Sochůrek expres. Jak se mladý záložník za jedno jaro prokličkoval až na mistrovství světa

Hugo Sochůrek se během pár měsíců naučil žít ve světě, který pro většinu jeho vrstevníků existuje jen ve hře FIFA nebo na plakátu nad postelí. Ještě na podzim sbíral minuty ve sparťanské devatenáctce a druholigové rezervě. V lednu ho Brian Priske vzal na soustředění áčka do Marbelly. V únoru si proti Zlínu poprvé přičichl k lize. V půlce března už proti Slovácku odehrál na Letné devadesát minut. A na konci května stál v hotelu na reprezentačním srazu a trochu nesměle vysvětloval novinářům, že mu věci kolem fotbalu připadají těžší než fotbal samotný.

Tohle je na celém příběhu možná nejhezčí. Na hřišti působí jako někdo, kdo se nebojí převzít míč mezi dospělými chlapy. Mimo něj pořád jako kluk, který řeší, jestli se s ním budou v reprezentaci vůbec bavit. „Od kluků ze Sparty jsem věděl, že tady musím všem tykat,“ říkal po první pozvánce, která byla hned do kádru pro MS 2026. Pomáhali mu Jaroslav Zelený a Jan Kuchta, ale stejně přiznal, že se těší na velká jména a doufá, že to díky sparťanským spoluhráčům bude mít jednodušší.

Fotbalově už Sochůrek nepůsobí jako návštěva na školním výletě. Když ho Priske poprvé poslal v lize do základu proti Slovácku, Sparta za sebou měla ošklivé období a tři soutěžní porážky v řadě. Do takového zápasu se obvykle mladík neschovává snadno. Sochůrek se neschovával vůbec. Hrál ve tříčlenném středu, nabízel se, nezmatkoval, nehrál jen alibistické přihrávky do strany. Priske po zápase prohlásil, že pro něj byl mužem utkání. „Hrál, jako by mu bylo třicet a byl v základu už hodně dlouho,“ chválil ho dánský trenér.

Jeho bývalý trenér ze sparťanské devatenáctky Jakub Hovorka pro Seznam Zprávy vystihl Sochůrkův styl ještě plastičtěji: směrem dopředu podle něj nešpekuluje, jde rovnou nahoru, spoléhá na instinkt a má fantastický driblink ve sprintu. Přirovnal ho dokonce k Edenu Hazardovi – ne jako hotového hráče, ale typem nízkého těžiště, práce s míčem a chytrých řešení.

Priske si ho nepřestal hýčkat ani po prvním výbuchu pozornosti. Po dubnové výhře v Teplicích, kde Sochůrek zapsal druhou asistenci, o něm mluvil jako o „fantastickém“ hráči. Zajímavý byl dodatek: v tréninku prý neměl nejlepší týden, chyběla mu kvalita v rozhodování i prvním doteku. Jenže právě proto trenéra potěšilo, že se dokázal v ligovém zápase znovu přepnout do výkonu. „Má silnou mentalitu,“ řekl Priske.

Sparta dobře ví, jak rychle se kolem Sochůrka může roztočit přestupový trh. Konkrétní nabídka zatím veřejně neleží na stole, ale zájem skautů a řeči o zahraničí už k jeho jménu logicky patří. I proto si Letenští čerstvě osmnáctiletého záložníka pojistili novou víceletou smlouvou, oznámenou symbolicky v den jeho narozenin, tedy teď v neděli. Není to jen odměna za pohádkové jaro. Je to i vzkaz: tenhle kluk má být pro Spartu nejdřív hráčem, ne okamžitě zbožím.

A pak přišla reprezentace. Pavel Nedvěd při zveřejnění nominace pro mistrovství světa řekl, že Sochůrek je výjimečný hráč, jaký tu dlouho nebyl. „Krásně se to poslouchá, když to říká takový pán,“ usmál se Sochůrek. V jedné větě byla slyšet radost, respekt i ta jeho pořád ještě klukovská plachost.

V přípravě proti Kosovu pak přišel okamžik, který z hezkého příběhu udělal zápis do dějin. Sochůrek nastoupil do druhého poločasu, bylo mu 17 let a 358 dní a stal se nejmladším hráčem v historii české reprezentace. Překonal Adama Hložka, svůj vzor, na kterého se jako malý díval v televizi. A po zápase zjistil, že rekord není jen symbolická odměna. Koubek ho vzal i do konečné nominace na mistrovství světa.

Najednou je z něj čerstvě osmnáctiletý kluk, který se chystá na největší turnaj planety. Bude druhým nejmladším účastníkem šampionátu. Mladší je jen mexický záložník Gilberto Mora.

Je potřeba nepřehánět. Sochůrek ještě není hotový hráč. Nemá za sebou ani celou sezonu v dospělém fotbale. V reprezentaci nebude patřit mezi ty, na kterých má stát český postup ze skupiny s Mexikem, Jižní Koreou a JAR. Koubek s Nedvědem ho nevezou do Ameriky jako hotovou hvězdu. Vezou ho jako zprávu, že český fotbal nemusí čekat, až bude talentům přes dvacet a budou „dost připravení“.

Hugo Sochůrek se tam dostal proto, že během jediného jara zvládl každý další schod rychleji, než se čekalo. Devatenáctka. Béčko. Marbella. Liga. Letná. Evropa. Reprezentace. A teď mistrovství světa. V jeho případě to nepůsobí jako marketingový výstřelek ani jako romantická pohádka o klukovi z akademie. Spíš jako připomínka, že výjimečný talent někdy nepotřebuje dlouhé ohrávání. Stačí mu dát míč. A trochu prostoru před sebou. Třeba si ho nakonec najde i na MS 2026.