Jak se dal váš trenérský tým dohromady?
Zdeněk Houštecký: Jindra Trpišovský se po trénování mládeže na Bohemce, Spartě a Xaverově porozhlížel po práci hlavního trenéra v dospělém fotbale. Znali jsme se řadu let a já jsem věděl, že by byla hrozná škoda, kdyby nikde nedostal šanci. Martin Pulpit mi dlužil službičku, tak jsem se mu ozval na Žižkov, kde tehdy působil, že znám skvělého kluka, co rozumí fotbalu jako málokdo. A tak mu dali na starost Měcholupy, které hrály divizi a fungovaly jako farma Žižkova. Hned po roce postoupili do třetí ligy. Štěpán tehdy dělal náhradního brankáře ve Viktorce a chodil chytat do Měcholup.
Štěpán Kolář: Já jsem se na to chtěl na Žižkově vykašlat, protože mi dlužili sedmnáct výplat. Měl jsem firmu s alkoholem, takže jsem si říkal, že se budu věnovat naplno tomuhle byznysu. Pak mi ale volal Jindra, abych s ním šel do Měcholup. Já mu řekl, že chci budovat firmu, ale dvakrát týdně přijdu na trénink a o víkendu na zápas. On mi to odkýval. O tři dny později mi volal Ivan Horník, ať jdu chytat do Chomutova. Nabízel mi ligové podmínky, ale už jsem to slíbil Jindrovi, takže jsem to nevzal. Do té doby jsem dělal ve fotbalové kariéře vždycky jen špatná rozhodnutí. Tohle ale bylo to nejlepší. Zachránili jsme ČFL a další rok začal dělat Jindra hlavního kouče na Viktorce. Já šel s ním, na pomoc přišel i Houšťa. A po roce se k nám přidal Jarda Köstl. Od té doby jsme to táhli spolu.
ZH: Ve Viktorce to tehdy bylo hodně turbulentní, nějaký čas tam byli Italové a když odešli, dostal Jindra nabídku na pozici hlavního trenéra. Na to konto se mi ozval, jestli do toho půjdu s ním jako asistent. Samozřejmě mě to lákalo, fotbal miluju. Ale bylo potřeba svolení od našeho společného kamaráda, u kterého jsem pracoval, což Jindra vyřídil.
Nebáli jste se jít do klubu, který neměl na výplaty?
ZH: Je pravda, že to nebylo růžové. Jindra váhal, protože odešlo hodně hráčů a nebyly tam peníze. Ale s pomocí našeho kamaráda, který nám tehdy hodně pomáhal, jsme to zvládli. Starali jsme se o kluky po finanční stránce i mimofotbalově.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
ŠK: Na Viktorce se nám sice dařilo na hřišti, ale klub byl finančně na dně. Kolují legendy o tom, jak se neplatily výplaty, jak se trénovalo v parku a podobně. My jsme ale byli do fotbalu neuvěřitelně zažraný. To nám zůstalo do teď.
ZH: Šli jsme do toho kvůli Jindrovi. Já i Štěpán jsme měli práci, která by nás dobře uživila, ale u fotbalu jsme byli jako ryby ve vodě. Užívali jsme si to. Každý trénink.
ŠK: Tehdy to byla taková přechodná fáze mezi rolemi hráče a trenéra. Doteď na to rádi vzpomínáme. Vlastně jsme se asi pořád cítili jako hráči, a tak jsme na lavičce všechno prožívali. Ivan Horník, který se pak vrátil do Viktorky, z toho byl na prášky a vždycky nám nadával, jestli chceme vyhrát na žluté karty, nebo na góly. To nám zůstalo do teď. Ale myslím, že to vnímají i hráči. Berou, že jsme jedni z nich, že jsme jim blíž.
Zážitky ze Žižkova vás všechny asi hodně semkli. Jak to ovlivnilo způsob vaší další spolupráce?
ZH: Jasně, že ovlivnilo. Absolutně jsme ale neměli v hlavě, že bychom mohli jít trénovat někam výš. Žili jsme okamžikem. A snažili se udržovat správnou atmosféru v týmu, i když nebyly peníze.
ŠK: Jsme pořád stejní. Stejní blázni, co milují fotbal.
ZH: Já jsem v hráčské kariéře neměl tolik štěstí, o to víc si vážím, co jsme později dokázali jako trenéři.
ŠK: Měl jsi smůlu na trenéry. Vždycky tě nechali hrát, když ti to nešlo. A když ti to začalo jít, tak se zrovna dívali jinam. (smích)
ZH: Ale dej pokoj. Já jsem všem říkal na rovinu, co si myslím. Ať to byli trenéři, manažeři, majitelé, což není populární. I proto každému nesedíme, ale my se nezměníme. Patří to k nám.
V roce 2015 přišla další štace v Liberci.
ZH: Jindra dostal nabídku a řekl, že bez nás nepůjde. Pan Karl byl v tomhle frajer. Respektoval Jindrovo přání, že do toho chce jít s námi společně, i když nejsme licencovaní trenéři. Dal nám prostor ukázat, co umíme. V tomhle duchu se to pak celé domluvilo. Seděl s námi Honza Nezmar, který dělal v Liberci manažera, a ptal se, jak si představujeme smlouvy. Tak jsme mu řekli, že jsme ještě nic nedokázali, ať tam napíše, co uzná za vhodné. Koukal na nás jak z jara. Druhý den přinesl smlouvy, my je podepsali, a tím začal příběh Liberec.
Už v pátek FIFA vylosuje skupiny mistrovství světa 2026. Česko tak před březnovou baráží získá dodatečnou motivaci. Bude vědět, na koho v Americe narazí, když se na MS 2026 dostane. Vyzkoušejte si u nás vlastní los a zjistěte, se kterými všemi týmy se Česko v létě může potkat.
I v zápasech favoritů se dají najít zajímavé kombinace, které původně nízký kurz na tutovku solidně navýší. Víkendové zápasy Sparty a Slavie jsou toho příkladem. V pokračování Sázkařského koutku proto zůstáváme v Praze.
Po povedeném týdnu českých klubů v Evropě držíme s odstupem desátou příčku v žebříčku národních koeficientů. Turecko s Řeckem českému tempu teď nestačily, radost nám naopak neudělalo Polsko.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
