Pikantní přestupy mezi rivaly. Prasečí hlava i bitka s fanouškem

15. leden 2023
Sdílejte:
Budí hodně emocí a někdy to může končit až bitkou na hřišti. Přestupy mezi rivaly mohou být hodně třaskavé, ukazuje náš výběr z posledních let.
Robin van Persie v roce 2012. Od Wengera k Fergusonovi.Foto: Profimedia

Rivalita je kořením fotbalu. Vyhecovaná atmosféra, sladká vítězství, ale i zdrcující porážky. To všechno k pořádnému derby patří, protože když si člověk najde fotbalovou lásku, váže se k tomu i odpor k rivalovi.

A když pak mezi takovými soky přestoupí nějaký významný hráč, je z toho humbuk. V Česku se k něčemu podobnému schylovalo naposledy na jaře roku 2022, kdy se rýsoval přesun útočníka Matěje Pulkraba z Letné do Edenu.

Už prvotní reakce fanoušků tehdy sparťanského forvarda natolik zviklaly, že neskončil pod svým oblíbeným trenérem Jindřichem Trpišovským ve Slavii, ale odešel do druhé Bundesligy, kde teď hraje za Sandhausen a bohužel se mu tam nedaří. Na podzim odehrál 11 zápasů a nedal ani jeden gól. Klub je poslední, ale ve vyrovnané druhé lize ho dělí jen bod od záchrany.

Zpět ale k našemu hlavnímu tématu. Přestupy mezi největšími rivaly nejsou sice úplně běžné, ale historie jich zná dost. Připravili jsme výběr těch nejtřaskavějších z posledních let ve fotbalové Evropě.

Srdjan Plavšić, Sparta – Slavia

Zatím poslední přesun mezi pražskými S. V létě roku 2021 do Edenu přešel srbský křídelník Srdjan Plavšić. Z ujišťování, že do Slavie by nikdy nešel a celá story je jen báchorka novinářů, byl brzy pikantní přestup. Srb toužil v dresu Slavie vyhrát titul a zahrát si Ligu mistrů. Nepovedlo se mu ani jedno.

Ani herně to nebylo ono. Plavšić začal ve Slavii na křídle, v zimní přípravě ho pak trenér Trpišovský předělal na beka. Srb dal za Slavii jediný gól a v sezoně 2022/23 hostuje v Baníku. Památné zůstalo z pohledu rivality se Spartou pohárového derby, které tým z Letné vyhrál 2:0 a sparťané si Plavšiće na hřišti cíleně vybírali a ostrými skluzy ho vyhnali ze hřiště.

Eran Zahavi, Hapoel Tel Aviv – Maccabi Tel Aviv

Jméno Erana Zahaviho si pamatují především fanoušci Plzně. V roce 2015 ji izraelský útočník srazil na kolena v odvetě třetího předkola Ligy mistrů, kdy dal oba postupové góly Maccabi.

V Izraeli, kde je nejlepším hráčem své generace, ho nenávidí fanoušci Hapoelu Tel Aviv. Zahavi je odchovancem tohoto klubu, ze kterého v roce 2011 odešel do italského Palerma a po dvou neúspěšných letech se vrátil zpět domů do Izraele. Ovšem ne do Hapoelu, ale do dresu nenáviděného rivala Maccabi Tel Aviv.

V listopadu roku 2014 při telavivském derby Zahavi v dresu Maccabi vyrovnával z penalty na 1:1, což vyvolalo takový vztek u fanoušků Hapoelu, že jeden z nich vběhl na hřiště a slavícímu Zahavimu se snažil nakopat. Izraelský fotbalista mu to vrátil a za oplácení vyfasoval červenou kartu. To rozzuřilo zase fanoušky Maccabi a po dalších potyčkách přímo na hřišti byl zápas předčasně ukončen.

Robin van Persie, Arsenal – Manchester United

Rivalita mezi ArsenalemManchesterem United není založena na tom, že by kluby byly z jednoho města. Jde o bouřlivý vztah dvou obrů z minulé éry Premier League, kdy se na lavičkách obou týmů potkávali legendární kouči Arséne Wenger a Sir Alex Ferguson.

