Prohráli, a přesto brali evropskou trofej. Rozhodčí zapomněl pravidla, zapsal se do dějin

Když se řekne „nejbizarnější cesta k evropské trofeji“, jen máloco překoná Rangers a jejich sezonu 1971/72 v Poháru vítězů pohárů.

Ne proto, že by šlo o náhodného vítěze. Rangers byli velký klub, dvojnásobný evropský finalista a tým s obrovskou tradicí. Jenže jejich jediná evropská trofej dodnes stojí na okamžiku, který v moderním fotbale působí skoro nemožně: rozhodčí zapomněl na pravidlo, nechal kopat penalty, jeden tým je vyhrál — a přesto nepostoupil.

Stalo se to v Lisabonu 3. listopadu 1971. Rangers hráli odvetu druhého kola Poháru vítězů pohárů proti Sportingu. Z Ibroxu si přivezli těsnou výhru 3:2, i když ještě po necelé půlhodině prvního zápasu vedli 3:0. Dva góly Colina Steina, jeden Willieho Hendersona, všechno vypadalo velmi dobře. Jenže Sporting dvěma zásahy vrátil dvojzápasu život a do Portugalska se jelo prakticky od nuly.

Jenže nizozemský rozhodčí Laurens van Ravens poslal hráče na penalty.

Rangers protestovali. Marně. Sudí trval na tom, že se bude kopat rozstřel. Pro skotské hráče to musel být zvláštní stav mysli: věděli, nebo si aspoň byli silně jistí, že žádné penalty přijít nemají, ale zároveň stáli na trávníku a museli je kopat.

Dopadlo to přesně tak, jak podobná absurdní situace dopadnout může. Rangers rozstřel nezvládli, Sporting slavil a brankář Vítor Damas se stal na pár minut hrdinou večera. Jenže jen na pár minut.

Zatímco Portugalci slavili postup, v zákulisí se začalo počítat znovu. A hlavně se začala hledat pravidla. Podle vzpomínek z tábora Rangers sehráli důležitou roli i skotští novináři, kteří upozornili na to, že venkovní gól v prodloužení se počítá stejně jako každý jiný venkovní gól. Do šatny Rangers se mělo dostat jasné sdělení: rozhodčí udělal chybu, postupujete vy.

Van Ravens později přiznal, že se spletl. Podle Guardianu vzpomínal, že mu po utkání delegáti UEFA oznámili „dobrou a špatnou zprávu“: zápas zvládl dobře, ale vítězem dvojzápasu měli být Rangers. UEFA výsledek následně potvrdila v jejich prospěch.

Proč k takovému zmatku došlo? UEFA od roku 1965 začala postupně do svých soutěží zavádět pravidlo, které zvýhodnilo góly ze soupeřova hřiště. Od sezony 2021/22 ho už v Evropě nemáme, ale určitě si vzpomenete, jak jste prohru 1:2 svého oblíbeného týmu ze soupeřova hřiště cenili mnohem víc než tu poměrem 0:1. Začínalo se tehdy (v roce 1965) právě jen v PVP, nějakou dobu tohle pravidlo platilo jen po čtvrtfinále a původně (do roku 1970) se vztahovalo jen na výsledek do prodloužení.

Pravidlo venkovních gólů dlouhodobě vyvolávalo spory o férovost, zvlášť právě v prodloužení. Hostující tým ve druhém zápase měl totiž o třicet minut víc na vstřelení „hodnotnějšího“ gólu. Přesně to tehdy pomohlo Rangers.

Sporting tak mohl mít oprávněný pocit křivdy. Ne proto, že by UEFA špatně vyložila pravidla. Spíš proto, že pravidlo samotné bylo kruté. Portugalci vyhráli odvetu 4:3, zvládli i penaltový rozstřel, jejich brankář chytil velký večer — a stejně byli venku.

Rangers naopak vstali z mrtvých. Doslova z šatny vyřazeného týmu se vrátili do soutěže, kterou nakonec celou vyhráli.

Ve čtvrtfinále přešli přes Turín, tehdy velmi silný italský tým. Venku uhráli remízu 1:1, doma jim stačil jediný gól Alexe MacDonalda. V semifinále pak přišla ještě větší výzva: Bayern Mnichov. Klub, který Rangers porazil ve finále stejné soutěže v roce 1967. Tentokrát se role obrátily. Skotové uhráli v Mnichově 1:1 a doma na Ibroxu vyhráli 2:0.

Finále se hrálo 24. května 1972 na Camp Nou v Barceloně. Soupeřem bylo Dynamo Moskva, první sovětský klub ve finále evropské soutěže. Rangers vedli 2:0 po hlavičkách Colina Steina a Willieho Johnstona, po pauze Johnston přidal třetí gól. Dynamo se vrátilo na 3:2, závěr byl nervózní, ale skotský tým už výhru udržel.

Ani samotné finále se neobešlo bez chaosu. Fanoušci Rangers vběhli na hřiště ještě před koncem a po závěrečném hvizdu se scény opakovaly. Kapitán John Greig proto nedostal trofej na trávníku před tribunou, ale až uvnitř stadionu. I proto má triumf Rangers zvláštní příchuť: největší večer klubové historie, ale zároveň večer poznamenaný zmatkem, násilím a následnými protesty Dynama.

Přesto zůstává hlavní pointa jinde. Rangers jsou dodnes unikátní v tom, že k nim pasuje věta, která zní jako nesmysl: v sezoně, kdy vyhráli evropský pohár, v něm prohráli penaltový rozstřel.