásilka.
Proti klubu, kterému v létě přetáhli svého současného trenéra, předvedli Spurs jeden z nejlepších výkonů v sezoně. Dominovali od začátku do konce a výhru si jednoznačně zasloužili. Někdo by možná namítnul, že na domácím hřišti by to přece měla být když ne samozřejmost, tak alespoň povinnost. V případě současného Tottenhamu ale platí, že řeči o pevnosti, nedobytné tvrzi nebo domácím kotli jsou čistě a jen klišé. Výhra proti Brentfordu byla teprve čtvrtá z posledních 22 ligových zápasů na Tottenham Hotspur Stadium.
Naši parťáci
Ne že by to jinde bylo v posledních týdnech výrazně lepší. Zatímco úvod do sezony Spurs vyšel a na konci října jim po devíti odehraných kolech patřilo solidní třetí místo, série bídných výsledků je rychle poslala o patro níž. Porážka s Chelsea po zoufalém výkonu dopředu, který nejlépe shrnuje 0,05 očekávaných gólů (xG). Remíza s Manchesterem United po divokém závěru, kde Tottenham otočil zápas jen proto, aby v 90+6. minutě hostující De Ligt vyrovnal na 2:2. Nebo derby s Arsenalem.
V lize Spurs rivala neporazili už tři a půl roku. Alespoň bod uhráli naposled v září 2023. Obě šňůry se po nedávném zápas na Emirates zase o něco protáhnou. Arsenal dominoval na všech frontách, Kohouty smetl 4:1 a povolil jim jen nicotných 0,07 xG. Trenér Thomas Frank, jehož sázka na formaci 5-4-1 se těžce nevyplatila, se po zápase mohl fanouškům jen omluvit. Stejně jako hráči. „Nebojovali jsme jako tým,“ uznal gólman Vicario.
Ti stejní fanoušci, kterým se Vicario omlouval, na něj o pár dnů později bučeli. Kamikadze výběhem, po kterém Harry Wilson z autové čáry zakroutil míč do prázdné branky, přispěl italský brankář k domácí porážce s Fulhamem. Spurs po ní v tabulce spadli až na dvanácté místo.
Bídný listopad, během kterého Tottenham nevyhrál ani jeden ligový zápas, musel ve většině fanoušků probudit PTSD z loňské sezony. Nezapomenutelné sezony, dalo by se říct. Když před jejím začátkem trenér Ange Postecoglou hlásil, že „ve druhém roce obvykle vyhrávám trofeje“, dalo se nad tím vzhledem k historické úspěšnosti Spurs jen pousmát. Angeball ale nakonec doručil a triumfem v Evropské lize zařídil Tottenhamu první velkou trofej od ročníku 2007/08, kdy Kohouti získali Ligový pohár. Na evropské scéně to byl první úspěch od vítězství v Poháru UEFA v 80. letech.
Související články
Nedopsaný sen. Brazilský zázrak zemřel těsně před zlatým MS 1994
Brazilský titul z roku 1994 patří Romáriovi, Bebetovi, Dungovi, Taffarelovi, a také Ayrtonu Sennovi. Jenže jen pár týdnů před začátkem šampionátu zemřel ještě jeden muž, který mohl být jeho součástí. Dener Augusto de Sousa, kterého Brazílie viděla jako další velké zjevení.
Fotbal v televizi: MS je za dveřmi. Projděte si kompletní program na tento týden
Než to ve čtvrtek večer vypukne, můžete se podívat ještě na poslední přípravné zápasy Anglie nebo Francie. O své MS v úterý hrají i ženy. A od čtvrtka už to začne a hned jako druzí na MS 2026 jdou do akce Češi. Máme pro vás přehledný fotbalový TV program na celý tento týden.
„Kdo snese horko, vyhraje.“ Čeká nás mistrovství světa hrané na čtvrtiny
„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?
