Příprava je za námi, liga klepe na dveře a nebojím se říci, že Slavia do ní vstoupí v dost možná nejlepší situaci, jakou za celý svůj život pamatuji. Nejenže je sázkovým favoritem na obhajobu titulu, ale skutečně těžko se hledají argumenty, které by mohly hrát v její neprospěch. Protože však číst o tom, jak je vše v Edenu nejlepší, by bylo poněkud nudné a jednotvárné, věnuji tomu jen část tohoto textu. Na následujících řádcích se pak také pokusím upozornit, na co by si měla Slavia dávat pozor, aby skutečně dosáhla podruhé v řadě na český titul. Právě to z mého pohledu musí být jednoznačně hlavní cíl pro tuto sezonu.
Nejprve však krátký souhrn, proč je optimismus – ale také vysoké nároky fanoušků – zcela na místě. Předně, z mistrovského týmu odešel pouze Malick Diouf, všechny ostatní opory zůstaly, a to včetně Igoha Ogbua a Christose Zafeirise, kteří prodloužili smlouvy. Příběh Malicka Dioufa je zcela ukázkový příklad, jak by měla Slavia fungovat na přestupovém trhu. Není první takový, ale jde o doposud největší úspěch klubu na poli zhodnocování hráčů. Během roku a půl se ne zcela zanedbatelná počáteční investice Slavie ve výši cca 2,5 milionu eur zhodnotila téměř desetinásobně a Slavia přepsala historické tabulky české ligy.
Kromě tučné finanční částky, která poputuje na konto Slavie, je s Dioufovým přestupem ven spojeno také další posílení prestiže Slavie jako klubu, který dokáže v české lize vychovat hráče přímo pro Premier League. Za posledních pět a půl roku je to už pátý přestup z Edenu do klubu Premier League, po Součkovi s Coufalem tam zamířili Abdallah Sima, Antonín Kinský a nyní tedy Malick Diouf. K tomu můžeme přičíst ještě odchod Matěje Juráska do druholigového Norwiche jako příjemný bonus.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Není žádným přeháněním říci, že Dioufův přestup společně s penězi od UEFA za účast v Lize mistrů zaplatí Slavii rozpočet na celou nadcházející sezonu, přičemž další nemalé příjmy ze vstupného, sponzorských smluv či od LFA půjdou do plusu a mohou sloužit buď jako zdroje pro další přestupy, pro důležité infrastrukturní projekty či jako rezerva do další sezony.
Zpět ke kádru, který pro ročník 2025/26 posílil reprezentant Michal Sadílek a dva zajímaví zahraniční hráči Youssoupha Sanyang a Daiki Hashioka. Ve skutečnosti ty zahraniční posily byly tři, jenže Dominik Javorček se hned vážně zranil, takže s ním Slavia tuto sezonu počítat nemůže. To je taky jediná vážnější kaňka na jinak povedené přípravě. Sadílek povýšil konkurenci ve středu zálohy Slavie, která už tak s Oscarem, Zafeirisem a Mosesem byla hodně ostrá, na něco v lize naprosto nevídaného. Jsem naprosto přesvědčený, že jakýkoli z těchto čtyř středních záložníků by nastupoval pravidelně v základní sestavě jakéhokoli jiného ligového týmu včetně Plzně, Baníku a Sparty. Ve Slavii přitom dva z nich budou zřejmě často jen na lavičce.
Sanyang s Hashiokou jsou hráči na posty, které asi každý fanoušek Slavie identifikoval jako potřebné posílit. V nejbližších zápasech asi nebudou hrát v základu, pokud jejich alternativy nebudou zraněné, to však vůbec nevadí. Oba v přípravných zápasech docela zaujali a protože absolvovali celou přípravu, neměl by je potkat osud Micheze či Oumy, ti v posledních dvou přestupních obdobích patří k těm, jejichž angažmá ve Slavii příliš nevyšlo.