Hlavní hvězdou Arsenalu v sezoně 2011/12 byl nizozemský útočník Robin van Persie. Byl tehdy k nezastavení a s třiceti vstřelenými góly vyhrál zlatou kopačku. Arsenalu to však stačilo pouze na třetí místo v lize a van Persie chtěl výš.

V létě oznámil klubu, že za rok končící kontrakt neobnoví a za necelých 23 milionů liber přestoupil v srpnu roku 2012 k rivalům do Manchesteru United.

Fanoušci londýnského klubu pak celou věc vzali pochopitelně „s klidem“. Takže začali po oznámení transferu pálit dresy van Persieho.

Nizozemci to ale mohlo být vlastně jedno. V průběhu tří sezon nasázel za United osmačtyřicet gólů, zvládl vyhrát v sezoně 2012/13 poslední anglický titul Rudých ďáblů a odešel do Turecka.

Emre Belözoğlu, Galatasaray – Fenerbahçe

Turecký záložník a někdejší kapitán reprezentace Emre Belözoğlu fotbalově vyrostl v Galatasarayi, odkud v roce 2001 zamířil do Interu Milán. Po štaci v městě módy a angažmá v anglickém Newcastlu se pak Turek rozhodl v roce 2008 vrátit domů.

Nezamířil ovšem do Galatasaraye, nýbrž k nenáviděnému rivalovi z Fenerbahçe. To fanoušci Galatasaraye pochopitelně nesli, pokud budeme mírní, hodně nelibě. A jejich negativní pocity se ještě více prohloubily, když Belözoğlu s Fenerbanche v sezoně 2009/10 vyhrál ligu a sám si odnesl cenu pro nejlepšího hráče soutěže.

Fandové Galatasaraye během této etapy samozřejmě Belözoğla nenáviděli a vymysleli na jeho adresu i hanlivý pokřik o tom, že potřebuje peníze a prodal by za ně i svou matku. To je on:

Belözoğlu se opakovaně hájil tím, že byl fanouškem Fenerbahçe od dětství, což mu ostatně potvrdili i někteří jeho bývalí spoluhráči z Galatasaraye. V současnosti působí na úspěšné manažerské štaci v týmu Istanbul Basaksehir.

Ashley Cole, Arsenal – Chelsea

Chelsea byla po převzetí klubu ruským oligarchou Romanem Abramovičem v roce 2003 nenáviděná napříč celou ligou a její rivalita s Arsenalem je dodnes dobře známá.

Tehdejší manažer Chelsea José Mourinho po levém obránci městského rivala hodně toužil a klub dokonce v létě 2005 vyfasoval pokutu ve výši 100 tisíc liber za nelegální kontakt s Colem, kterému zrovna končila smlouva.

Tu ještě v roce 2005 s Arsenalem o rok prodloužil, ale po sérii konfliktů se svým zaměstnavatelem nakonec následující léto skutečně odešel za pět milionů eur do Chelsea, která v sezoně 2005/06 vyhrála titul. Opačným směrem se naopak stěhoval stoper William Gallas.

Fanoušci kanonýrů pak reprezentačnímu obránci přidělili nelichotivou přezdívku Cashley, která měla vyjadřovat jeho touhu po penězích (anglicky cash). Při příštím vzájemném zápase pak na Colea mávali dokonce falešnými bankovkami s jeho podobiznou.

Cole pak v dresu Chelsea vyhrál fakticky vše, co se dalo, včetně jednoho ligového titulu, čtyř FA Cupů a jednoho triumfu v Lize mistrů a Evropské lize. V roce 2014 odešel do italského AS Řím.

