Francie přijela do Kataru s cílem obhájit zlaté medaile, není ale v ideálním rozpoložení. Les Bleus trápí marodka, špatná forma i nejistoty kolem taktiky, která se měnila těsně před šampionátem. Výběr Didiera Deschampse je ale přesto odhodlán navázat na úspěšné tažení z roku 2018.
Tak jsme ve velkém profilovém textu před šampionátem uvedli obhájce titulu z Francie. Na Karima Benzemu teď nikdo nemyslí, špatná forma je občas vidět na nepřesvědčivé hře, ale vyhrávat Francouzi pořád umí.
Argentina. To jméno má základ v latinském argentum, stříbro. Na letošním šampionátu si ale země myslí na zlato. Podceňovanému trenérovi Scalonimu se podařilo vyřešit rébus, na kterém si vylámala zuby řada jeho předchůdců: stmelit individuality a primadony v opravdový tým. A tým vítězství chce. Pro sebe, pro trenéra, pro národ. A taky pro Messiho.
Tak začíná zase text o argentinském týmu, který je součástí speciálu Football Clubu ke katarskému mistrovství. Argentinci to až na úvodní zaváhání se Saudskou Arábií, které je ale už zapomenuté, do puntíku potvrzují.
Ve finále se oba týmy potkají dnes od 16 hodin. Oba hrají o svůj třetí titul, Kylian Mbappé ve 23 letech už o svůj druhý, Lionel Messi má v 35 letech asi poslední šanci na svůj první titul světového šampiona.
Proč jsou ve finále právě Argentina s Francií? A co se od nich dá v neděli čekat? Kdo se nebude hnát za balonem a kdo má naopak míč rád? Na to odpovídá náš taktický rozbor.
Teď už dáme prostor obhájcům obou finalistů. Vyhraje Argentina, nebo Francie? Kdo má lepší argumenty?
Jiří Hovorka, editor webu Footballclub.cz
Argentina si dojde pro svůj první titul od roku 1986 a celkově pro třetí. Má Lionela Messiho a tým, který je pro něj schopný udělat vše. Má na lavičce Lionela Scaloniho, který s týmem dělá zázraky. Argentina vyhrála loni poprvé od roku 1993 Copu Américu, jihoamerické mistrovství, když porazila Brazilce na jejich svaté půdě na Maracaná.
Argentinci ví, že víc dokázat nejde, že nemají strop. Jde o tým, který ze sebe srazil předchozí nálepku notorických poražených. Jde o tým, který je nesmírně psychicky odolný. Šokující prohra v prvním zápase v Kataru se Saudskou Arábií? Nevadí, Messi dal gól Mexiku, kterým vše zlomil a vystřelil Argentinu na cestu za zlatem.
Vyrovnávací gól od Nizozemců ve 101. minutě na úplném konci nastavení? Nevadí, Argentina vyhrála na penalty a ukázala Brazílii, jak se to dělá. Messi šel na první, tým nakopl a na pátou rozhodující šla další výrazná osobnost týmu a střelec. Lautáro Martinez ji proměnil přesvědčivě i přesto, že na úkor Juliána Álvareze přišel o místo v základu a v prvním zápase na MS mu VAR neuznal dva góly kvůli těsným ofsajdům. Argentinci jsou psychicky odolní a mají mentalitu vítězů.
Aby ne, když mají za sebou čerstvou zkušenost z vítězné Copy Américy a z posledních 42 zápasů prohráli jediný. Ten se Saudy.
Ano, i Francouzi jsou vítězové, jsou to obhájci, mistři světa. Ale minimálně jejich poslední dva zápasy ukázali, že jsou zranitelní. Anglie je přestřílela, byla lepší a Francouzi vyhráli třeba i kvůli tomu, že rozhodčí neodpískal faul na Saku před prvním gólem Tchouaméniho. Proti Maroku Francie těžila z rychlé úvodní branky a špatného marockého zakončení. Kdyby Maročané vyrovnali, nikdo by se nedivil a těžko říct, co by se dělo pak. Argentina má Messiho, Álvareze, Martineze, ti dokáží pasivní Francouze ztrestat a nezastaví je ani nejlépe bránící Francouz Griezmann.
