Dodnes si pamatuju, kdy jsem poprvé viděl Pavla Nedvěda hrát naživo. Byl to krásný den na začátku ledna 2005 a má oblíbená Parma se postavila Juventusu. Od chvíle, kdy zkrachovala mlékárenská firma Parmalat, které klub patřil, se Parma jen stěží držela v první lize, zatímco náš soupeř si odhodlaně kráčel pro titul. Trenér Fabio Capello poslal na hřiště hráče v rozestavení 4-4-2 s Nedvědem na levém křídle.
Ten den se do brány netrefil, ani nepředvedl svůj nejlepší výkon. Nicméně neutuchající pohyb blonďaté hřívy na mě udělal dojem. Jen pro pořádek, utkání skončilo remízou 1:1, ale svým způsobem jako by se nikdy ani nekonalo. Po korupčním skandálu s ovlivňováním zápasů spadl Juventus do Serie B a titul z ročníku 2004/2005 mu byl odebrán a nebyl ani přidělen jinému klubu.
Nedvěd v turínském klubu platil za jednu z nejvýraznějších postav a já musím přiznat, že jsem ho za ochotu začít hned po účasti na mistrovství světa 2006 nastupovat ve druhé italské lize obdivoval. Právě svou oddaností klubu si získal lásku fanoušků. Pokud se však ve společnosti tak rozpolcené jako je ta italská, která se dělí na fanoušky a nefanoušky (nebo rovnou antifanoušky) Juventusu, stanete idolem bianconeri, znamená to vysloužit si silnou averzi příznivců ostatních klubů.
Nezáleží na tom, že máte talentu na rozdávání, ani na tom, kolik nastřílíte gólů – fandové soupeřů vás budou neúnavně urážet. Nedvěd nebyl a dodnes není výjimkou, nicméně jeho sklony provokovat protivníky jsou stejně nezpochybnitelné jako jeho výjimečné fotbalové schopnosti. Proto je pro mě i tento pokus vykreslit jeho reputaci fotbalisty a následně viceprezidenta Juventusu vzrušující výzva.
Čanturašviliho paráda a penalty poslaly Severočechy do Konferenční ligy. A dramatický čtvrteční večer zažil i famózní obrat Plzně a bohužel neúspěšný, ale velký boj Hradce o Evropu.
Přesně dnes, 27. srpna, se před šedesáti lety narodil René Higuita – kolumbijský brankář, kterému nikdo neřekl, že gólman má zůstat v bráně. Přezdívku „El Loco", tedy Blázen, si vysloužil právem. A i po letech zůstává jeho jméno spojené s jedním z nejikoničtějších okamžiků, jaký kdy fotbalové trávníky viděly.
Má ambice a nebojí se o nich mluvit. V dalším díle Football Club podcastu ze série k ženské Fortuna lize si povídáme s Petrem Kundrtem, trenérem Baněk.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