Ashley ColeFoto: ph.FAB/Shutterstock

Niko Kranjčar, Dinamo Záhřeb – Hajduk Split

Čím byl pro Spartu nedávno Adam Hložek, tím byl pro záhřebské Dinamo Niko Krancjař. Coby klenot jejich akademie se talentovaný záložník stal v pouhých osmnácti letech dokonce kapitánem A-týmu, když mu pásku svěřil tehdejší kouč Miroslav Blažević. Už v šestnácti přitom Krančjar vstřelil první ligový gól a v sezoně 2002/03 pomohl vyhrát Dinamu double. Sám si odnesl ocenění pro nejlepšího hráče soutěže.

Jenže v průběhu let se celý vztah pokazil, především kvůli sezoně 2004/05, která byla pro tým i Kranjčara mizerná. A když viceprezident klubu Zlatko Mamič na začátku roku 2005 rozhodl kvůli špatným výsledkům o pokutách a krácení platů, Kranjčar to odmítl s tím, že za výsledkovou mizérii nejsou zodpovědní jen hráči.

Kvůli neposlušnosti klub umístil Kranjčara na přestupovou listinu a naháněli ho kluby z celé Evropy. K překvapení všech klenot chorvatské kopané oblékl po přestupu dres rivalů z Hajduku Split.

V Chorvatsku z toho byla mediální a sportovní událost roku a Kranjčara vítaly tisíce fanoušků Hajduku. Naopak záhřebští celou věc hodně nelibě nesli a dávali o tom vědět. Například oblékali do dresů Hajduku prasata, aby se smáli Kranjčarovi za jeho váhu nebo před jeho domem rozsvěceli svíčky na znamení smutku. Při vzájemných zápasech pak každý dotyk s míčem šikovného záložníka provázel ohlušující pískot, kvůli kterému Kranjčar prý neslyšel ani vlastní myšlenky.

S Hajdukem vyhrál hned po přestupu v sezoně 2004/05 mistrovský titul a o rok později odešel do anglického Portsmouthu. Hráčskou kariéru ukončil v roce 2018, nyní působí coby asistent u chorvatské reprezentace do devatenácti let.

Luis Figo, Barcelona – Real Madrid

Přestup, který odstartoval éru legendárních Galacticos v Realu Madrid. Celý příběh kolem přestupu tehdejšího portugalského kapitána Katalánců k nenáviděnému rivalovi je zamotaný a je originální díky obchodnické lsti, jež vynesla Florentinu Perézovi křeslo prezidenta Realu Madrid. Celou story skvěle popsali ve videu lidé z Tifo Football:

Výsledkem byl absolutní obchodní a marketingový triumf Peréze. Barceloně zbyly oči pro pláč a tehdy rekordní přestupová suma zhruba sedmdesáti milionů eur.

Fanoušci Barcelony Figovi ale nikdy neodpustili. V El Clásicu v roce 2002, dva roky po přestupu, letěla na hřiště po Portugalci při zahrávání rohového kopu i prasečí hlava.

Fanoušky pak musel uklidňovat kapitán Barcelony Carles Puyol a rozhodčí utkání přerušil na dlouhých dvacet minut. Zápas nakonec skončil 0:0.


Související články

Plus, nebo minus? Slávistické posily pod lupou, ohodnoťte je

Česká liga je zpět, o víkendu se po víc jak dvouměsíční pauze odehraje 17. kolo. Slavia začíná v neděli proti Jablonci a na jaro, během kterého bude chtít získat pátý titul za posledních sedm let, si přivedla pět výrazných posil. Představíme vám je a vy je můžete ohodnotit.

Slavia

Ze hřiště před kameru. Podaný a Rosa o práci televizního experta

Jak vypadá přechod hráčů do role fotbalových expertů? Co je inspiruje? V čem se chtějí zlepšovat? A jak hledají balanc mezi důkladnou analýzou a televizní zábavou? Hosty Football Club podcastu jsou Jakub Podaný a Antonín Rosa.

Podcast

Video: Čistý, hrajeme. Gól pohledem rozhodčího

Jak to vypadá, když pískáte v zápase před sedmi tisíci lidmi? Koukněte se na video z kamery, kterou na sobě měl rozhodčí ve sparťanské generálce na ligu.

Zábava
Popup se zavře za 8s