Kromě pohybů v kádru se Slavii v letní přestávce dařilo i na mimofotbalovém poli. Dresy navržené Pasta Onerem mají velmi dobrý ohlas mezi fanoušky, černo-fialový venkovní dres mnozí nazývají jedním z nejkrásnějších dresů Slavie vůbec. Slavia dostala do sponzorského portfolia nové významné značky OMV a Coca-Colu, podepsala tučný pětiletý kontrakt s Fortunou, prodloužila spolupráci s eToro. Navíc komunikovala progres ohledně budoucího tréninkového centra v Šeberově, přičemž právě během nadcházející sezony by v ideálním případě měl být odsouhlasen a představen finální projekt, který se bude realizovat. V pondělí završila období před výkopem nové sezony premiérou dokumentu The Masterplan o minulém ročníku.
Co tedy bude stát v cestě Slavie za obhajobou titulu? V první řadě to jsou samozřejmě soupeři. Těmi největšími jsou jako obvykle Plzeň a Sparta. Nad oběma týmy má Slavia výhodu v tom, že první čtvrtinu ligy nebude hrát předkola evropských pohárů, zatímco její rivalové mohou mít priority jinde. Především pro Plzeň je druhé předkolo Ligy mistrů proti Servette dost možná vůbec nejdůležitější událostí podzimu. Los ligy všech pohárových účastníků v červenci a srpnu patří k těm snazším, i tak ale může polevení v koncentraci a trošku slabší sestava stát favority cenné body. Slavia přitom nebude mít důvod nehrát nejsilnější sestavy minimálně až do osmého kola.
Kromě pohárových předkol hraje samozřejmě velkou roli také kvalita kádrů největších rivalů sešívaných. Plzeň se rozloučila s dlouholetou oporou Lukášem Kalvachem, jehož náhradou by zřejmě měl být mladý Adrian Zeljković, který se bude s ligou teprve seznamovat. Plzeň má přirozeně velmi dobré střední záložníky, koneckonců Lukáš Červ i Matěj Valenta tam přišli právě ze Slavie, takže nahradit Kalvacha může i bez Zeljkoviće, nicméně problém to být může. Ve vzduchu stále visí také možný odchod Pavla Šulce, byť téměř jistě už ne do Slavie. I kdyby Šulc zůstal, jeho motivace po dalším neúspěchu v přestupním okně může být trošku pochroumaná. Nečekám od Plzně žádný sešup, zároveň ale mám obtíže vidět v ní tým útočící na bodový průměr 2,5 bodu na zápas, což je naprosto na místě čekat od Slavie.
Ještě zajímavější je situace ve Spartě, kam se vrátil Brian Priske. Ten v rozhovoru s deníkem Sport před sezonou avizoval, že změny v kádru budou následovat ještě po celé léto. Nyní to tedy vypadá, že přestavba, která vypadala ještě v květnu nevyhnutelně, bude pomalejší a pozvolnější. Nemyslím si, že květnová tvář Sparty byla odrazem jejího skutečného potenciálu, ten je jistě vyšší. Zároveň však nevěřím, že prakticky totožný kádr (při vší úctě k Enememu, Hollému a Kadeřábkovi) bude najednou schopen úspěšně bojovat o titul. Pokud dojde ke změnám v dalším průběhu léta, budou to mít příchozí hráči zase hodně složité, protože naskočí bez přípravy.
Na prohánění Slavie dost možná bude pomýšlet i Baník, tam ale nevidím přílišné posílení kádru, naopak případný odchod Tomáše Riga může být fatálním oslabením. Příprava Baníku nebyla kdovíjak povedená, takže spíš než souboj se Slavií čekám od Baníku těžký boj o udržení pozice mezi nejlepší čtyřkou.