Závěrečné plusové body mají Argentinci v téměř domácí atmosféře, kterou jim jejich fanoušci v Kataru vytvářejí. A i po finále budou chtít ještě dlouhou dobu na stadionu zpívat. A tentokrát to nemusí být smutné písně o tom, jak dlouho čekají na další titul a že ho pro ně získal naposledy Maradona. Mohou to být písně, které definitivně vezmou v potaz, že fotbalové bohy má Argentina dva.
Ondřej Tůma, ředitel Football Clubu
Říká se, že je mnohem těžší obhajoba než první vítězství. V případě mistrovství světa a týmu Francie jsem ale přesvědčený, že to tentokrát klapne. A že se tím pádem Francouzi stanou první reprezentací od roku 1962 (kdy v Chile podruhé za sebou vyhráli Brazilci), která obhájí titul mistrů světa.
Před čtvrtfinálovým zápasem Francie proti Anglii jsem psal, že rozhodujícím faktorem nebude souboj útočných hvězd Mbappé vs. Kane. A stejně tak teď před finále mám pocit, že k trofeji nebude stačit jenom perfektní výkon Messiho, nebo Mbappého. Jeden hráč to zkrátka nespasí.
Vyhraje komplexnější tým – a tím je pro mě Francie. Argentina až moc spoléhá na svého fotbalového boha s desítkou na zádech a to se jí ve finálovém mači vymstí. Jsem sice přesvědčený, že Leo Messi na hřišti nechá úplně všechno. Je to pro něj asi poslední šance stát se nesmrtelným a definitivně se vyrovnat Diegovi Maradonovi, tíha vypjatého okamžiku se ale na straně Francie rozprostře mezi víc zkušených osobností, což bude její obrovská výhoda. Klíčoví v tom můžou být především Antoine Griezmann a Olivier Giroud v ofenzivě a Raphaël Varane s Hugem Llorisem v defenzivě, kteří hrají na mistrovství skvěle.
Misky vah na stranu francouzské reprezentace může ve finále podle mě převážit i větší disciplinovanost jejích hráčů. Ti totiž v dosavadních šesti zápasech v Kataru dostali jen pět žlutých karet, zatímco Argentinci jich na MS nasbírali hned třináct (i když devět z nich ve vyhroceném čtvrtfinálovém zápase s Nizozemskem). Tvrdší hru a nejrůznější provokace očekávám zejména od argentinské defenzivy, která se tím ale může kvůli případným žlutým hrozbám dostat pod nepříjemný tlak.
Francie zatím na šampionátu hraje přesně to, co potřebuje. Šetří energii a vždy když potřebuje, dokáže zapnout a soupeři uštědřit ránu. Argentinci se zatím v Kataru podstatně víc nadřeli, zatímco Francouzi si mohli dovolit luxus a v posledním zápase ve skupině pošetřili sestavu. Ve fyzicky náročném finále může hrát podstatnou roli i tohle.
Mohla z toho být vyrovnávací branka v úplném závěru zápasu, místo toho si zkušený chorvatský útočník Ante Budimir uřízl ostudu.
Hvězda Liverpoolu Mohamed Salah jednou dostal otázku, co by poradil sám sobě, kdyby mu bylo znovu dvacet let: „Věnuj se intenzivně mentální přípravě.“ V rozhovoru pro Canal+ Sport tohle téma ještě rozvedl a nechal nahlédnout do své duše a mysli.
Slavia se sama dostává pod tlak, když opakovaně na hřišti ukazuje letargickou tvář. Jaroslav Tvrdík po prohře v Plzni vyslal jasný signál, že takhle to nepůjde.
