Pokud je vám třicet a méně, možná jste o něm nikdy neslyšeli. Nebo registrujete jméno, ale nevíte, koho si pod ním představit.
Bývalý útočník asi nepatří mezi nejblyštivější hvězdy fotbalové historie. Nevyhrál mistrovství světa ani Evropy, jen jednou skončil ve Zlatém míči v první desítce, nikdy nebyl považován za nejlepšího hráče své generace.
A přesto byl nejeden víkendový zápas věnovaný jemu. Na stadionech v Itálii i v Anglii se vzpomínalo na Vialliho. V hledišti v Turíně, Miláně nebo Manchesteru vlály italské vlajky a transparenty s nápisem Luco, děkujeme.
Antonio Conte v pátek vynechal ohlášenou tiskovou konferenci. Povinné mediální kolečko před pohárovým zápasem s Portsmouthem raději přenechal Cristianu Stellinimu, jednomu ze svých asistentů. Smrt dlouholetého přítele, jakkoliv očekávaná, ho vyvedla z míry.
A nebyl jediným úspěšným trenérem, kterému se ten den zaleskly oči.
Před šedesáti roky, v létě 1963, se začala hrát Bundesliga, jeden ze symbolů evropského fotbalu. Proč až tak pozdě? I to se dozvíte v prvním díle našeho seriálu věnovaného nejvyšší německé soutěži.
Hráč se samozřejmě pere za barvy svého klubu. Ale najde se okamžik, kdy si i rivalové řeknou, že rivalita jde stranou, že je tu něco většího, za co budou kopat společně.
Před brankářem, který má míč v ruce, můžete stát, ale nesmíte mu aktivně bránit v pohybu. Situace z nedělní ligy nám dává prostor poznat jedno z méně známých fotbalových pravidel…
Podpořte naši redakci a získejte neomezený přístup ke všem prémiovým článkům.
Podpořte naši redakci a získejte neomezený přístup ke všem prémiovým článkům.