Plzeň velmi pravděpodobně bude hrát ligovou fázi některého z evropských pohárů, kolaps ve třech předkolech v řadě jí rozhodně nepřeji. Proto bude muset celý podzim a možná i část jara dělit pozornost mezi dvě soutěže (MOL Cup v tuto chvíli nepočítám, ten finišuje až v době, kdy české týmy mají v Evropě dohráno). Sparta už má vyzkoušeno, že brzké vypadnutí z předkol může týmu pomoci k titulu. Bylo by samozřejmě fiasko, pokud by Sparta do ligové fáze Konferenční ligy nepostoupila, je ale s touto možností nutno počítat. V takovém případě by mohla hrát stabilní sestavu a při absenci zranění by handicap, který na startu sezony na Slavii má, mohla smazat. Pokud Baník projde do ligové fáze některého z pohárů, bude jeho nezkušenost s pohárovým rytmem jen další argument pro to, aby do boje o titul vůbec nepromlouval.
Výhodu Slavie v podobě neúčasti v předkolech jsem už zmínil. Druhá výhoda pak spočívá v tom, že červenobílí budou hrát Evropu jen pět, maximálně šest měsíců. Co si budeme nalhávat, nejpravděpodobnější je konec už po ligové fázi Ligy mistrů. Když se Slavii hodně zadaří, zahraje si ještě jeden dvojzápas v únoru. Od března dál se bude moci soustředit opět výhradně na ligu. Oproti tomu Plzeň či Sparta mohou zcela reálně pomýšlet na postupy hlouběji do jara. Plzeň s tím má v Evropské lize, což je její nejpravděpodobnější letošní soutěž, zkušenost už z minulé sezony, Sparta v případě postupu do Konferenční ligy může reálně myslet na čtvrtfinále či dokonce ještě výš. I to může na jaře hrát podstatnou roli.
Nechci, aby to vyznělo arogantně, od toho jsou v českém fotbale fanoušci jiného pražského celku. Přesto však mám za to, že pokud by Slavia neměla vyhrát titul, bude na vině především ona sama a něčemu z následujících odstavců se nejspíš v sezoně nedokáže vyvarovat. Zde je tedy osm potenciálně problematických aspektů slávistického ročníku, z nichž některé uvádím výhradně proto, abych je mohl vyvrátit jako vysoce nepravděpodobné.
Zranění a nemoci. Začnu tím, co se těžko ovlivňuje a proti čemu se Slavia dle mého názoru pojistila snad nejlépe, jak to jen šlo. Mezi náhradníky Slavie se těžko hledají hráči, jejichž nasazení by mělo významně snížit mistrovské ambice. V průběhu sezony můžou přijít chvíle, kdy z různých důvodů nebude moci naskočit do zápasů vícero hráčů, ostatně i s tím má klub z minulého ročníku zkušenosti, když jedna reprezentační přestávka vyřadila ze hry hned tři stopery. Slavia má sice každý post minimálně zdvojen velkou kvalitou, přesto se může stát, že se dostane do podobných problémů a v klíčové fázi sezony bude muset na některých postech improvizovat. Dosavadní působení Jindřicha Trpišovského ve Slavii naštěstí ukazuje, že zrovna v tomto aspektu trenérské práce je velmi silný.
Uspokojení a ztráta koncentrace. Co mě na generálce Slavie proti Drážďanům potěšilo dost možná nejvíc, byl projev trenéra Trpišovského k Tribuně Sever po zápase. V něm apeloval na fanoušky i na vlastní hráče, že oslavy touto chvílí končí a začíná tvrdá práce. Realizační tým bude vyžadovat maximální soustředění a nesmí se spokojit s neadekvátními výkony. Pro všechny hráče budou jistě vrcholem zápasy v Lize mistrů, nikdo však nesmí k ligovým zápasům přistupovat jen jako k nutné výplni mezi hlavními taháky. Pokud se v kádru najde někdo takový, musí jej trenéři velmi rychle identifikovat a nahradit v sestavě někým jiným. Je přirozené, že ne v každém zápase lze podat absolutní výkon. V předchozích neúspěšných sezonách Slavia mnohé zápasy rozjížděla až příliš pomalu. V té minulé naopak častěji rozhodla ligové zápasy už v prvních poločasech a mohla je pak jen kontrolovat. Udržení této filozofie bude jedním z klíčových faktorů sezony 2025/26.
Příliš emocí ve hře. Slavia odehrála v minulém ročníku jen málo nepovedených zápasů. Když už přišly, měly často jako společný jmenovatel neudrženou kontrolu nad emocemi, což vedlo v důsledku ke znatelnému poklesu fotbalové kvality. Ať už šlo o evropské zápasy s Ajaxem, Fenerbahce a Anderlechtem či pohárový zápas s Olomoucí, slávisté se pokaždé dostali do situace, kdy se hádali se soupeři, s rozhodčím, přestal se hrát fotbal, neustále se přerušovalo, soupeř dostal prostor zdržovat a Slavia odešla ze zápasu nespokojená. Také ve venkovním ligovém derby slávisté neustáli zranění Dioufa a následovala červená karta Mojmíra Chytila, která zápas rozhodla. Náznaky těchto problémů byly vidět i v přípravě v zápase s Lincem a částečně i s DVTK a s Dynamem Drážďany, kdy jindy klidný Lukáš Provod chytil soupeře pod krkem. Slavia ke své hře potřebuje emoce, ty však musí být pozitivní. Ty negativní její výkon výrazně snižují, na to si musí dávat pozor. Jak v jiných potenciálně problematických ohledech zmíněných výše a níže trenérům věřím, že si s nimi poradí, tak zde si nemyslím, že jsou schopni tým zkrotit, pokud se do spirály negativních emocí dostane. Bude tedy potřeba, aby se do takových situací dostávali hráči co nejméně.
Problémy v kabině. Při hodnocení očekávání od sezony po zisku titulu a s účastí v Lize mistrů se samozřejmě nabízí srovnání se Spartou. V jejím případě se na podzim živě spekulovalo o nesoudržné kabině, proto je na místě tuto okolnost zmínit i zde. Slávističtí trenéři mají dost možná nejsilnější kádr, s jakým kdy pracovali. V kabině může být dvacet hráčů, kteří si všichni mohou myslet, že patří do základní sestavy. Na realizačním týmu pak bude, aby tato ega dokázali ukočírovat a vytvořit z nich funkční tým, kde všichni potáhnou za jeden provaz. I pro trenéry bude tato situace částečně nová. Všechna předsezonní vyjádření nicméně hovoří o tom, že kabina funguje dobře a noví hráči perfektně zapadli. Těžko však kdokoli řekne v červenci do médií něco jiného. Charakter kabiny se ukáže ve chvílích, kdy to na hřišti bude skřípat, takové chvíle zákonitě přijdou. Nade všemi těmito argumenty ale ční fakt, že po dobu angažmá Jindřicha Trpišovského a Zdeňka Houšteckého ve Slavii k viditelným problémům v kabině nikdy nedošlo a správné nastavení hráčského kolektivu patří k základním stavebním kamenům jejich práce.
Přílišná rotace. Jednou z cest, jak se vyhnout nespokojenosti hráčů, je dávat šanci každému z nich, to nicméně zase povede k menší sehranosti týmu. S přílišnou rotací ostatně měla Slavia problémy v sezonách, ve kterých nezískala titul. Jakkoli se tento problém naposledy podařilo zmírnit na minimum, s větším počtem hvězdných hráčů se může snadno vrátit. Jak si trenéři poradí s vytížením hráčů v době, kdy se poháry hrát nebudou (červenec, srpen, od března do května) bude stejně zajímavé sledovat, jako to, jak si s tímtéž poradí v měsících, kdy klíčové ligové zápasy s největšími rivaly budou bezprostředně předcházet zápasům v Lize mistrů.
Předržení hráči. Situace Slavie je v tomto ohledu rozhodně jiná, než v jaké byla před rokem Sparta. Zatímco ta odmítla pustit do zahraničí hráče, kteří chtěli odejít, ve Slavii chtějí hráči zůstat, i když mají zahraniční nabídky. Pokles výkonnosti hráčů, kterým nebyl umožněn odchod ven, pak byl jedním z klíčových faktorů propadu Sparty. I v případě Slavie se může stát, že některé opory půjdou výkonnostně dolů, v nabité konkurenci ztratí místo v sestavě a přijde na přetřes otázka, jak velkou mají motivaci to zlomit a zpět do sestavy se dostat. Úzce to pak může souviset s předchozím bodem, jak se takoví hráči budou chovat v kabině. Z některých vyjádření se zdá, že Slavia si uvědomuje tuto situaci a že očekává větší pohyb v kádru směrem ven v zimě případně příští léto. Pokud ale znovu získá titul, bude v létě 2026 úplně ve stejné situaci jako nyní a je otázka, zda přestupní období pak bude ochotná pojmout jinak.
Nepovedené zimní přestupní období. Jak už jsem psal výše, je dost dobře možné, že v zimě dojde v Edenu k většímu hráčskému pohybu, než bývá jindy zvykem. Liga mistrů bude téměř nebo úplně dohraná a mnozí hráči mohou chtít vyslyšet volání zajímavých zahraničních angažmá. Víc odchodů bude znamenat také příchody, které se nemusí vždy povést. Zde ale nacházím polehčující okolnosti právě ve stávající šířce kádru, který by měl ustát i odchod například čtyř opor bez kvalitních náhrad a pořád zůstat velmi silný. Ve chvíli, kdy téměř celé jaro bude hrát Slavia jen ligu (a doufejme také český pohár), by jedno nepovedené přestupní období nemělo znamenat větší problém.
Hrot útoku. Slavia má k dispozici mnoho zajímavých ofenzivních hráčů ale jen dva čistokrevné hrotové útočníky – Tomáše Chorého a Mojmíra Chytila. První z nich navíc v přípravě prakticky nehrál, protože léčil problémy s třísly. Pro start sezony by měl být k dispozici, faktem ale zůstává, že případná absence obou těchto hráčů může znamenat jisté problémy. V přípravě to Slavia řešila Ivanem Schranzem na hrotu útoku, to mi ale nepřijde jako úplně vhodná varianta. Řešením může být příchod Jana Klimenta, o kterém se stále mluví. Ten ale bude připravený hrát možná až v říjnu nebo v listopadu.
Slavia si v květnu splnila jeden velký cíl, vrátila do Edenu po třech letech titul a zahraje si vytouženou Ligu mistrů. Touto optikou by se nabízelo říci, že případný neúspěch v sezoně 2025/26 nebude pro klub nijak fatální, a já s tímto názorem veskrze souhlasím. Na druhou stranu by to byla velká promarněná příležitost se etablovat jako jasná česká jednička. Výchozí pozice Slavie je skvělá, má výborný tým a výborného trenéra. Její soupeři řeší významnější změny ať už v kádrech nebo na postu trenéra. Slavia by měla chytit tuto šanci za pačesy, titul obhájit a dvakrát v řadě si zahrát Ligu mistrů, což se žádnému českému týmu dvacet let nepovedlo.
Čeká nás vyrovnanější boj o titul? Které mladé pušky v téhle sezoně rozhodně sledovat? Kdo může nejvíc překvapit a zklamat? Jací trenéři budou brzy v ohrožení? A kdo se stane nejlepším střelcem? V pokračování našeho podcastu se o tom bavíme s analytikem Tomášem Daníčkem.
Se startem ligy se newsletter Přímák podíval na termíny začátků nejvyšších soutěžích různě po Evropě. Česko je mezi prvními.
Ligový kolotoč je zpět! Čeká nás vyrovnanější boj o titul? Které mladé pušky v téhle sezoně rozhodně sledovat? Kdo může nejvíc překvapit a zklamat? Jací trenéři budou brzy v ohrožení? A kdo se stane nejlepším střelcem? V pokračování našeho podcastu se o tom bavíme s analytikem Tomášem Daníčkem.
Viktoria Plzeň v úterý odstartuje novou evropskou sezonu z českého pohledu a zároveň vyrazí za snem o své páté účasti v Lize mistrů. Střetnutí se švýcarským vicemistrem vysílá Nova Sport.
